TEST: BMC Agonist 02 One

XCéčko na pohodu

Testovaná velikost L mi při 185 cm padla jako ulitá, pozice v sedle je velmi uvolněná. Zvykací čas 0, protože byl posez pocitově hodně podobný mému vlastnímu kolu, kterým je Kona Hei Hei.

I když tento konkrétní Agonist vyklízí pomalu pole mladším bráškům ročníku 2019, jízdní vlastnosti budou totožné. Uspořena bude u tohoto prostředního modelu váha. Díky volbě sady GX Eagle 12s, a to odhadem o 350-400 gramů, proti které ale půjde použití teleskopické sedlovky. Rám biku má díky moderně (dnes již asi standardně) pojaté geometrii opravdu vytříbené jízdní vlastnosti. Nemohu tvrdit, že ten centimetr navíc je znát, a neměl jsem ani zkušenost s modelem Forstroke. Ale je pravdou, že Agonist nabízí v kategorii XC velkou porci pohodlí, k čemuž krom 110 mm zdvihu pomáhá i systém přepákování v podobě virtuálního odpružení.

Agonist nemá sebemenší problém v žádné jízdní oblasti. Při stoupání odpružení APS drží zadní kolo příkladně v trakci a tlačí jej k terénu. Ne zrovna lichotivá celková hmotnost biku jako by ani nepřekážela. Velmi dobře si bike počíná v prudkých vracečkách ve stoupáních. Tam, kde potřebujete kolo zlomit v nízké rychlosti v prudké zatáčce, nechá se Agonist perfektně vodit a v místech, kde jsem již projížděl na mnoha kolech, se mi toto jevilo nejjistěji. Při jízdě hore se také hodila páčka blokace s trojí polohou. V terénu stačí upravit na druhu pozici, tedy jen přitvrdit a hned jsou znát menší ztráty síly a lepší odezva na pedálu. Na hladkém asfaltu se pak dá uzavřít zcela.

V opačném směru, tedy při sjezdu, nabízí Agonist velkou porci zábavy a jistoty a patří k těm lepším XC bikům v této disciplíně. Kvalitní odpružení, pevný rám, široká řídítka, dobré pláště a hlavně zábavná geometrie ...to je směs ingrediencí, díky které hoši z BMC ukuchtili velmi povedený gulášek. Byl jsem zvědav na pláště ze stáje Vittoria v podobě modelu Barzo. Velmi mě totiž nadchl vzorek Mezcal stejného výrobce, jehož test najdete zde: https://mtbs.cz/clanek/test-vittoria-mezcal-29-x-2-25/kategorie/testy-recenze#.W3V0I-gzY2w a tak jsem měl velká očekávání na agresivněji se tvářící vzorek Barzo. Více výrazné tvarování vzorku plášťů Barzo poskytovalo větší jistotu v náročnějším terénu a posouvalo hranice Agonistu více k technickému jezdění, zatímco Mezcal je více o rychlosti. Mezcal je z nějakého důvodu lepší na šotolině a pochopitelně na silnici. Každopádně se jedná o těžší pláště, ale nabízí za to vynikající odolnosti. Na vlastním kole mi zůstal Mezcal a během 3 tisíc km mě nepotkal jediný defekt.

Po nějakém čase se ke mně s kolem dostal pohon využívající přesmykač. No, přivyknutí netrvalo dlouho, vše fungovalo bez problémů. Jen si člověk jezdící 1x něco klade otázku: Proč?  Modelová řada 2019 na tuto otázku dává zapomenout a všechny variace Agonistu jsou 12rychlostní. Kromě všech výhod pohonu 12s se nemohu zbavit dojmu, že již takhle krásný bike je ještě více sexy.

Vidlice s tlumičem z dílen Foxu fungovala na známku 1 a jejich spolupráce s pro ně společnou páčkou ovládání je radost. Až se vkrádá do hlavy myšlenka „to chci na vlastním kole“

U posledního důležitého komponentu, brzd Shimano SLX lze jen konstatovat, že fungují jedna báseň a jejich síle neubíralo ani použití předního kotouče 160 mm. Zajímavé je, že přes totální použití pohonu Sram, si všechny varianty Agonistu nechávají na pozici brzd Shimano. Buď toho ti kuliferdové v BMC mají hodně skladem, anebo mají stejný názor jako já, že Shimano prostě brzdy umí líp. Dá se s tím nesouhlasit, dá se proti tomu protestovat, ale to je tak všechno, co se s tím dá dělat.