TEST: Kellys Gibon 70

Let balónem

Přiznám se, že mnoho let nepatřím mezi příznivce hardtailů a raději jezdím na celoodpružených kolech. Baví mne totiž poznávat jak který systém funguje a jaká specifika nabízejí jednotlivá konstrukční řešení zadních staveb. Přeci jenom u hardtailů tak velké rozdíly nejsou ale to samozřejmě neznamená, že by byly všechny stejné. Pomineme-li kategorii špičkových závodních kol, která se v posledních letech výrazně přizpůsobuje trailovým specifikům a to jak geometrií, tak různými konstrukčními řešeními snažícími se nabídnout komfortní mikroodpružení v rámci rámů.

Plusková kola nemusí nákladně řešit pružnost zadních staveb. Mají totiž k dispozici víc jak pěticentimetrovou deformační vzduchovou zónu díky širokým plášťum, které odvádějí v terénu při správném nahuštění obrovský kus práce.

Při prvním nasednutí na Gibona se nemohu zbavit dojmu, že je to úplně jiný hardtail než který jsem kdy měl možnost sedlat. I přes relativně dlouhý posez si tu připadám celkem přirozeně a hlavně docela vzpřímeně. může za to pocitově hodně vysoko umístěný kokpit, možná až příliš vysoko, takže nakonec přeskládávám raději podložky pod představcem a dávám jejich část nad něj.

I tak mi ale přijde bike právě díky svému posedu hodně pohodlný a skoro bych ho pasoval do role expedičního kola schopného zdolávat dlouhá několikadenní putování po horách se stanem a nezbytnou výbavou na zádech než jako nástroj pro laškování v bikeparcích, nebo sjezdových trailech. Důvodem je relativně strmý úhel vidlice a především na můj vkus příliš dlouhý představec, který dost limituje adrenalinovější ambice biku.

Pravdou ale je, že v terénu se Gibon nezlekne ani drsnějších skalek, či kamenů, které díky pluskovým pneumatikám přejede jako nic a vy sotva ucítíte, že jste zrovna přejeli několikacentimetrové kamenité hroty nebo těsně za sebou následující sérii obnažených mělkých lesních kořenů.

Velkou službu v tomto ohledu dělá tomuto Kellysu také vidlice. Rock Shox Relevation SL toti nabízí na hardtail nadprůměrných 130 mm zdvihu a ačkoliv jsem ji na doraz dostat nezvládl, chodila pravidelně přes 10 centimetrů a to započítáme-li dalších pět které přidávají plaště dělá velice slušných celkových 15 cm.

Díky vyšímu úchopu jsem měl ale přeci jenom poněkud stísněnější pocit při snaze dostat kolo do vzduchu. Jasně, zatáhnout za řídítka dokáže každý a zvednout kolo na zadní není zas tak velký problém, ale manipulace s ním ve vzduchu není na můj vkus úplně jednoduchá a tak nějak těžkopádná. O to víc je zábavnější letět na pluskových balónech střemhlav po špičkách kořenů a kamenů a oddávat se měkké plavmé jízdě v místech, kde se jindy musíte spolehnout na fitness práci rukou a nohou, nebo na všudypřítomné švitoření usilovně pracujících odpružených jednotek vydávajících typické sikavky při zpětném chodu tlumení.

Ve výjezdu jsem nebyl překvapený ohromnou adhezí zadního kola, které se dokáže skoro až nemožně dlouho držet zakousnuté do terénu bez toho, aby podklouzlo a nechalo mne na holičkách a to ani na cestě plně popadných větví a šišek. Na druhou stranu geometrie kola nenahrává příliš strmým stoupáním ve kterých se musíte posunout hodně dopředu aby se vám přední kolo nemělo tendenci zvedat.

Jednopřevodník je ideální volbou pro tohle kolo. Není to závoďák, takže od něj nečekejte nějaké rychostní rekordy, protože s třicítkou vpředu a jedenáctkou vzadu toho do rychla moc nenaděláte. Gibon ale nemá žádné rychlostní ambice a jeho hlavní výhodou je to že je hodně jiný, hodně zábavný a přitom i hodně univerzální. Musíte ale přijít na chuť tomu, jakým způsobem vám tyto vlastnosti Gibon chce servírovat.