TEST: Cannondale Topstone Carbon Force AXS

Jízdní dojmy

Během posledních dvou let se v rámci gravelů začínají dít opravdu zajímavé věci. Už zdaleka neplatí, že gravel je jen předělaná silnička nebo cyklokroska tak, aby do ní šly dát širší pláště. Topstone je krásným příkladem toho, jak může vypadat opravdu individuální přístup konstruktérů k této nové kategorii kol.

Na první pohled tady vidíte, že je něco jinak. Jak funguje Kingpin zadní stavba? Co očekávat od odpružených řídítek? Nebo jak zvládnou pokrýt zvolené pláště potřeby dnešních stále náročnějších gravelbikerů? Na vše se pokusím nyní odpovědět.

Zadní odpružení

Odpružit alespoň pocitově vaši sedací část, to je jeden z hlavních úkolů, kterým se dnes zabývá většina konstruktérů navrhujících štěrkolety. Tady za jízdy vnímáte poměrně slušnou flexibilitu na sedle. Dílem a ne malým za to může nejvyšší karbonový model SAVE sedlovky, který díky průměru 27,2 mm, ale také zeštíhlené konstrukci v horní části, vizuálně za jízdy vidíte, jak se pohybuje.

Přirovnal bych to k luku, který se v určité fázi napíná a prohýbá. Přesně takový pohyb pod vámi dělá sedlová trubka. Tomuto průhybu totiž nejenom že nebrání čep uchycení horních vzpěr zadní stavby umístěný zhruba uprostřed sedlové trubky, ale řekl bych, že ho naopak podporuje a vytváří ještě větší prohnutí. Současně s průhybem sedlovky tak dochází i k pohybu celé zadní stavby. Ačkoliv tady nenajdete fakticky žádný aktivně pracující čep ani žádný tlumič, rám má celkem slušnou schopnost pracovat. Zpočátku jsem tomu moc nevěřil, ale jak jsem se postupně s kolem sžíval, tenhle pocit jsem vnímal víc a víc.

Zajímavý kontrast pak zadní stavba vytváří ve výjezdech, kde působí naopak hodně svižným dojmem. Kolo se nijak nevlní a boční tuhost nepostrádá. Docela jsem se bál po několikátém mytí případného vrzání nebo praskání, ale k ničemu podobnému nikdy nedošlo. Ani v teple ani v mrazu a ani v blátě nebo dešti. Nic, ticho. Snad to vydrží i po delší dobu používání. To však ukáží až dlouhodobější zkušenosti uživatelů...

Přední odpružení

Už na pohled jsem čekal víc silniční předek. Robustní rovná vidlice bike skvěle vede a neuhne ani o píď. V zatáčkách s ní krájíte stopu tak přesně, jak vám grip pneumatiky dovolí, ale odpružení a komfort od ní příliš nečekejte. Kdyby to bylo jenom na ní, tak vám do rukou pošle klidně i přejetýho tesaříka :-).

O zmírnění brnění v packách, kterého se nám měrou vrchovatou dostává nejenom díky okreskám a silnicím čtvrtých tříd, se tady primárně stará plášť. Sedmatřicítka dokáže dost a vlastně bych řekl, že je asi i optimální volbou pro takovýto typ štěrkoletu, ale jestli máte terénnější ambice, tak od ní žádné velké zázraky raději neočekávejte, na to je lepší pouvažovat o přezutí za nějakou 40+ šířku.

To, co v tomhle případě tvoří přidanou hodnotu, ale z mého pohledu současně i mírnou kontroverzi, jsou řídítka, přesněji řečeno jejich komplet s představcem, se kterým jsou propojeny a který Cannondale označuje stejně jako sedlovku SAVE. Kombinace flexibilního uložení a současně plochého "aero" profilu řídítek dodává jistou míru komfortu. Jenomže jde o komponent vyvinutý primárně pro silniční kola, takže je zde jedno, alespoň z mého pohledu zásadní omezení, a to je jejich malá šířka pouhých 42 cm. Otázkou samozřejmě je, co by udělal gravelový rozměr řídítek s funkcí SAVE uložení a zdali by vůbec středový spoj řídítek a představce dokázal smysluplně přenášet větší páku širokých řídítek, ale za mě musím říct, že bych raději obětoval ono hodně mírně působící SAVE "odpružení" než široký gravelový úchop, na který jsem si, přiznám se, už opravdu na těchto kolech zvykl, a naučil jsem se dokonce preferovat 46 cm dropbary, které jsou ve spodní části široké hodně přes půl metru.

Asi chápu dilema, které produkťáci u Cannondale řešili, když skládali karbonový topmodel Topston. Chtěli prostě nabídnout maximum svých technologií zákazníkovi, po kterém za to chtějí víc peněz. To, co se však hodí a bylo primárně vymyšleno pro silnični Synapse, bych v tomto případě raději oželel a nechal si nadělit raději klasickou kombinaci představce a širších kvalitních karbonových řídítek, které vám alespoň v případě gravelbiku dají určitě větší pocit pohodlí a jistoty než tento špičkový, ale silniční kokpit.

Méně je někdy více

Hned jak přišel první hliníkový Topstone, bylo jasné, že v Cannondale začínají myslet jinak a ne jenom optikou silničních SE předělávek s širšími plášti. Co se musí Topstonu nechat, je jeho sportovní geometrie. Oproti Supersixu má totiž skoro o dva stupně položenější vidlici a to vám dává v terénu daleko lepší pocit z toho, jak kolo dokáže vést stopu, jak se s ním dá fičet po klikatých polňačkách a v neposlední řadě i to, jak se chová a jak se vy v jeho sedle cítíte při agresivnějším brzdění při jízdě z kopce.

Když se na to podívám tak trochu retro optikou a nahlédnu současně do katalogových tabulek geometrií, tak začínám mít skoro pocit dejavu. Ano, ty rámy se hodně blíží 26" MTB hardtailům z doby před 10 a více roky. A víte co, vlastně se tomu ani nedivím, protože jejich cílovými uživateli jsou dnes podobní, ne-li stejní lidé jen s tím rozdílem, že dnes na takovém kole chtějí berany, kotouče a větší průměr kol. Historie se tak svým způsobem opakuje. Jen využívá pokročilejších technologií, které jsou dnes k dispozici a díky nim se pak snaží nabídnout i o něco intenzivnější zážitek.

Samostatnou kapitolou je tady skvěle fungující bezdrátové elektronické řazení. Sice i v rámci jeho specifikace je jasné, že cílovkou jsou tady spíš umírněnější gravelisté, kteří jsou více asfaltéři než štěrkoletci, nicméně luxusní funkci chválím, a potvrzuju její silnou návykovost.

Naopak, co bych si dokázal představit jinak, jsou pláště. Pokud totiž tohle kolo koupí člověk, který chce jezdit víc po silnici, tak by si zasloužil určitě hladší pláště. Pokud ho naopak koupí střelec, doporučil bych mu alespoň dvaačtyřicítky. Tak, jak kolo sériově dostáváte, si totiž malinko protiřečí právě v tom, že silničářům nutí zbytečně velké špunty, zatímco pořádného štěrkoletce omezuje pro změnu úzkými řídítky.