TEST: Norco Fluid FS 2

Jízdní dojmy

Norco patří k ikonickým značkám. Samozřejmě znám tuhle značku léta, tu a tam se kolem mě mihnul nějaký její stroj na společných vyjížďkách, ale až letošní zimu jsem na pár mrazivých i zasněžených švihů měl tu čest se s Norcem v podobě modelu Fluid FS seznámit osobně podrobněji.

První kilometry jsem se na kole rovnal a nastavoval posez a tlaky, jak v odpružení, tak v pláštích. Tentokrát to vzhledem k počasí, kdy i do středních Čech na pár dní zavítala pravá zima, chtělo ladit déle. U pozice na kole, jsem se nemohl zbavit dojmu, že se 185 cm jsem s velikostí L již téměř na hraně a strašně by mě zajímalo, jak bych se cítil na velikosti XL.

Pokud bych preferoval hravost a nekompromisní mrštnost a s bikem bych praktikoval styl země-vzduch, sáhnul bych zde zřejmě po testované velikosti L. Pokud bych trail bike vnímal i jako stroj na delší přesuny, patrně bych se přiklonil k velikosti XL.

Když ukončím hloubání nad velikostí rámu, dostávám ve Fluidu nekompromisní porci zábavy. Z kopce dolů, a to i v daných podmínkách, krásně žehlí a je čiperný v pokládání se do zatáček. Rám vyniká skvělou boční tuhostí za všech okolností a v kombinaci se zvolenou trajektorií pohybu zadní stavby se při jízdě do vrchu ani příliš nepohupuje a nepropadá do zdvihu. Samozřejmě, díky váze biku jsem, v pro mě notoricky známých prudkých stoupáních, uvítal převodník s počtem zubů 30. Mít ve stojkách 34 jako na XC by mi tady asi opravdu nechutnalo.

Stoupací schopnosti mě i tak vážně mile překvapily. A to i přes to, že bych uvítal trochu nataženější delší posez.

Kombinace Marzocchi vidlice a Fox tlumiče pracovala celkem společně, ruku v ruce. U Bombera jsem si jen musel více pohrát se správným tlakem, který mi vyhovoval. Bomber pak i v marastu fungoval hezky citlivě.

K řazení Shimano se při dobrém seřízení, a zde fungl novém vedení kabeláže, nedá říci křivého slova. Snad by se ani nemusela na oko vystrkovat přehazovačka XT k řazení SLX. On by i ten šaltr SLX fungoval stejně dobře. Pokud bych měl něco změnit, tak bych to řazení klidně prohodil a k SLX hazce doplnil raději XT páčku.

Teleskopická sedlovka SDG Tellis má ve velikosti kola L královský zdvih 170 mm a pracovala i v mrazech naprosto plynule a bez problémů.

Komponent, který byl pro mě naopak velkou neznámou, byly brzdy TRP Slate EVO. Mé sjezdy se v roční dobu testu nedaly jet úplně na hranu gripu, a tak jsem si vlastně ani nemohl udělat pořádný obrázek, zda jsou adekvátní volbou. Vzhledem k počasí a bordelu v lesích, občas vydávaly zvuky, plašící pěší turisty. Ti ale měli alespoň šanci včas uskočit.

Z čeho jsem měl opravdu radost a u čeho se chce zastavit, je volba plášťů Vittoria. To je totiž moje v současné době srdcová značka. Na svém biku vozím třetí pár plášťů Mezcal v té nejvyšší verzi. Zde jsou samozřejmě nazuty podle posledních trendů odpovídající robustnější drapáky, tedy jak bylo zmíněno v popisu kola Mazza a Martello. Mazza použitá vepředu šíře 2,4“ a Martello na zadní pozici jen titěrně užší a to 2,35“. V daných podmínkách testu nekompromisní "prohrabávače" blátem i sněhem, poskytující jistotu při změnách směru i pod brzdou. Zda je to materiálem použitým na směs, nebo proklamovanou příměsí grafenu, těžko soudit.

Každopádně jsem u "Viktorek" ještě nezaznamenal defekt a pár mi po prohození vydrží 4 tis. kilometrů. Vittoria si to sice nechá zaplatit, ale mám pocit, že jsou to nesmrtelné pláště. A rozhodně ne na úkor přilnavosti a pohodlí. Je předpoklad, že na trail biku bude plášť dostávat větší sodu, takže vynikající volba plášťů.

Zapletený set kol působil odolně a korespondoval s celkovým laděním Fluidu FS. Pokud se u trail biku budeme bavit, že na jedné straně této kategorie stojí stroje laděné více pro zábavu a do bike parku a na druhé ty univerzálnější požírače kilometrů, tak bych se u tohoto Norca klonil k první poloze.