TEST: MONS hadříky - přírodní image

Od dob, kdy jsem začal jezdit a psát o kolech se toho v mém cyklistickém šatníku objevilo opravdu hodně. Měl jsem období, kdy jsem jezdil převážně jednu značku, která se posléze změnila za jinou, ta pak ustoupila další a další až jsem postupně vyzkoušel snad všechny nejznámější.

Loni přišla nabídka na vyzkoušení další značky, kterou jsem ale do té doby v podstatě neregistroval. Trochu jsem se samozřejmě zastyděl a vzpomněl si na pár kontaktů s MONSem třeba u našeho průvodce na Canyon campu, nebo na pár dalších místech v zahraničí, kde jsem tyhle trika viděl. Co jsou zač jsem ale neřešil, a tak mi český dovozce nejdřív udělal krátkou přednášku o tom, jak to s touto novozélandskou firmou je a pak mi nadělil pár letních bikových kousků se slovy: a to je jenom začátek, v plánu mají cyklistickou kolekci dál rozšiřovat.

Představení firmy Mons Royale

Společnost vznikla před 10 lety na Novém Zélandu u jezera Wanaka. Partička sportovců si všimla, že funkční oblečení buď postrádá šmrnc nebo to s jeho funkčností není tak úplně v pořádku. Začala tedy sama vyrábět stylové a zároveň funkční oblečení. Nový Zéland je domovem ovcí druhu Merino, jejichž vlna má unikátní vlastnosti. Ovce žijí po celý rok venku a proto musely za přispění šlechtitelů své kožíšky přizpůsobit teplotám -10 až 30 stupňů C. Vlněné vlákno Merino se skládá ze dvou různých polovin, které jsou spirálovitě spojeny a vnějšek je tvořen pletivem ze šupin. Tato jeho struktura spolu s technologií pletení způsobuje, že oblečení dýchá, zahřeje i ochladí, váže a neutralizuje pot, nešpiní se a nepřijímá pachy, poskytuje UV ochranu a hoří při výrazně vyšších teplotách než syntetické materiály.

Mons Royale vyrábí své produkty pouze z merina s certifikací ZQ, která sdružuje pouze ty farmáře, kteří splňují nejvyšší standardy v péči o ovce, přírodu a trvalou udržitelnost. Jednoduše řečeno, ovečky se pasou volně a jejich chovatelé hospodaří podle předem nastaveného plánu s cílem minimalizovat dopad svého hospodaření na okolní přírodu. Nad dodržování přísných pravidel pak bdí nazávislí auditoři.

Základem a současně hlavní přidanou hodnotou je tady Merino vlna. V produktech se objevuje v různé míře a kombinovaná je s dalšími materiály, nicméně novozélandský původ je společný pro všechny produkty.

MONS se nejprve zaměřoval na běžné celoroční produkty jako jsou trička, mikiny a outdoorové oblečení. K cyklistice se dostal až v posledních několika letech. Zájem o bikový sortiment předčil všechna očekávání a tak se bohužel stalo, že část sortimentu byla poměrně rychle vyprodána a byť je v plánu rozšiřování nabídky o další produkty, stávající sortiment už dnes téměř není možné sehnat.

Vraťme se ale k tomu, co jsem měl možnost testovat.

Redwood Enduro VT dres, MTB 9" Tech Sock ponožky a Momentum 2.0 Bike Short kraťasy. Všechno s velkým podílem Merina a všechno barevně sladěno do mojí oblíbené modré.

Kraťasy Momentum 2.0

Hned po rozbalení mě překvapil poměrně velký rozdíl v gramáži kalhot a dresu. Zatímco dres na první omak působí jako běžný trailový materiál, kraťasy jsou ušity z o poznání odolnější a tlustší látky. V jednu chvíli jsem si dokonce pohrával s myšlenkou nazvat je sjezdovými, nebo alespoň endurovými, ale nemělo cenu to nějak zvlášť řešit, tak jsem raději vyrazil na bika je pořádně vyzkoušet.

Velikost jsem měl vyzkoušenou, takže se žádné překvapení nekonalo. Nejde tu o žádný super volný plandavý střih spíš dobře poadnoucí volné kraťasy, s užším střihem nohavic, které jsou přesně tak široké/úzké jak to mám rád. Dvě hluboké kapsy bez zipu po stranách umožňují schovat poměrně dost věcí a k dispozici je také jedna ozipovaná kapsa na důležitější věci jako jsou třeba peníze. Obvykle bývají tyto kapsy podstatně menší.

