TEST: Rondo Ruut CF1 G2

Gravelbike Ruut byl jedním z prvních modelů této kategorie, které Rondo před lety představilo a jeho oblíbenost dosud spočívala nejenom v jeho univerzálnosti, ale také v tom, že ho značka nabízí hned v několika materiálových provedeních a také poměrně širokém cenovém pásmu.

To, že se designéři rozhodli v rámci nové generace Ruutu upustit od klasických zažitých rámových tvarů a dali se do většího experimentování, se dalo čekat, protože tento svůj nový designový jazyk karbonových modelů už Rondo aplikovalo například na modelech Ratt nebo HVRT.

Testovaný Ruut je postavený na karbonovém rámu, o kterém se toho moc nedozvíme, snad jedině to, že jde o označení "FLY Carbon", nicméně, jestli je lehký a z jakých vláken pochází tady zase až tak velkou roli nehraje jako to, jak je tvarovaný a kolik ho bylo na rám použito, protože rám samotný je postavený na značně atypické konstrukci, která vynechává celou spodní část sedlové trubky a místo ní přidává specifickou rámovou vzpěru, společně s robustní dolní rámovou trubkou, která je protažená až za středové složení, kde se rozdvojuje do neméně robustních řetězových vzpěr zadní stavby.

Podobně robustní a designově precizní je také hlavová trubka, která ladně navazuje na masivní karbonovou vidlici. Rovné plochy kombinované s ostrými hranami tady hrají prim. Pokud patříte mezi příznivce aerodynamického pojetí rámů, tak tohle nebude úplně váš šálek kávy, jakkoli jde designově o jeden z nejzajímavějších rámů poslední doby.

Ohledně dalších rámových specifikací je potřeba zmínit zejména flipchip v rámci přední vidlice, díky kterému lze měnit geometrii kola. Rondo tenhle prvek používá na všech svých modelech. Přiznám se, že já jsem příznivcem spodní polohy čepu, tedy položenější vidlice, a to i za cenu menšího BB dropu, a tuhle polohu jsem vozil i během testování, protože silničnější, strmější řízení, které obrácením flip chipu dostanete, je pro mě v rámci gravelbiku zbytečně nervózní a hlavně by nedovolilo osadit tak široké pláště, jak jsem plánoval. Ale nápad, moci si změnit geometrii, je fajn. Možná se najdou jedinci, kterým bude více vyhovovat druhá poloha s úzkými plášti.

Jinak vidlice je tu po atypicky tvarovaném rámu hned druhým kontroverzním prvkem, a to nejenom díky své robustnosti a s trochou nadsázky tvarem sbíječky, ale také díky aero "ploutvi", zakrývající ze strany částečně třmen kotoučové brzdy, jejíž funkčnost je minimálně diskutabilní.

Vedení kabeláže je zde dotaženo do maximální neviditelnosti. Z řídítek jde kabeláž totiž díky speciálně nadesignovanému a v Polsku na CNC fézovanému představci přímo do útrob hlavové trubky a odtud pokračuje dál, do míst svého určení, a to jak vnitřkem přední vidlice, tak rámu. Neměl jsem nervy celý systém představce a podložek pod ním rozebírat, abych se mu podíval na zoubek, ale toto designově čisté řešení má samozřejmě svá úskalí v tom, že pokud chcete měnit výšku představce, musíte vždy rozpojovat a odvzdušňovat obě brzdy a případně i kompletně rozpojovat všechna lanka a bovdeny mechanického řazení. Navíc je potřeba dávat velký pozor na to, jak jsou hadice a bovdeny rámem prostrkávány, aby vám pak za jízdy uvnitř rámu necvakaly.

Jelikož jde o čerstvou novinku, která má ambice vydržet v nabídce nějaký ten rok, není se čemu divit, že rám dostal moderní zadní UDH patku, ale současně také nastupující nový standard overzize závitového středového nesoucí označení T47, který přináší možnost použití větších ložisek uložených uvnitř rámu, ovšem v závitovém pouzdře.

Díky absenci spodní části sedlové trubky je u středu poměrně dost místa pro zadní plášť při dosažení velice krátké zadní stavby. Nejužším místem je tu naopak napojení horních vzpěr zadní stavby do rámu, které udává také maximální papírovou šířku pláště, kterou lze použít 45 mm, přičemž sériově sem Rondo sází jen sedmatřicítky.