TEST: Kross Level B+

První dojem

Velikost L je mi při 185 cm nečekaně trochu větší. Přestávám se divit při pohledu na web Krossu, kde mají velikost L označenu jako 21". Při délce horní rámové trubky 640 mm a délce představce 120 mm je poloha na tomhle Šemíkovi (nechci provokovat známým výrazem "koza turystyczna") trochu nataženější.

Vyrážím na své léty prověřené křivoklátské trasy a od prvních metrů je to jasný. Tuhý rám, tuhá a lehká kola a zavřená vidlice RS-1 dělají na prvních asfaltových metrech z tohohle stroje dravce. Takže ani Šemík, ani kamzík, tohle je prostě stíhačka.

Druhý dojem

Přijíždím k lesu, na rozbitou šotolinovou cestu a v tom mi to dochází. Hledám páčku tlumiče a tlumič nikde. Jo hochu, dobře ti tak, že ses nechal zlákat do hardtailu. Ale tento druhý dojem po pár stech metrech, nebo několika kilometrech mizí. Přece jenom ta fůra karbonu, kterým je Kross napěchován, se projeví v pohlcování vibrací a vidlice se podařila na první pokus nafoukat optimálně.

Co přetrvává, je pocit úžasné rychlosti a odezvy na každé otočení klikami. Největší zásluhu na tom mají a ze všech těch top komponentů je potřeba vypíchnout zapletená karbonová kola DT SWISS XRC 1200 SPLINE. Fantastická váha 1445 g a tuhost tohoto setu udělají vrchaře z každého.

Doma jen trochu s napětím hledám max. zatížení. Uff, těsně, ale je to dobrý, jsou do 100 kg. Co mi ale dokáže orosit čelo, je cenovka. V provedení se speciální osou Predictive Steering je jejich maloobchodní cena cca. 57 tis! A nezbývá tedy než doufat, že jsou i odolná.

Třetí dojem

Krosse jsem přebíral na přelomu března a dubna s očekáváním, že mi vydrží až do prvního letošního závodu. Tím je pro mě dost často "kolo pr(o) život", konkrétně Trans Brdy.

Předposlední dubnovou sobotu tedy čekám ve svém startovním chlívečku označeném 300+ se svým chrtím Level B+ a přemýšlím, jak co nejrychleji po startu dostat do čelní skupiny za Boudou, Kulhecem a spol. Když po startovním výstřelu ještě dalších několik desítek sekund stojíme na místě, než se dav pohne, je mi jasné, že je po závodě a jedu to, jako obvykle, přežít a snad si to užít.

Nebojte, popisovat tu celý závod nebudu, to není předmětem testu. Jako průměrný hobby jezdec jsem měl obavy z jednopřevodníku s počtem zubů 34. Ten, jak se zdálo, není pro "nechrta" takovou překážkou a i ty nejprudší kopce se daly vyjet. Chce to ale vyvinout velkou sílu a v mém případě nerovný boj s gravitačními silami. Sám za sebe zůstanu u dvojplacky.

Větší problém byla volba závodu. Brdy se vyznačují množstvím kořenových pasáží a pro bikera, který dlouhá léta jezdí jen na fullech, se kořenové sekce staly utrpením. Nikdy mě nenapadlo ty kořeny na Trans Brdech počítat. Letos jsem je prvně spočítal. Bylo jich přibližně - hodně moc!!!

Vedlejším produktem tohoto utrpení byl zatěžkávací test zapletených kol. Kola DT Swiss to přestála, i s pilotem na limitu svého maximálního váhového zatížení, bez ztráty kytičky. Pochvalu zaslouží vidlice Rock Shox RS-1. Obával jsem se trochu její tuhosti, ale zapůsobila tím nejlepším dojmem. Pravda i při tabulkově správném nastavení tlaku si šetří tak 1,5 cm zdvihu na horší časy, ale i na ty se při Brdech dostalo. Do zdvihu jde ochotně a průběh je ukázkově progresivní. Ovládání hydraulického lockoutu je pohodlné a rychlé.

Kross Level B+ se ke mně dostal po předchozím testerovi po úpravě výšky řídítek, tedy podložky nad představcem. Sám jsem to tak nechal, jen bych bral o pár centimetrů kratší představec. Tento 120 mm dlouhý ubíral trochu jistoty v prudkých sjezdech. A vizuálně mi do oka taky moc nepadnul, nicméně zdání klame a i on se díky karbonové podstatě zasluhuje o přesnost řízení a lehkost celého kola.

Stoupací schopnosti Krosse jsou na velmi dobré úrovni a dá se říci, že na suchém pevném podkladu maximální stoupavost určí až nohy bikera. Je potřeba počítat s lehkým kompletem zapletené kolo, plášt a lehoučká vidlice RS-1 a v opravdu prudkém kopci pracovat s těžištěm. Pláště Schwalbe Racing Ralph se k tomuto typu kola hodí na 100 %, a to jak vzorkem, tak šíří 2,1"

Být majitelem tohoto kousku, sáhnul bych po výměně gripů. Ne že by byly úplně špatné, ale preferuji pohodlnější. Na sedlo Tundra jsem si musel zvykat déle, než je pro mě obvyklé. Jako piha na kráse by se dalo označit vnější vedení kabeláže a sám za sebe říkám, že představec a řešení zámku sedlovky prostě moc krásy nepobraly, jakkoliv jde o špičku v nabídce Eastonu.

Váhal bych s pochvalou brzd Sram XX. Bike se ke mně dostal v jejich ne úplně dobré kondici. A patrně jejich hůře zajeté destičky vyluzovaly nepěkné zvuky. Dávkovatelnost a maximální výkon byl v pořádku, ale to kvílení. Podotýkám, že pokus o očistu proběhnul. Hlavou jsem pak musel kroutit nad nastavením vzdálenosti pák od gripů. To klucí šikmooký to mají řešeno podstatně lépe.