Ve spodní části nohavic už žádné úložné prostory nejsou, přesto tady najdeme poměrně dlouhé zipy otevírající možnost větrání nohavic.

Upínání těchto kraťasů je kombinací dvojice patentek se zipem flexi pasu a dvojice stavitelných suchých zipů, které pomohou s větším stažením pasu pokud během sezóny změníte obvod vašeho pasu :-). Pro všechny případy jsou tu navíc ještě přezky, kterými můžete protáhnout pásek, ale neznám nikoho, kdo by je používal.

Jak jsem říkal, kraťasy mají celkem vysokou gramáž použité látky, nicméně na sobě ji nijak zvlášť necítíte. Díky měkkosti materiálu se dokáží stoprocentně přizpůsobit a při jízdě tak o nich absolutně nevíte.

Jedinou malou výtku bych měl, a to, že v horkých letních dnech, kdy hledáte všemožné způsoby, jak se co nejvíce ochladit, musíte naplno otevřít ventilaci a i tak se v nich docela zapotíte. Merino, aby něco vydrželo, prostě musí být silnější a tím pádem logicky i teplejší. Přitom tyhle kraťasy mají v sobě ze všech testovaných produktů Merina nejméně; jen 39 % a zbytek tvoří Polyester a Spandex.

Mons slibuje, že připravuje ještě odlehčenou verzi bikových šortek, tak uvidíme, jak se ty poperou s letními podmínkami. Vyslovený průšvih to ale není ani u tohoto modelu a pokud teploty nepřekročí 27, tak není potřeba nic řešit.

Všechno "špatné" je k něčemu dobré, jak hovoří tradiční přísloví. Použitý materiál mě totiž hodně příjemně překvapil svou výdrží i odolností a to nejenom na kole, ale také v pračce. Jelikož vozím tyhle kraťasy už hezkých pár měsíců, párkrát jsem v nich i lehnul, a nesčetněkrát ušpinil, docela mě překvapilo, že po opakovaném vyprání zůstávají stále jako nové. Nikde žádná zatrhnutá vlákna, nikde ani náznak prošoupání, nebo změny barvy či párajícího se švu. Tady musím opravdu jen chválit. Uvidíme, co ukáže další rok.

Dres Redwood Enduro VT

Specifický proužkovaný design této verze dresu se někomu bude líbit víc, někomu míň, ale pro mě byl jasnou volbou. Nejenom kvůli barevné sladěnosti, ale také protože mám rád netradiční pojetí a tohle se mi líbilo na první dobrou.

Oproti kraťasům je tady Merina o poznání víc, konkrétně 83%. Použitý materiál je lehký, dýchá a svým volným střihem přesně kopíruje design a fit kraťasů.

Kdo už někdy nějaké Merino měl, asi mi dá za pravdu, že obvykle nepatří mezi nejpříjemnější materiály. Různé firmy se to snaží řešit různými způsoby, pravda je, že když si dres obléknete na holé tělo, působí kousavěji než většina Coolmaxů a podobných umělotin. To je prostě daň za přírodní vlnu. Mimochodem, od mala nesnáším vlněné svetry, které jsme dostávali pravidelně k vánocům od babiček, ať už šlo o ruční práci, nebo ty koupené se soby a severskými vzory.

Jelikož ale na biku jezdím i v létě s první vrstvou (aktuálně Craft Pro Cool), neměl jsem s dresem a pocitem v něm co se týká příjemnosti žádný problém.

Volný střih a dobré odvětrání doplňuje ještě malá zadní kapsička na pravé straně zad, kterou zipem zavřete a můžete v ní tak bezpečně cokoliv vézt bez toho abyste se museli bát, že vám to někde v lese vypadne.

Poslední, o čem se v tomto případě zmíním, je současně oslí můstek k poslední kapitote tohoto testu a tou je pach, nebo lidověji řečeno smrad. A tady se Merino stává opravdovým králem, protože dokáže rozdílem jedné, možná dvou tříd porazit jakékoliv jiné materiály. To, že vlákna z Merina dokážou pohltit pach vznikající potem je známo již dlouho, ale teprve při dlohodobějším zkoušení různých dresů v různých podmínkách a teplotách opravdu zjistíte, že rozdíly v pachové zkoušce jsou u různým materiálů obrovské a to není potřeba čekat ani na opakované totální propocení a vznik slaných map.

Jelikož téměř nonostop jezdím na biku výhradně s batohem, výjimkou jsou pouze silniční a gravel tripy, o pocení v létě něco vím. A zkušenosti s tímto dresem tak nejenom potvrdily katalogové proklamace, ale jednoznačně mi hrály do karet i v okamžicích, kdy jsem procházel těžkou polemikou s mou přítelkyní zdali vyprat, nebo ještě ponechat ve skříni a dál používat. Známá "čuchová zkouška" mi totiž hrála do karet a to i po zodpovězení otázky "Kolikrát už si to měl na sobě?"

