TEST: Cannondale Jekyll 2

Jízdní dojmy

Podzimní počasí se mi na testování líbí víc. Najdete tu totiž dny, během kterých si můžete užívat sucho a stále častěji i téměř letní teploty, ale stejně tak narazíte na dny, nebo týdny, v rámci kterých padne mlha, nebo vaše oblíbené lesní traily skropí déšť a spolu s padajícím listím to pak dá úplně jiný drive.

Nový Jekyll je kolem, které se jen tak něčeho nezalekne. Vlastně se musím přiznat, že ten, kdo se na několika místech zaleknul, jsem byl já, ale pokaždé to tenhle bike nakonec nějak vyřešil za mě, aniž bych musel řešit jediný karambol.

Do kopce

Vezměme to ale pěkně popořádku. Nová generace Jekyllu nemá s těmi předchozími v podstatě nic společného. Nenajdete tady žádné regulace zdvihů ani geometrie během jízdy. Přepákování je ovšem nově uděláno tak, aby vám nejenom jízda do kopce nevadila, ale i co nejméně bolela. Systém přidané kladky přímo do čepu zadní stavby totiž zajistil, že i při silovém šlapání nedochází opravdu ke zbytečnému propružování. Ano, systém pracuje, ale kolo dokáže, tedy v rámci své hmotnosti a ne úplně hightech komponentů, jít velice slušně za pedálem. V tom je bez složitých tlumičů a regulací výrazně lepší než jeho předchůdci.

Progresivní geometrie s hodně strmou sedlovkou pak zajistí to, že při táhlých, ale i poměrně strmých stoupáních zadní kolo drží grip a přední nemá tendenci se zbytečně zvedat. Přiznám se, že jsem si jen tak z hecu na tomhle kole zkoušel dát pár stojek, kam jezdím spíše s XC a trailovými biky a Jekyll je zvládnul schrupnout také. Je fakt, že osobní rekord jsem na nich na tomhle kole nepokořil, ale schopnost kola poradit si se stoupáním tady rozhodně je a spíš než vysoké zdvihy a typ kola vás v ještě rychlejších výjezdech bude brzdit především vyšší hmotnost kola.

V rámci výjezdových postřehů si neodpustím ještě jednu poznámku, která se týká hlučnosti. Sám jsem byl hodně zvědavý na to, jak se, co do hlučnosti, bude projevovat vodící kladka highpivotu, přes kterou jde kompletní tah řetězu při šlapání. Úroveň hlučnosti se docela dost mění, ale více to záleží na zařazeném převodu než na síle samotného šlapání.

Čím těžší převod točíte, tím tišší je jízda. Největší tři pastorky pak gradují "bzukot" a při točení nejlehčího převodu jsem si občas připadal hlučnější než elektrobiker a to jsem navíc hukot kladky doplňoval ještě svým funěním. V duchu si sám pro sebe říkám; proč se mi tohle děje proboha?

Z kopce

Jekyll je postavený tak, že se na kopec nemusíte nutně dostávat lanovkou, ale snese hodně i v případě, že se vydáte po vlastní ose. Zásadní vlastnosti ale nastupují v okamžiku, kdy se horizont před vámi skloní a kopec obrátí. Dostatek zdvihů, vidle položená tak, že se pocitově téměř nebojíte, že by ji dokázalo něco dostat do takové situace, že byste museli zvažovat let přes rodla, a rozvor je tu navíc tak dlouhý, že si uprostřed kola připadáte opravdu bezpečně.

Jo, ještě jsem v předchozí části zapomněl zmínit tuhost kola, resp. rámu i celé zadní stavby. Při šlapání kolo drží stopu, nikde necítíte žádné boční vychylování a hlavně, a to se mi líbilo, je tiché, opravdu hodně tiché, pokud nešlapete. Nikde nic nebouchá, nepraská a zadní stavba jako by ani o řetězu nevěděla. Pecka a docela kontrast k tomu bzukotu ve výjezdech.

Odpružení kola je specifické. Zadní tlumič byl příjemně aktivní a oproti vidlici mi přišel takový lépe poladěný, více aktivní a přitom zbytečně neomezoval malou progresivitou. Přední vidlice na pohled vypadá robustně, a co do tuhosti tenhle předpoklad i splňuje, ale jelikož jde o nejlevnější ZEB, nečekejte od ní nějaké závodní geny. Zdvih jí sice nechybí, ale občas na mě působila, že v rychlosti nestíhá a je taková celkově tupější. Oproti zadnímu tlumiči docela zaostává, což je škoda, ale na druhou stranu bylo potřeba šetřit, takže tuhle volbu chápu.

Ovládání kola je kapitola sama pro sebe. Pro ty, co mají rádi trialové sekce a rádi to ohýbají za každým stromem, tenhle bike úplně nebude. Ti, co mají rádi rychlost a chtějí to valit z kopce dolů v maximálkách, budou naopak nadšeni. Dlouhý rozvor, nízko střed a poměrně vysoký stack jsou zárukou toho, že v táhlých sjezdech a speed úsecích nebudete ani vědět jak a poletíte opravdu rychle, a přitom budete mít jízdu zcela pod kontrolou a občas si na biku odskočit není vůbec nic náročného.

Jak jsem řekl, podzimní počasí znamenalo i několik blátivých seancí s tímto kolem a po nich následovala další nezbytná část testu, a to jeho mytí. Jakkoli jsem vždy poněkud skeptický k tomu, že může být čištění fullů poměrně komplikované, Jekyll mě překvapil chytře řešenými odtokovými místy a poměrně velkými mezerami, umožňujícími celkem snadno dostat bláto a jehličí i z těch nejhůř dosažitelných rámových zákoutí.

Jediné, co bych s ohledem na servis a nastavení kola přeci jenom chtěl zkritizovat, je poměrně komplikované nastavení SAGu tlumiče. Tedy ono samotné nafouknutí zas tak komplikované není, ale odečíst na pístnici do rámu zapuštěného tlumiče konkrétní míru nastaveného SAGu, není nic, co byste viděli jednoduše na první dobrou.

Chválím možnost dát do rámu košík na láhev, navíc místo, ve kterém je, je snadno dostupné a nemusíte pro ni sahat pod vahadlo a tlumič, jako tomu bylo u předchozího modelu. Vůbec pokud bych měl porovnat tento a předchozí model, tak nový Jekyll jednoznačně dospěl a míří mezi velice schopné enduro modely, zatímco předchozí generace byla spíše allmountain univerzálním kolem.

Tohle kolo má podle mě své limity pouze v levnějším osazení a vyšší hmotnosti. Pokud se rozhodnete si ho vytunit, získáte brutálně schopný gravity bike, který neměl Cannondale dvacet let. Pravda, je to tak trochu na úkor univerzálnosti kola, ale pokud ho budete trápit v bikeparcích s lanovkami, nebo v pořádných eRZetách, tak vám nebude vadit ani bzukot kladky ani hmotnost blížící se lehkým ebikům.