TEST: Mondraker Chrono Carbon

Jízdní dojmy

Jak jsme již uvedli, Chrono hezky neutralizuje nevýhody, ale i výhody Podia. Štelování výšky sedla a řídítek je naprosto rutinní. U Mondrakeru tomu vždy však tak nebylo, protože starší verze Podia měla integrovaný představec, jenž umožňoval jenom jednu polohu. Pro většinu cyklistů nepohodlné, pro některé závodníky paradoxně málo agresivní.

Kolo dobře posloužilo na blátivých podzimních vyjížďkách, jimiž se de facto v mírném tempu zakončovala sezona. Velice příjemné ale na něm bylo i dojíždění do práce skrz Prahu. Tento bajk pořád slušně jede a samozřejmě mu neuškodí jakákoliv zkratka přes trávník, nebo park.

Po nasednutí zjistíme, že nejedeme na čistě závodním koni. Ve velikosti M také Mondraker používá o centimetr delší představec než u Podia, což je ale překvapivě dost znát. Při jízdě po rovině je kolo klidnější, lépe drží přímý směr, ale samozřejmě nemá tendenci být tak hbité. Jako kdyby se mu líbilo na běžných lesních cestách, či pěšinách, kde přeci jen nemusíme tak často zatáčet. Na speciálních trailech pak drobný limit pociťujeme.

Když se vydáme směrem vzhůru, zjistíme, že nás váha oproti konkurenci rozhodně nebrzdí. Rám není nějak extrémně tuhý, ale u bajku tohoto typu by to bylo spíše na škodu – zejména v rozbitých pasážích. Oproti závodní verzi tady trochu zaniká příjemná vlastnost Podia, kdy posed, v němž byl trup výrazně nad předním kolem, zapříčiňoval, že nedocházelo ke zvedání předního kola. Jezdec se mohl v prudkých výjezdech dobře koncentrovat na předávání síly do pedálů a nehledal těžiště.

Tady sedíme více trupem nad šlapacím středem, takže v případě prudkého stoupání musíme více pracovat. Přenos energie samozřejmě není dokonalý, ale to ani neočekáváme. Zase můžeme jezdit s čistou hlavou, že nesedíme na něčem speciálním.

V rychlých sjezdech je bajk příjemně stabilní a rám i kola dovedou více odpustit než závodní verze. Samozřejmě se nejedná o kolo na velké řádění. Na pomyslné mapě bychom ho mohli dát skoro mezi trailové hardtaily a robustnější gravely. Mondraker vyrobil pohodlný cesťák. Teleskopická sedlovka by samozřejmě v drsnějších pasážích pomohla, nicméně spokojený majitel Chrona asi něco takového nebude vyhledávat a postačí mu, když si na pohodu vyčistí hlavu v lese.

Vidlice svou úlohu splní, byť cítíme, že Rock Shox Judy o zdvihu 100 milimetrů není tím nejdokonalejším, čeho lidstvo dosáhlo. Mondraker opět kombinuje u různých modelů vidlice od Rock Shoxu a od Foxu. Někdo by si tedy mohl vybrat dle toho, jakého výrobce preferuje. Judy najdeme i u konkurence a není to prohra, protože stačí přesně na to, co by uživatel měl od stroje chtít. Tlakuje se podobně jako vyšší model SID.

Řazení Sram Trigger SX není brutálně rychlé, ale postačí. Základem je, že máme k dispozici pořád skoro maximální rozsah a na zajeté testovačce šlo hladce. Samozřejmě se může stát úskalím zub kilometrů, ale takový komponent nebude potřebovat extrémně drahý servis. Při troše rozvahy a citu nikde v terénu na problémy s převody nenarazíme. Pokud nebudeme chtít stačit parťákům na silničkách z kopce, tam by 34zubý převodník opravdu nestačil.

Kladně je třeba hodnotit použití naprosto proslulých plášťů Maxxis Ikon, které se vrátily do šíře 2,20. Mondraker nám dokonce dopřál plnotučné provedení s hodnotou TPI 120, takže pláště fungují i na bezdušových systémech. V podzimních podmínkách, kdy nám pod kola padá listí a často projíždíme blátem, taktéž nezklamaly. Celkově se jedná o povedený univerzál, který přijatelně jede na každém druhu povrchu. Pokud nemáte nějakou srdcovku, nebudete muset přezouvat.