TEST: Cannondale Scalpel 2 Lefty

Scalpel je tu s námi již 22 let. Od doby jeho vzniku se toho mnoho změnilo a výrobci zejména posledních deset let neustále dolaďují a vylepšují jízdní vlastnosti svých závodních XC modelů s ohledem na rostoucí potřeby zvládat nejenom efektivní sprinty a výjezdy, ale také neustále náročnější a rychlejší sjezdy a delší a vyšší skoky. Fakticky tak postupně odumírá kategorie stovkových fullů a nahrazuje ji vytuněnější kategorie stodvacítkových lehkých trailbiků, optimalizovaná jak geometriemi, tak i použitými komponenty pro závodní použití s tím, že hardtaily a stovkové dosluhující modely jsou dnes využívány zejména maratonci, kteří nepotřebují takové sjezďáky jako jejich kolegové na XC svěťácích.

No a Cannonodale proto přišel s novou, v pořadí již šestou generací Scalpelu, které nadělil to nejlepší a nejpotřebnější, co by dnešní závodní XC bike měl mít, a současně všechno optimalizoval tak, aby tu nebylo nic zbytečného navíc. Oproti předchozí generaci nyní dostáváte více zdvihu na obou kolech (120 mm), naopak zmizel semiintegrovaný úchyt pro nářadíčko v dolní rámové trubce a mohla tak být optimalizována jak celková hmotnost rámu, tak i na pohled subtilnější konstrukce.

Uložení tlumiče pod horní rámovou trubkou zůstalo zachováno, stejně tak jako specifická zeropivot zadní stavba, která využívá flexe spodních vzpěr, díky čemuž se charakter odpružení podobá více čtyřčepové než jednočepové kinematice.

Novinkou je zde kompletní vnitřní vedení kabeláže, která do rámu vstupuje hlavovým složením a nekazí tak zcela čistou vizáž mohutné hlavové pasáže. Pomáhá mu k tomu také nový představec, který je kombinovaný s plastovým zakrytováním, navazujícím na speciálně tvarovanou horní krytku hlavového složení, která pomáhá ukrýt samotné vstupy kabeláže. U testovaného modelu jsem sice měl k dispozici pouze obyčejný hliníkový představec, ale u vyšších modelů Cannondale umí premiérově nabídnout i designově špičkově provedený integrovaný kokpit, který dává kolu ještě větší punc exklusivity.

Cannondale v rámci tohoto rámu osazuje závitové BSA středové misky a starost si nemusíte dělat ani se zadním zapleteným kolem, které nemá žádný speciální offset a je tak možné použít jakýkoli běžně vycentrovný výplet. Samozřejmostí jsou boostové zadní patky 148x12 mm, ale to v dnešní době není asi třeba nijak zvlášť zdůrazňovat, stejně tak, jako že vepředu najdete specifickou nábu, určenou výhradně pro Lefty vidlici.

Čistě z praktického hlediska pak musím pochválit také pečlivé zakrytování prostoru mezi rámem a zadní stavbou, v rámci kterého prochází utěsněná hadice zadní kotoučovky vnitřkem rámu dovnitř zadní stavby a stejným způsobem by ve stejném místě procházel také bovden k přehazovačce, pokud by to bylo potřeba.

Co je naopak mezigeneračně nové, je UDH zadní patka. Tu předchozí generace totiž neměla, kromě nejvyššího modelu, který ji dostal nedávno jako jediný, aby mohli alespoň tovární závodníci vozit nejnovější komponenty Sram T-Type. Nyní již bude UDH patka na všech rámech bez výjimky.