TEST: Niner RIP 9 RDO GX

Do redakčního testu jsme tentokráte dostali nejnovější allmountain přírůstek americké firmy Niner, který osciluje tak trochu na pomezí kategorií...

Autor: Petr Bureš
Foto: Petr Bureš & Jan Němec
TEST: Niner RIP 9 RDO GX

Jízdní dojmy

RIP 9 je aktuálně nejvíc gravity kolem v nabídce Nineru. Ačkoliv je však označovaný za enduro, osobně bych to viděl z dnešního pohledu spíš na agresivnější trailbike, a to hned z několika důvodů.
Tím prvním jsou zdvihy. Tím druhým pak geometrie. Pojďme si teď podrobněji rozebrat jednotlivé jízdní dojmy.

Výjezd nutností

A začneme obvykle výjezdovými schopnostmi biku. Niner na svém webu hlásá, že nový RIP je nejdelší, nejnižší a nejpoloženější RIP v historii a s tím musím souhlasit. Na druhou stranu ale NINER dlouhodobě patři mezi značky, které přistupují k designu a geometriím svých rámů spíše konzervativně, takže výsledkem je rám, který na první pohled díky svému designu vypadá více agresivně, než jakým ve skutečnosti je.

Jízda po rovině i z jemného kopce nečiní kolu sebemenší problém. Pravdou je, že pokud máte nastavený SAG tlumiče na vyšší hodnoty, uvítáte výraznou redukci pohupování, ke které dojde použitím páčky na tlumiči. Ne, že by svévolný chod zadní stavby byl nějak přísně obtěžující, ale dokážu si představit, že při delších výletech nebo vyjížďce s rodinkou budete preferovat klidnější jízdu s polozaškrceným tlumičem.

V okamžiku, kdy se začne kopec kolmit a úhel stoupání zvyšovat, přinutí vás bike mít se na pozoru. Díky konstrukci rámu, prohnuté sedlové trubce a poměrně vysokému posedu, který jsem měl nastavený, mi pocitově přišlo, že sedím více nad zadním kolem a tím pádem je potřeba mít se na pozoru při nájezdu do krpálu, protože bike vás donutí začít pracovat s těžištěm a posouvat se více ke špičce sedla, abyste udrželi rozumný balanc a grip předního kola.

Jako přikovaný

Na trailu je bike jako ryba ve vodě. Díky přednímu Minionu se zakusuje i do podzimně měkkého podkladu s jistotou. Jasně, že když se v zatáčce víc odvážete, dokážete vyhlodnout drážku, až za vámi bude jehličí s hlínou odletovat, ale komfortní podvozek a návykově nízko umístěný střed vám prostě nabídne takový samozřejmý pocit jistoty a stability, jako nejedno endurko.

Tady se musím ještě na chvilku vrátit k úvaze týkající se velikosti rámu. V testu jsem měl obligátní velikost L. Z pohledu trailového a XC ježdění bych si ale klidně dokázal představit větší XLko. Jakmile jsem se ale s bikem dostal třeba do členitého kokořínského trailoviště, ocenil jsem naopak kratší stavbu a vzpřímenější posez. Tahle kombinace totiž dá vyniknout opravdu hbitému ovládání s okamžitými reakcemi na jakoukoliv změnu směru. Naklopit tenhle bike do zatáčky nedá vůbec žádnou práci. Naopak. Bike má prostě klopky rád a je v nich jako doma.

Hodně nízká horní rámovka je výrazně zkosená směrem k sedlovce a prostoru pro kolena tak máte až až. Jediné, co bych kolu vytknul, je lehce nervózní projev ve speed úsecích. Tedy pozor, záleží, z jakého biku sem přesedáte. Jelikož my testujeme průběžně různé typy kol, tak je dobré se občas posadit v krátké době na různé biky a rázem zjistíte hodně dalších vlastností.

