TEST: Cannondale Super V - retro gravel hybrid díl 2.

Dnes si něco povíme o praktických zkušenostech s tímto hybridním retro štěrkoletem...

Autor: Petr Bureš
Foto: Petr Bureš
TEST: Cannondale Super V - retro gravel hybrid díl 2.

Pár slov ke komponentům

Probrali jsme rám a odpružení a jeho chování během gravelových jízd, ale cílem tohoto projektu nebylo jenom vyzkoušet, jak se na kole jezdí resp. jestli a jak může po mnoha letech sloužit svému novému účelu, ale také otestovat několik soudobých komponentů a jejich vzájemnou souhru na podobném kole. Vezmu to tedy pěkně popořádku, od pohonu.

AXS "lowcost" mile překvapil

Jak jsem popisoval v minulém díle, chtěl jsem otestovat nový Sram AXS v jeho nejlevnější podobě, to znamená GX hazku a Rival páky. Současně jsem měl jasno v tom, že určitě nechci dvouplacku vepředu, takže odpadla nutnost přesmyku. Otázkou bylo napřevodování a s tím spojená volba ořechu. Nakonec dostala přednost Sram XD kompatibilní kazeta, ale schválně jsem nesáhl po originálu, protože jsem nechtěl megalomanských 10-52 zubů, ale risknul jsem to a objednal nejdražší dnes dostupnou Čínu ZTTO z Aliexpressu, která nabízí ovšem zajímavější rozsah 9-50z. a jako bonus nabídne i hodně zajímavou hmotnost 354g!

A právě na zmíněný rozsah jsem byl hodně zvědavý především z toho důvodu, že mi často na gravelech s jednopřevodníkem chybí těžký převod. Mám vyzkoušené, že je opravdu hodně znát, když točíte na Shimanu GRX 42/11 a na Sramu Force 42/10. Řeknete si jeden zub, co ten může udělat? No pravdou je, že hodně moc. V podstatě ten stejný rozdíl, jaký je mezi 10 a 11z. pastorkem je i mezi 9 a 10z. Znatelně těžší převod, díky kterému dokážete poměrně snadno překročit čtyřicítku a necítíte se přitom jako šílenec ve speed závodě na trenažéru s kadencí blížící se k absurdním hodnotám :-).

Tahle kazeta, jejíž odstupňování je 9-11-13-15-18-21-24-28-32-36-42-50 vám bohužel krásně demonstruje omezenost současných schopností Shimano GRX, co se týká nejtěžšího převodu, protože hned druhý nejmenší pastorek vás přesune díky 11z. pastorku na nejtěžší převod Shimana. Ano, na devítce jsem netrávil většinu času a v terénu na ni došlo jen málokdy, ale dostal mě celkový rozsah této kazety, který přináší opravdu skvělou kombinaci rychlosti na silnici a lehkosti výšlapů v terénu.

Nutno podotknout, že Sram GX přehazovačku jsem musel chvilku ladit, aby co možná nejlépe zvládala změny převodů na třech nejmenších pastorcích, ale podařilo se. Stejně tak se podařilo vyladit i polohu vodítka řetězu, které díky mírně "neideální" řetězové lince vyžadovalo mikroštel, ale i to se nakonec podařilo.

Co se naopak nepodařilo úplně odstranit, byl hlasitější projev řetězu při zařazeném nejlehčím převodu. Křížení řetězu je tady evidentně větší, kvůli mírně posunuté řetězové lince, ale jet se na 50z. pastorku dá. Krátkodobě to řetěz skousne a už na druhém největším pastorku je pohon o poznání tišší. I tady pak platí, že nejlehčí pastorek rozhodně netvoří procentuálně nějak výraznou dobu při používání, nicméně jeho vyprošťovací schopnosti jsou zcela dostačující pro takovýto typ kola, pokud se na něm vydáte do terénu.

