TEST: Merida One Twenty 600

Jízdní dojmy

Na tuhle stodvacítku od Meridy jsem se docela těšil, protože mě baví testovat kola, která si na nic nehrají, ale přitom jsou postavena chytře, mají velice slušnou výbavu a stojí mnohdy o třetinu méně než podobné biky od slovutnější konkurence.

Hned první dojem z kola byl velice solidní, nejenom proto, že mi přišlo i celkem lehké, ale především díky nádhernému metalickému laku, který měl rozhodně hodně daleko k tmavé katalogové fotce.

Druhý dojem jsem si okamžitě zapsal do paměti po nasednutí a spočíval v tom, že tenhle bike je na tom s posezem o dost jinak, než sto čtyřicítka, nebo sto šedesátka. Tady se mi sedělo výrazně pohodlněji a především více nad zadním kolem, a to způsobilo, že mě to netlačilo zdaleka tolik před řídítka a nemusel jsem se tolik zapírat o ruce jako na One Forty. Jakoby Merida pochopila, že 80° sedlovka (kterou má zmiňovaný model One Forty) už je opravdu moc.

Musím říct, že hned po několika prvních kilometrech jsem se se stodvacítkou skamarádil natolik, že jsem si v duchu říkal, že co do ovladatelnosti, pohodlí a vůbec v rámci všech jízdních situací, které jsem s tímhle bikem zkoušel, je to naprosto skvěle použitelné kolo, které si sice na nic nehraje, ani nevyčnívá provokativním designem, ale o to víc pak dokáže překvapit.

Pravdou je, že se tlumič při silovější jízdě ze sedla v otevřeném stavu znatelně pohupoval, ale to spravila páčka tlumení, která dokázala okamžitě pohupování eliminovat.

Co mě vysloveně nadchlo byl hladký a velice citlivý chod přední vidlice, který minimálně pocitově působil výšším zdvihem, než jsem čekal. Tady jsem si ale až následně musel nastudovat, že nás Merida tak trochu obelhává, protože název modelu už není stejný jako zdvihy, protože vpředu i vzadu je papírových 130 mm, ačkoli název vycházející z historických hodnot mluví o 120.

V každém případě jak přední tak i zadní zdvih jsou zde velice slušně sladěny a byť bych o něco lépe hodnotil vidlici než tlumič, myslím, že cílová skupina pro tento bike bude i tak spokojena. Tlumič je navíc díky svému umístění pod horní rámovkou velice snadno dostupný pro opakovanou regulaci tlumení, takže vám tady rozhodně dálkový lockout chybět nebude.

Položenější sedlová trubka než u One Forty přitom nijak neomezovala výjezdové schopnosti biku a to jak v sedle tak i ze sedla. To, že jsem seděl více vzadu, mi nedělalo problémy ani v prudších výjezdech a sedlo přitom nepřekáželo ani v zasunuté poloze při prudších sjezdech. Prostě pocitově takový skvěle "normální" bike, který vás nenutí do žádných diskomfortních zón a přitom na něm zvládnete občas i slušně poskočit, opřít se do klopenky nebo zhltnout i slušnou porci kilometrů.

Akcelerace je díky levným výpletům sice průměrná ale musíte si uvědomit, že za prémiové závodní karbonové výplety dáte téměř to samé co za celé toto kolo, takže z tohoto pohledu bych to vyhodnotil, jako že průměr a prostor pro případnou budoucí investici.

Když dva dělají totéž, nemusí to být vždy totéž - to je otřepané přísloví, které krásně platí i pro tuto Meridu. Zatímco někteří výrobci integrují do rámů robustní dolní rámové trubky, aby do nich následně mohli vkládat dvířka a dovnitř pak nasouvat různě tvarované vaky s doplňkovým příslušenstvím, Merida zvolila jednodušší způsob a jde cestou integrace dílčích věcí na různá místa na rámu.

Pod sedlem tak najdete speciální držáček a v něm malé nářadíčko s nejpoužívanějšími klíči. V ose zadního kola pak najdete pro změnu univerzální vyjímatelný rychloupínák, v rámci kterého můžete použít další dva typy klíčů a to jak na přední i zadní pevnou osu tak i na zámek sedlovky potažmo šrouby v představci. Před tlumičem na spodní straně horní rámovky pak máte připravený držáček s páskem se suchým zipem pro umístění náhradní duše případně pumpičky a v předním rámovém trojúhelníku pak máte k dispozici dvojici košíků na láhev. Sečteno a podtrženo levné, jednoduché a přitom praktické.

Zajímavé dilema vzniklo v rámci testování na téma "najdi chybu." Jasně, není to závoďák, znám lehčí kola, ale nikde nic necvakalo, řazení mělo sice na rozdíl od XT páčky delší a volnější chod, ale fungovalo, a to samé můžu říci i o jednoduché a funkční teleskopce, která fungovala rovněž na jedničku byť neměla možnost nastavování zdvihu jako u One Forty, což mi ale vůbec nevadilo, naopak. Konstatováním, že jsem žádné více a ani méně zásadní chyby na tomhle biku neshledal, jsem ukončil poslední diktovanou poznámku do chytrých hodinek a dál už si jen s touhle Meridou užíval lesních cestiček a prvních jarních dnů plných odvážně se klubajícího sluníčka.