TEST: Gravel 3x jinak - GT, Merida, Santa Cruz

Srovnání specifikací

Gravely už dávno nejsou jen silničkami s tlustými plášti, jejich hlavní přidanou hodnotou je pohodlná jízda, a to jak kvůli zvoleným plášťům, tak tvarům, geometrii rámu a technologií, které jsou do něj integrovány. Kdysi byly snahy postavit si předchůdce gravelbiku tím, že se prostě jen vzal klasický horský bike a daly se na něj berany s adekvátně dlouhým představcem. Případně se pak ještě laborovalo s průměrem kol a zvolenými plášti a pevnou vidlicí, kterou v té době nebylo lehké sehnat. Navíc byl problém i s brzdami, protože silniční dualy ani náhodou neuměly ovládat hydraulické kotoučovky.

Tomu všemu je dnes konec. Zaprvé proto, že výrobci rámů už nabízejí spousty jak hliníkových, tak karbonových gravelbiků navržených přímo pro tuto "disciplínu". Zadruhé proto, že i výrobci komponentů již stále ve větší míře umí nabídnout specifické komponenty pro gravely ať už speciálně napřevodované pohony, nebo jinak ergonomicky pojaté dualy až po specifické sedlovky včetně těch teleskopických. No a konečně zatřetí proto, že se natolik změnila konstrukce moderních MTB hardtailů, že už není prakticky možné z nich udělat gravelbike, protože výsledný geometrický hybrid by byl v podstatě neovladatelný díky výrazně větší délce rámu, která je dnes bežná.

Rámy

Pojďme se tedy podívat na rámy, kterými disponuje naše testovaná trojice.

Santa Cruz oproti svým bikovým modelům nabízí pro Stigmata pouze jediný typ rámu, resp. materiálu. Jde o vyšší a lehčí verzi karbonových vláken, kterou interně označuje jako CC, která je použita u všech modelů od nejlevnějšího po nejdražší.

Konstrukce zde sází na moderní klasiku v podobě masivní spodní rámovky a hlavové části kombinované se subtilní horní rámovkou a zadní stavbou jejíž horní vzpěry ústí do sedlové trubky zhruba deset centimetrů pod jejím spojem s horní rámovkou. Tak má být zaručena dostatečná tuhost rámu a přitom i určitá schopnost tlumit vibrace terénu od zadního kola.

Přední vidlici zde najdeme kompaktní celokarbonovou navrženou tak, aby ladila s mírně kónickou hlavovou trubkou.

GT se z pohledu rámových charakteristik drží své "Grade" siluety. Jestli je někde naprosto dominantní rozdíl v průřezech jednotlivých trubek, tak je to zde. Spodní rámovka tady dominuje takovým způsobem, že jsem si začínal dokonce pohrávat s myšlenkou, jak moc by se lišil elektrický Grade bike od toho neelektrického. Naopak "špejloidní" plné tyčky, ze kterých je upečena zadní stavba, jsou nově protaženy podél sedlové trubky až do horní rámovky, do které se ladně napojují v mírném prohnutí před sedlovkou. Sedlovka je zde navíc ve své spodní části výrazně zploštěná, aby mohla zadní stavba resp. sedlo pod vámi ještě o něco více pracovat v terénu a poskytovat co možná nejvíce pohodlí.

U GT je pak rovněž karbonová vidlice, ovšem zajímavé na ní je to, že lze měnit její offset a to otočením speciálních excentrů držící osu přední náby.

Merida konstruovala svůj rám přímo pro potřeby gravelistů a zadání pro konstruktéry tak znělo: Zapomeňte na silničky, udělejte rám, na kterém si bikeři budou připadat jako na biku, a budou na něm moci trávit dlouhé hodiny bez bolesti zad. Výsledkem je hodně vysoká hlavová trubka, která společně s krátkými představci umí nabídnout opravdu specifickou geometrii postavenou na dlouhém rámu, výrazném slopingu a kolmé sedlovce. V podstatě jde o obdobu současných trendů obecně mezi horskými koly. Funkci odpružení zadního kola zde zastává primárně dlouhá sedlovka, která je u topmodelu karbonová s vylepšenou flexí.

Celokarbonová přední vidlice je také optimalizovaná pro co možná nejlepší schopnosti tlumit nerovnosti. U havy je dostatečně masivní a obrovsky široká, směrem k ose předního kola se pak významě zužuje a patky jsou umístěny v mírném zadním oblouku.

Pohon

Santa Cruz sází na mezi gravelisty populární jednopřevodníkovou variantu, která je zde v rámci Sram Rival sady doplněna o Easton kliky a napřevodována v poměru 40z./10-42z.

GT se drží naopak dvoupřevodníkového Shimana Ultegra, ovšem vyšperkovaného o jeho elektrickou verzi Di2, která je doplněna o specifické kliky FSA Energy Modular Adventure. Napřevodování je to opravdu hodně univerzálně pojaté 30/46z./11-34z.

Merida vsadila na jednopřevodníkový prémiový Sram Force s karbonovými klikami. Napřevodování je pak zvoleno na jednoplacku poměrně dorychla 44z./10-42z.

Brzdy

Ohledně brzd asi není žádným překvapením, že ve všech třech případech jsou biky osazeny hydraulickými kotoučovkami s adekvátními dualy a třmeny náležejícími k daným sadám. Zajímavé je srovnání zvolených řídítek, kde Santa nabídne nejvíc vyhnutou geometrii do stran, zatímco Merida se drží kolmé silniční klasiky.

Ve všech případech jde o flatmount uchycení se 160mm kotouči na obou kolech. U Meridy pak můžete vidět zajímavou vychytávku v podobě speciálního chladiče umístěného mezi třmenem a zadní stavbou.

Zapletená kola

To, jaká máte na kole zapletená kola, do velké míry určuje jeho jízdní vlastnosti, a především schopnost akcelerace. Pokud si myslíte, že na kolech v této už poměrně vysoké cenové relaci najdete nějakou alespoň střední třídu zapletených kol, zmýlili byste se. Tedy až na Meridu. Ta jediná na svůj topmodel osazuje zapletený set kol Fulcrum Red Passion 3 s odlehčenými frézovanými ráfky.

GT Grade nabídne kombinaci ekonomických Formula nábojů a osmadvacetiděrových ráfků WTB KOM Light i23 TCS. Přiznám se, že na nejvyšším modelu s Di2 bych přeci jenom čekal něco víc.

No a konečně Santa. Ten je na tom překvapivě docela dobře. Je sice nejdražší z testované trojice, ale na druhou stranu jde naprosto základní specifikaci, takže potěší náby DT Swiss 370 zapletené do WTB Asym i23p ráfků.