Ohledně samotného řazení, jeho přesnosti a fičur, které s ním dostáváte, musím říct ještě pár dalších věcí. Montáž je oproti tahání Di2 kabelů naprosto brutálně jednoduchá, to chválím. Cvakání řadících pák je podle mě o něco méně výrazné, než u Shimana, ale hodně návykové je to, že na každé páce máte jen jedno řadící pádlo a nemusíte hledat, jestli stisknete to malé, nebo to velké jako u Di2. Osobně jsem si páky nakonec naprogramoval v aplikaci tak, že levá řadí na lehčí zatímco pravá na těžší převod. Z logiky věci a směrového chodu přehazovačky, ale měl jsem to i obráceně :-).

Po pár stovkách najetých kilometrů pak musím ještě říct i pár slov k tomu, jak hladce řadí dotyčná kazeta. V diskusích se objevují různé názory, já musím říct, že když doladíte AXS opravdu pečlivě, tak se nestane, že by některý pastorek opakovaně vzdoroval řetězu a odmítl ho přijmout, ale pocitově musím přiznat, že originální Shimano GRX Di2 řadí vždy spolehlivě rychle, lehce a tiše, zatímco tady jsem občas vnímal, že řetězu trvala změna převodu o zub a cvak déle. Neumím popsat procentuálně, o kolik je to horší a není to vždy, ale horší to je. Na druhou stranu to nijak zásadně neotravuje ani nekomplikuje finální proces změny převodu.

Co mě dostalo a co se se u mě stalo téměř návykovou funkcí je řazení o tři pastorky na jedno zmáčknutí. U silničky tuhle funkci nevyužijete, protože tam nedochází k tak rychlým a výrazným změnám profilu tratě, ale u gravelu v terénu, typicky když vyjdete na brdek a potřebujete to rozjet z lehkého převodu do rychla, je tahle fičura super, protože nemusíte řešit, jak dlouho držet páku, aby vám přehazovačka nehodila na příliš těžký převod, ale prostě jen počkáte, až přeřadí o tři pastorky, a i když podržíte páku déle, přehazovačka dál přehazovat nebude. Najednou o tři vám většinou v takovém případě bude přesně stačit, a kdyby ne, tak opakovaným klikem můžete pokračovat. Za mě hodně fajn "omezovač" :-).

Řídítka nejširší, co jsou

Komponentem, který vás trkne na tomto kole hned po samotném rámu jako první, budou určitě řídítka. Ano, na Super V v principu mají být rovná, ale já stavěl gravel a tam teď jedou široké dropbary s nízkými oblouky a různou úrovní stranového vyhnutí. Mimochodem v době, kdy fičela Supervéčka, tedy spíše na jejich počátku, frčela pro změnu zkracovaná rovná řídítka. Schválně, hlaste se, kdo měl uřezáno na 54, 52, nebo dokonce 50 cm? :-)

Z tohoto pohledu byla volba Ritchey Venturemax WCS XL řídítek v podstatě jedinou možnou, protože jejich hlavní úchopová část je široká 52 cm a celková šířka na obloucích pak dosahuje neuvěřitelných 64,7 cm a to už je úchop, díky kterému si můžete dovolit i hodně silové experimenty. Výborná je také jejich hloubka pouhých 102 mm, díky které jsem začal využívat spodní úchop častěji než kdykoli dříve.

Nevýhodou, se kterou jsem se popasoval rychle a bez problémů, je jejich divná vizáž, která však na takto divném kole není zdaleka nejdivnější věcí. Plochý profil horní úchopové části je hodně pohodlný, a nemít na kole odpružení, asi bych chválil i jeho příspěvek ke snižování únavy. Další nevýhodou je tu pak v podstatě nemožnost zaujmout klasickou aerodynamickou silniční pozici s lokty podél těla, protože ať už držíte řídítka za páky, nebo ve spodním úchopu, budete mít vždy ruce výrazně dál od sebe, než jste zvyklí z klasické silničky. Ale ti, co na gravel přicházejí z MTB, ocení díky nim výrazně lepší balanc a kontrolu nad kolem.

