TEST: Kellys SOOT 50

Jízdní dojmy

Kellys Soot je poměrně známým hráčem na československém trhu se štěrkolety, osobně jsem ho měl už několikrát v ruce, ale pořádně zajezdit jsem si na něm zatím nestihl. Proto jsem uvítal možnost osedlat letošní model, který nabízí stále ten samý rámový set, ale konečně vybavený speciální sadou GRX, o které se všude hodně mluví, ale teprve nyní se dostává na konkrétní modely v různých provedeních.

Hned první nasednutí na kolo mi dává jasně najevo, jakým směrem se bude naše společná pouť se Sootem ubírat. Že nepůjde o žádnou divočinu, ale spíše umírněný konzervativně nastavený gravel, který má více silničních než bikových genů, prozrazuje už jízdní pozice. Ta je totiž sice poměrně komfortní, díky krátké horní rámovce, ale současně i docela sportovní, díky nižší hlavové trubce a poměrně nízkému stacku. Přiznám se, že mi i s odstupem času přišlo důležité poukázat na to, že jelikož jsem měl možnost testovat největší dostupnou velikost L, která mimochodem odpovídala výšce rámu pouhých 54 cm, chybí mi zde ještě minimálně XLko, na které by se lépe poskládaly vyšší typy lidí s delšíma nohama.

Tedy ne že bych se já sám cítil na eLku jako vosa na bonbóně, ale podobně jako u biků mám raději delší gravely s kratšími představci a vyšším stackem. Soot jsem od první chvíle v terénu vnímal jako celkově kratší, ovšem jako by to produkťáci věděli a chtěli to dohnat na delším představci. Tuhle úvahu prosím neberte primárně jako kritiku, ale jako subjektivní postřeh, založený na osobní preferenci a zkušenostech s mnoha dalšími štěrkolety. Každému vyhovuje něco jiného, výrobci se snaží to reflektovat a je na každém z nás, co si ve finále koupíme :-).

Ale zpět do sedla. Kellys rozhodně nevzal generický silniční rám a neupravil ho jen pro širší pláště. Geometrie i položenější vidlice jsou nastaveny přesně pro gravel a echt silničáři by tady kromě toho kroutili hlavami i nad slopingem a možná i profilací některých trubek. Na druhou stranu bych si dokázal představit o něco níž střed, k zahození by nebyla ani vyšší hlavovka.

Výjezdová pohodička

Když je před vámi na štěrkoletu výjezdová výzva, narazíte většinou na omezení, které u biku řešit nemusíte a to je nedostatečně lehký převod. Mnohdy tak končíte výjezd zastavením uprostřed nejprudšího úseku, protože vám už prostě dojdou síly v tahu a chybí frekvence. Důvodem jsou zpravidla použité silniční kliky nebo jednoplacka osazená kazetou s nedostatečným rozsahem pastorků.

Soot v tomhle ohledu boduje třicetizubovým malým převodníkem, ke kterému můžete vzadu zařadit 34z. vyprošťovák a to už se pak dají zdolávat i docela přísné stojky, ve kterých vás přestane primárně omezovat nejlehčí dostupný převod, ale spíše váš jezdecký um.

Tady musím uznat, že je Kellys nastaven výborně. Více vpředu položené jízdní těžiště vás příliš neomezuje, naopak pomáhá k rychlému nalezení optimální polohy nad řídítky a vy se pak jen musíte postarat o to, aby co nejvíce vaší energie vedlo k jízdě vpřed. Na silnici a polňačce to není problém, ale na měkkém lesním povrchu musíte pečlivě kontrolovat grip zadního kola a dávkovat sílu, protože oproti biku máte přeci jenom na podobnou váhu výrazně méně styčné plochy a tím pádem i daleko větší tendenci proklouznutí. Samotný bike se však ale chová klidně bez výraznějších tendencí stavět se na zadní.

Má to v paži

Gravel bike nemá a nikdy mít nebude takové terénní ambice jako horské kolo, nicméně my bikeři občas prostě neodoláme a chceme se s ním pouštět do terénu, který známe, i do toho, který neznáme. Vždyť přeci štěrkolet musí vydržet nejenom cyklostezku při cestě do práce, ale všichni básní o tom, jak si na něm můžete užít třeba i takový flow trail nebo lesní cestu z města.

Jak je na tom ale s pohodlím? Inu, podobně jako většina hliníkových gravelů. Nečekejte zázraky, co se rámu týká. Absence jakýchkoli aktivních prvků odpružení nedává příliš prostoru pro extra hladké odpružení a to samé platí i o hliníkové sedlovce. Rozdíl v odpružení byste zavnímali třeba v okamžiku, když byste sedli na třikrát dražší karbonový gravel, nicméně to už je prostě jiná kategorie.

Ohledně pohodlí a komfortu tady hrají prim jednak použité čtyřicítkové pláště, jednak karbonová vidlice, která se snaží, seč jí síly stačí především na polňačkách a lesních cestách. Na kořenech a rozbitějších trailech ale zázraky nečekejte, máte pod sebou prostě pevňáka, od kterého očekávejte pravidelný přísun vjemů od povrchu a nikoliv nějakou zásadní bariéru, která by vás od nich ochránila.

Řízení je tady přesné a reaguje okamžitě. Dokonce bych řekl, že možná až moc citlivě. Je to zřejmě dáno zmiňovaným delším představcem a návykům z biku, nicméně o stabilitu se snaží jednak položená vidlice a jednak 44 cm široká řídítka. Ergonomie mechanických dualů Shimano GRX je výrazně lepší, než je tomu u silničních pák, ale kvalit Di2 bohužel nedosahují. Hlavní čep je u nich kvůli mechanickému řazení nízko, takže pro brzdění potřebujete stejnou sílu jako u běžných silničních dualů. Na rozdíl od nich ale GRX nabídne alespoň větší opěrnou plochu na vlastních pákách, díky které se tlak prstů lépe rozkládá, a to zejména při delším brzdění.