TEST: CTM Ridge PRO

Lesní rychlík

První dojmy z úplně první vyjížďky na tomhle kole jsem sepsal už před časem v tomhle krátkém článku, a ačkoliv se budu dnes možná párkrát opakovat, přeci jenom vám nabídnu jeho rychlé dohledání zde:

CTM Ridge PRO - První dojem

Každý bike má svou vlastní tvář, která mnohdy prozrazuje vše, jindy zase naopak úspěšně ukrývá svůj potenciál. CTM není ani v jedné z těchto skupin. Na první pohled z něj nevidíte pořádně ani to, jakým zdvihem disponuje ani to, kam cílí svou geometrií.

Jakmile ale na kolo nasednete, začnete mít jasněji. Poměrně dlouhá horní část rámu a nízká hlavovka vytvoří sportovní posed hraničicí možná až se závodním. Otázkou je, kam by kolo posunul ještě delší představec, než ten, který byl zde osazen, protože s takovou osmdesátkou už bychom se bavili zřejmě o XC posedu.

První vjemy z jízdy pak dávají tušit, že pokud jste přemýšleli o tom, že by mohlo jít o allmountain devětadvacítku, budete zklamáni, protože charakter kola je rozhodně bližší stodvacítkovým trailbikům. Hodně ale záleží na tom, jak si nastavíte tlumič. Nejenom na kolik ho nafoukáte a jaký SAG mu tím v závislosti na své hmotnosti určíte, ale také na tom jakou polohu páčky ovládající tlumení zvolíte.

Pravdou je, že pokud budete chtít naladit kolo na rychlejší jízdu bez větších nerovností, bude vám určitě vyhovovat SAG mezi 20-25 %. Při tomto nastavení se sice nebude bike ihned zanořovat do hlubšího zdvihu, nicméně i ve strmějších stoupáních budete moci ponechat páčku tlumení v prostření poloze a nebudete ho muset úplně zamykat, aby pod vámi bike nepracoval víc, než je potřeba.

Já jsem ovšem příznivcem využívání celého zdvihu a ten zde aktivně využijete až se SAGem nastaveným někde kolem 30%. Bike nejenom že chytne i celkem malé nerovnosti, ale díky kinematice zadního odpružení začne výrazněji přitvrzovat až v závěru zdvihu, to znamená někde kolem 120 mm zdvihu. Tady si neodpustím malou poznámku směrem k vidlici, jejíž chod se mi od počátku zdál poněkud houbovitý. Bylo téměř jedno, jestli jsem ji nastavil víc do měkka, nebo do tvrda, přišla mi taková líně přetlumená a nepomohl ani režim nejrychlejší komprese, aby na mě nepůsobila o dost horším dojmem než to, jak fungovala zadní stavba. Dílem to mohlo být pochopitelně tím, že šlo o prakticky nový ještě pořádně nezajetý kus, ale asi jsem od vidlice její vizáže prostě očekával něco, na co jsem byl zvyklý z Pika, a to se prostě nekonalo.

Po pár jízdách snadno zjistíte, kde se budete cítit s tímto kolem nejlépe. Mě hodně překvapilo ve výjezdech, kde díky pozici sedla dokážete hravě vyjet i značně prudká stoupání bez nějakých extrémních yoga cviků nad řídítky. Dílem za to mohly zřejmě i převody, kterými je tenhle bike osazen. Nejlehčí převod si myslím, že vytáhne i technicky zdatné jezdce z velkých a strmých údolí jako nic. Takže přiznávám, že smysl osadit dvouplacku u takovéhoto biku nekritizuju, své příznivce si najde, i když já k nim spíše nepatřím. Mimochodem, pokud byste náhodou chtěli někdy v budoucnu opustit dvojpřevodník, není nic jednoduššího. Stačí vyměnit kliky, odmontovat přesmykač s páčkou a z rámu sundat odnímatelný adaptér pro directmount. Rázem získáte čistou verzi rámu bez zbytečného držáčku přesmykače, kteří někteří výrobci mají napevno.

Další praktický postřeh se týká ovládání tlumiče na tomto kole. Jelikož jsem dospěl k názoru, že je občas potřeba i u tohoto virtuálu manipulovat s páčkou tlumiče, musíte si zvyknout na to, že její poloha není úplně snadno dosažitelná. Jelikož je tlumič umístěn celkem nízko u sedlové trubky a navíc pootočen ve své spodní části směrem k zadnímu kolu, musíte se pro přepnutí páčky poměrně dost předklonit, abyste nahmátli páčku a změnili režim tlumení. Není to nic, co byste za jízdy nezvládli, ale přeci jenom to chce určitou šikovnost a pozornost, obzvlášť pokud jedete rychleji někde v terénu.

V rychlých pasážích nebudete mít problém se stabilitou, naopak. Kolo sice není žádný sjezďák, ale krátký představec vám dá přeci jen slušnou porci jistoty. O chlup horší je to na trailech s prudkými zatáčkami, které vás budou nutit pokládat do nich kolo možná větším násilím, než byste chtěli. Může za to podle mě trochu delší zadní stavba, která se v zatáčce zdrží vždy o malinko déle, než byste chtěli, a občas bude lepší, když ji raději vyšlete do smyku, než abyste čekali, jak se sama se zatáčkou popasuje.

Skvěle vybrané brzdy byly v tomto případě bezproblémové a brzdily jako ďas :-) Ovládání jedním prstem je stačilo kontrolovat ve všech situacích, což jsem ale tak nějak i čekal, takže v tomto ohledu žádné velké překvapení nenastalo. Na druhou stranu mě dost zklamaly kliky SLX. Ani ne tak svou funkcí, té nejde vytknout opravdu vůbec nic, ale svou povrchovou úpravou. Testovací Ridge jsem sice nedostal úplně jako funglovku, nicméně šlo o pár týdnů starý stroj, který absolvoval několik dní v Itálii a na klikách už byly známky jasného úbytku barvy loga. Pravda, logo SLX se nachází v nejexponovanějším místě klik, ale tam jsou většinou i loga jiných značek, která tak rychle neslézají. Inu jak říkám, nic, co by mi zásadně vadilo, jen se pozastavuji nad tím, jak rychle se to děje.

V suchých jarních dnech mě příjemně překvapily také vlastnosti plášťů Trail Boss, které jsou možná naprosto ideální pro takovýto typ kola, protože zbytečně neobtěžují při jízdě po rovných cestách, ale přitom podrží v nejedné zatáčce, nebo klikatém prašném trailu.