Z pohledu retro kol pak tato řídítka přinášejí takový pocit částečné reinkarnace úzkých bikových úchopů v kombinaci s jistým širokým spodním úchopem, pro který nemám žádné přirovnání snad jen to, že je boží a jiná řídítka na gravel už nikdy nechci.

(Ne)zbytná teleskopka

Nakonec jsem si nechal pár slov o teleskopické sedlovce. Je až neuvěřitelné, jak snadné bylo ji sem namontovat, za což samozřejmě vděčím přerušené sedlové trubce, díky které není problém dotáhnout k sedlovce její vedení. Ani oblouk vedoucí kolem tlumiče překvapivě nepůsobí nijak zvlášť rušivým dojmem a pro zbytek trasy jsou pak využity navářky, původně určené pro bovden přehazovačky.

To ovládací páčka, to je jiná káva. Většina gravelů, osazených teleskopkami, a že jich není mnoho, využívá minimalistické verze vertikálně orientovaných páček, které jsou zpravidla umístěny hned vedle představce a pro jejich využití musíte udělat poměrně neergonomický chmat alespoň jednou rukou. Nic praktického.

Já ale zvolil podstatně vychytanější variantu od Crankbrothers, vyvinutou speciálně pro gravelbiky, která má sice podivný tvar jakési křídlaté matky, ale pokud ji správně nastavíte a namontujete, tak vám pohodlně umožní ovládat teleskopickou sedlovku jak při horním úchopu na pákách, tak při dolním úchopu v oblouku řídítek. Pokaždé pro to musíte použít jiný prst a jednou tlačíte páčku dolů a na opačné straně naopak dolů, ale výsledek je ten, že máte ovládání sedlovky neustále po ruce, nemusíte kvůli jeho využití přehmatávat a díky této páčce si troufám tvrdit, že se naučíte teleskopickou sedlovku na gravelu milovat.

Jedincům s většími dlaněmi může při spodním úchopu páčka mírně překážet, ale to se dá řešit decentní změnou její polohy. Sám jsem jednou přemotával omotávku, abych upravil její optimální pozici.

Pochopitelně teleskopka, její vedení i samotná páčka něco váží, a tak je potřeba počítat s tím, že vám na kole naskočí hezkých pár deka navíc. V mém případě by znamenalo vyřazení teleskopky ze specifikace biku větší přiblížení se k metě 11 kg a tím i k váze vzorového karbonového Topstonu, ale z původního záměru sedlovku pouze vyzkoušet a poté sundat nakonec vyplynul závěr, že sedlovku na kole ponechám, protože i díky páčce výrazně přispívá k ještě větší univerzálnosti kola, a byť z něj dělá ještě většího exota, tak funkce v tomto případě předčila vizuální formu i jistý váhový handicap. Na tomto kole totiž 80mm zdvih naprosto stačí a kdo říká, že ne, tak kecá :-).

Přečteno - 12742x Tagy: testy cannondale retro gravel
Zapojte se do diskuze

Mohlo by vás zajímat

  1. Testy - RecenzeTEST: Qayron RAM MKII 5
    TEST: Qayron RAM MKII 5
  2. TechnikaFotogalerie: Trek Y 33 retro z roku 1997
    Fotogalerie: Trek Y 33 retro z roku 1997
  3. RetroTrek Y 33 retro z roku 1997
    Trek Y 33 retro z roku 1997
  4. ZávodyFotogalerie: WOLFman 555/2022
    Fotogalerie: WOLFman 555/2022
  5. Ostatní závodyWOLFman 555 ročník 2022
    WOLFman 555 ročník 2022
  6. OstatníKrocení beranů aneb páté Gravel Blinduro se blíží
    Krocení beranů aneb páté Gravel Blinduro se blíží

Vlož svůj komentář:

Pro vkládání komentářů je nutné být přihlášený.
Proto se, prosím, tedy buď přihlašte nebo registrujte.

redakční systém | ISSN 1803-5744