Prostě Merino je Merino a jakkoliv na něj můžete nadávat, že je drahé, nebo méně příjemné, tak co do pachu drží jednoznačný hygienický prim.

Ponožky kapitolou samou o sobě

Tak a pach bude tématem i poslední kapitoly, kterou si vzala na starosti Terezka a bude se týkat testování ponožek MONS. Dva páry, které mám, se od sebe liší především sílou materiálu. Zatímco černé bych se nebál označit za vysloveně zimní, které lze používat i na jaře, nebo na podzim. Ty hnědé pak jsou výrazněji víc použitelné i během léta, protože jsou slabší.

Jednu malou poslední poznámku ještě před tím, než definitivně předám slovo Terezce - jelikož oba páry prošly mnohonásobným používáním a také vypráním, musím jednak pochválit jejich odolnost vůči prošoupání a roztrhání, jednak ale naopak mírně zkritizovat skutečnost, že zejména hnědé ponožky už začínají docela dost trpět na žmolkování materiálu. To sice absolutně nebrání jejich funkci, ale začíná prozrazovat jejich stáří a na ponožkovou párty nevím, jestli bych si je chtěl brát :-). Ale teď už zase vážně...

Cyklistovy ponožky

Patrně každá domácnost řeší v rámci vzájemného soužití určité třecí plochy, ať již více či méně závažné. V té naší často přijde na přetřes otázka údržby cyklo oblečení. Věřte nebo ne, ale stále jsem nedostala jeho plnou důvěru, co se praní týče. Nezřídka kdy u nás dochází ke komickým situacím, kdy já s obvyklým monologem věci do pračky vkládám a on je obratem se svými nejnápaditějšími argumenty z pračky opět vyndavá. Ovšem vrcholem druhovy kreativity je jeho nekonformní přístup k “použitým” ponožkám. Ještě jsem v domě a jeho okolí nenašla místo, kde by na mě nevypadly.

Mnohdy se přišourá za šera do ložnice, kde ponožky odkope do kouta, domnívaje se, že mu to pod pláštíkem tmy snad projde. Marně! Byť bych byla spala spánkem sebetvrdším, tohle mě 100% vzbudí a patřičně zvedne mandle. Protože jsem zdvořilé děvče, tak ho počastuji několika peprnými slovy a on pak podle sil, buď chvíli vzdoruje nebo mlčky smrduté ponožky odnese a spáchá hygienu.

Nedávno přišel s tím, že testuje oblečení, které nesmrdí a to prý ani ponožky. Byla jsem velmi skeptická, neboť podobné pokusy tu už byly, ale žádné velké úspěchy s nimi dosud nesklidil. Raději jsem ty kouzelné kousky strčila do nejhlubších útrob šatníku, aby mi náhodou zase nechtěl dokazovat, co ten či onen materiál jako všechno snese.

Dlužno ještě podotknout, že nejsem žádná citlivka, ale děvče zocelené sdílením společného pokoje s bratrem sportovcem.
Ponožky MONS mě však příjemně překvapily a to po celou dobu testování. Tyto ponožky jsou vyrobeny, světe div se, z merino vlny. To by ani nebyl můj drahý protějšek, aby test nějak ošidil. Ano, chápete to naprosto správně, celou dobu s námi sdílely naší ložnici a já je tam nechala...

Chvíli jsem měla až pocit, že testuje mou odolnost. Při jídle mi strkal nohy k nosu. Nevynechal jediný okamžik, kdy mě zastihl nepřipravenou a už, už tu byla aspoň jedna ponožka k očuchání. Po 10 dnech denního nošení, jízdy na kole a kopání před domem v holinkách, jsem je teprve směla vyprat. Máte pravdu. Fuj! Docela jsem se divila jak to vydržely, pravda, nebyly už tak měkké, byly spíš dost tuhé, ale stále houževnaté :-) Také jsem se bála, že se po vyprání rozpadnou, ale kupodivu se ani to nestalo, jen se trošku scukly.

Už je má několik měsíců a prádelní koš s ponožkami se hodně zredukoval, tedy jsou tam skoro jen ty moje. Já mám naprosto jasno, co bude Peťan každý rok rozbalovat pod stromečkem.

Cenovky a dostupnost jednotlivých velikostí zjistíte v shopu českého zastoupení zde www.misfit.cz.