TEST: Merida One Twenty 800

One Twentyniner v praxi

Na nové stodvacítce jsem už měl tu možnost se svézt a otestovat její nové geny před víc než rokem. Jenomže to byly drahé karbonové verze, které tak nějak nemají mnoho nešvarů a výrobci jimi chtějí novinářům ukázat, jak moc mohou být dobré a v čem opravdu vynikají.

Osmistovka je podstatně lidovější, alespoň co se cenovky týká a s tím přicházejí vždy určité kompromisy, které buď v závislosti na ceně skousnete, nebo ne, a pak vám nezbude nic jiného než počkat na další plat, zatajit ho před partnerkou a vyrazit do shopu o něco později :-).

Ale teď vážně. V první chvíli, když jsem testbike nakládal do auta, mě docela překvapilo, jak je těžký. Jak čas běžel, tenhle nešvar se pomalu obrušoval a ustupoval, až jsem ho vlastně úplně přestal řešit. Vlastně jsem si vzpomněl na několik produktových prezentací, kde nám kladli opakovaně na srdce, že váha už prý není nejdůležitější, protože dnes je to především o vlastnostech a s rostoucími šířkami ráfků i plášťů tak logicky roste i váha, a s ní ovšem i index zábavnosti a to je to, oč tu běží hlavně.

Trailbike před třemi roky a trailbike dnes se liší téměř ve všem. Tedy pochopitelně že v jiné geometrii, obvykle vyšších zdvizích a výrazně širších pláštích. Merida ovšem v tomto případě zvolila zajímavý kompromis, kdy zkombinovala klasické zdvihy s poměrně konzervativně pojatou geometrií, kterou bych z dnešního pohledu označil téměř za XC-éčkovou a vyšla jí z toho nová One Twenty, která dokáže oslovit nečekaně velké publikum.

Vrchařské ambice

Posez, nízká hlava, ale přitom hodně nakolmená sedlová trubka spolu s krátkou zadní stavbou dávají kolu výborné vrchařské ambice. Ani prudké výjezdy mi nedělaly problém, co se týká stability biku. Přední kolo drželo na zemi jako přikované, jediné, co bylo potřeba nezapomenout udělat před prudkým výjezdem, bylo šoupnout páčku tlumiče do polohy uzavřeno.

Jestliže na toto zapomenete, pak se budete muset smířit s tím, že se pod vámi kolo bude pohupovat, a to tak, že někdy míň a jindy víc podle toho, jak silově a v jaké frekvenci budete šlapat.

Zamčením tlumiče sice tlumič úplně nezablokujete, ale výrazné zpomalení průtoku oleje vyvolá vágnější tlumení, které se pod vámi už zdaleka tak houpat nebude.

Jasně, ne úplně top výplety a vyšší váha trochu zpomalí vaši průměrku do kopce, ale tenhle bike rozhodně nemá závodní ambice a je potřeba k němu také tak přistupovat. Jakmile nepotřebujete honit sekundy, dá vám dost komfortu i sportovna pro celodenní vyjížďku a oproti některým jiným trailbikům s vyššími zdvihy vás dopraví z A do B možná snadněji a rychleji.

Stabilita a sjezd

To, co limituje ve výjezdech, naopak ve sjezdech vůbec řešit nemusíte. Váha tady totiž nehraje zdaleka takovou roli. Co je zajímavější je, jak vám bike padne do ruky a jak se s ním dokážete sžít. Docela dost je důležité také to, z jakého biku přecházíte, protože pokud to bude klasické nízkozdvihové XC, nebo dokonce hardtail, budete si připadat jako na enduru. Pokud ale přesedláte z podobného trailbiku, výraznou změnu asi nepocítíte, protože ti, kteří navrhovali novou One Twenty jako by podle mě mysleli víc na potřeby technicky náročnějších CX okruhů než jistotu, pohodlí a možná i trochu toho adrenalinu, kterým se dnes chlubí nejmodernější generace vysokozdvihových trailbiků s téměř enduro geometrií.

Oproti těmto modelům je Merida krásně ovladatelná i v rychle po sobě následujících točkách a hbitě reaguje na jakoukoliv změnu směru i ve vyšších rychlostech. Je to sice tak trochu na úkor stability a jistoty v prudších sjezdech, ale právě to může naopak část zákazníků preferovat.

Alfou a omegou je tady podle mě jednak nízký stack, to znamená výška kokpitu od středového složení, ale současně také na dnešní poměry docela krátký reach, což je pro změnu délka rámu. Na biku tak sedíte v překvapivě pohodlné pozici, ovšem vaše těžiště je o poznání více nad předním kolem, než je dnes u trailbiků zvykem. Osobně bych sportovněji založeným zájemcům poradil, aby si vyzkoušeli o velikost větší rám, než na který jsou zvyklí, protože ten by mohl v rámci užitných i pocitových vlastností lecos změnit.

Ohledně komponentů musím říct, že jsme neměl absolutně žádné výhrady. GX je sada, za kterou se nemusí dnes stydět ani výrazně dražší modely, pneumatiky vás podrží na jakémkoliv terénu, tedy kromě silnice, kde pod vámi kolo bude vrnět jako spokojená kočka. A brzdy bych označil jako plně dostačující ambicím tohoto biku.