Niner o tomhle RIPu mluví jako nejdelším a současně nejnižším biku v této kategorii, který kdy vyrobil; musím mu dát za pravdu. Hned v zápětí ale musím dodat, že v rámci široké konkurence to s tou délkou zas tak rekordní rozhodně není. Prostě pokud patříte do skupiny hračiček a máte raději obratné kolo schopné prosmyknout se těsně po sobě následujícími krutkami, bude vám sedět víc, než kdybyste patřili k vyznavačům rychlostních rekordů a jízdy šusem :-).

Když už jsem u těch rekordů, tak musím ještě pochválit opravdu unikátní tuhost rámu i zadní stavby. Vzpěra kolem tlumiče a opravdu hodně materiálu na trojúhelníku zadní stavby prostě nejenom že dodá skutečnou torzní tuhost do zatáček, ale dá se předpokládat, že díky obrovským ložiskům bude i životnost rámu jako celku hodně dobrá. Marně vzpomínám, kdo by dělal pro zdvih 140 mm tak robustní konstrukci zadní stavby. Pravda, bike díky tomu není nejlehčí, ale jeho hmotnost 14,16 kg není ani nijak extra vysoká.

A zmínit se musím pár slovy ještě i o komponentech. O řazení a jeho fungování nemůžu říct jedno křivé slovo. Nejde sice ani o nejlehčí, ani o nejlepší modelovou řadu, ale GX fungovalo bez jakéhokoliv problému, spolehlivě a přesně. Poněkud horší pocit už jsem měl z brzd. Kromě toho, že přední kotouč občas zapískal, jsem si zpočátku na jejich práci nestěžoval, ale to jen do chvíle, kdy jsem nafasoval na dalším testbiku čtyřpístkové XTR. Rázem se můj pohled na osazené Guidy změnil, a to dost výrazně. Tohle příště raději už neudělám. Osobně totiž patřím spíš k zastáncům a obráncům sramáckých brzd, byť především těch nejvyšších modelů, se kterými nemívám často výraznější problém. Tady bylo ale srovnání opravdu nečekaně dramatické.

Pláště už jsem chválil, opakovat se nebudu, sedlo mě rozhodně také neuráží a na jeho pohodlí tak kritika rovněž nepoputuje. Zajímavě jsou zde zvoleny gripy s BMX límcem. Ne, že by mi to nějak vadilo, ale řekněme, že postrádám na MTB jejich smysl. Jejich úchop je ale příjemný, byť poměrně tuhý. Dostatečně široká řídítka pak nedávají kolu příliš prostoru vzdorovat vašim příkazům.

Přečteno - 5567x Tagy: testy 29 niner karbon
Zapojte se do diskuze

Mohlo by vás zajímat

  1. TechnikaFotogalerie: Niner RIP 9 RDO GX
    Fotogalerie: Niner RIP 9 RDO GX
  2. TechnikaFotogalerie: Mondraker Crafty Carbon 2020
    Fotogalerie: Mondraker Crafty Carbon 2020
  3. Tech newsMondraker Crafty Carbon – konečně pod 20 kg
    Mondraker Crafty Carbon – konečně pod 20 kg
  4. TechnikaFotogalerie: Pivot Mach 4 SL World Cup
    Fotogalerie: Pivot Mach 4 SL World Cup
  5. Testy - RecenzeTEST: Pivot Mach 4 SL
    TEST: Pivot Mach 4 SL
  6. TechnikaFotogalerie: Marin Rift Zone Carbon
    Fotogalerie: Marin Rift Zone Carbon

Vlož svůj komentář:

Pro vkládání komentářů je nutné být přihlášený.
Proto se, prosím, tedy buď přihlašte nebo registrujte.
  1. avatar
    #1 Juraj.9 - vloženo: 09.12.2019 v 17:44:08

    Pekny kolo...

    odpověz na tento komentář

redakční systém | ISSN 1803-5744