TEST: Kona Hei Hei CR/DL

Při tvorbě úvodu jsem v hlavě vystřídal pár nápadů, ale nakonec se zmohu jen na „Trefa do černého“. Takový na mě udělal nový Hei Hei dojem…

Pokud pročítáte naše testy a moudra a pokud se zajímáte o techniku kolem MTB, určitě netrpělivě čekáte jak na meziroční, tak i mezigenerační obměny některých výrobců. No a když se jedná o vaši oblíbenou značku, nebo o model kola, které sedláte, je napětí o to větší. A takto to já mám s Konou Hei Hei.

Tak hodně mi v roce 2016 sedlo XC Hei Hei, že jsem si po sezóně odkoupil testovačku. Tu, kterou jsem jezdil, mi někdo vyfouknul, a tak jsem vzal nižší model, který proháněli kolegové ve Velu. Nijak zázračné osazení jsem začal postupně obměňovat a z „Hejheje“ se stal postupně pokusný králík, na kterém se testovaly recenzované pláště, komponenty, celé sady, elektronika a další. Vždy se k němu ale po odevzdání testovacích kol věrně vracím.

Hei Hei mi sedl hlavně geometrií, u které jsem měl a mám pocit, že je mi udělaná na míru. Na některých kolech se chvilku srovnávám, zde však bylo vše prostě optimální.

A je tomu právě pár zim zpět, co se model Hei Hei od Kony štěpil na různé mutace. Základní byl XC bike s klasickými zdvihy 100/100.  Z toho derivát trail biku, kterého z toho udělala vidlice s o 2 centimetry vyšším zdvihem, teleskopem a hrubším vzorkem na předním plášti. A nakonec verze s koly 27,5 palce a zdvihem 140 mm. Trochu guláš, jehož cílem bylo unifikovaný design následně využít pro co nejvíce modelů kol.

Zkušenost mám se zdvihy 100/100, 120/100, hliníkem i karbonem. Jen verze 140/140 mm mě minula.

Nevím, jaký bude další rozvoj biku se jménem Hei Hei, ale Kona by mohla zůstat u mutace jediné a přestat experimentovat. Tak moc je nový Hei Hei univerzálním kolem. A text o jeden odstavec výše by se dal zcela zrušit.

Kona jako některé další americké značky se totiž netají tím, že je potřeba se na tuto kategorii kol dívat nově, a to s ohledem na její větší univerzálnost a prostupnost terénem.

V předchozí generaci nejprve přišel hliník a teprve rok poté pak karbon. Nyní je vše trochu jinak. Kona představuje novou generaci rámu výhradně jako karbonovou devětadvacítku se 120 mm zdvihem (vpředu i vzadu) a s kompletně přepracovanou zadní stavbou.

Nový rám poznáte na první pohled. Tlumič se totiž přesunul pod horní rámovku, sedlová trubka dostala výrazné prohnutí a rám se o něco protáhl a současně snížil. Logicky tak zcela nový tvar získalo také vahadlo, jehož čep se přestěhoval do horní rámové trubky.

Upravena byla také spodní rámová trubka. Kvůli tomu, aby se do rámu mohly vejít dvě flašky, musela být v místě před středovým složením více prohnuta.

V přední části pak najdete masivní a současně kompaktní hlavovou pasáž, která se rozdvojuje až po bezmála dvaceti centimetrech. Sloping horní rámovky je zde opravdu hodně výrazný a bytelným dojmem působí rovněž spojení sedlové a horní rámové trubky.

Zajímavé je i nové pojetí geometrie. Oproti předchozí generaci stovkového modelu se liší poměrně dost. Oproti trailové variantě už to tak velké rozdíly nejsou, nicméně obecně se dá říct, že se o něco prodloužil rám. Ve velikosti L se horní rámová trubka prodloužila z 618 na 627 mm a reach z 455 na 465 mm. Stack je naopak nižší a to o 3 mm. Zkrátil se nám představec a položila vidlice ze 69 na 67,5 stupňů (pokud tedy mluvíme o XC variantě).

Na závěr jsem si nechal zadní stavbu. Tady Kona v podstatě zůstává u stávajícího systému odpružení, který používala dosud, to jest přepákovaného jednočepu, jenom s tím rozdílem, že horní vzpěry jsou díky novému umístění vahadla delší a mají tak více prostoru pro rozložení potřebné flexe. Délka zadní stavby však zůstala na původní hodnotě 430 mm. Druhou změnou je pak přesunutí kabeláže ze spodní části zadní stavby na horní, do které je vytažena výstupy v sedlové trubce. Zajímavé řešení opticky, které bude ovšem vyžadovat zručnost mechanika při protahování kolem středového složení.

Mimochodem, tady je další rozdíl oproti předchozí generaci, která měla většinu kabeláže taženu vně po spodní rámové trubce. Středové složení tady zůstává lisované, konkrétně Pressfit 92. Za zmínku pak stojí i další detail, který najdeme na spodní straně horní rámovky. Kona tady totiž má evidentně přípravu pro dálkové ovládání tlumiče, kterou ovšem prozatím nevyužívá ani u jednoho modelu.