TEST: Orbea Rallon M10

Nedlouho poté, co se španělská Orbea vytasila s kompletně překopaným modelem Rallon, jsem měl možnost se na něm krátce svézt, abych si potvrdil, nebo vyvrátil některá svá očekávání týkající se tohoto biku...

Autor: Petr Bureš
Foto: Petr Bureš
TEST: Orbea Rallon M10

Jízdní dojmy

Několik moderně pojatých vysokozdvihových devětadvacítek jsem už měl možnost osedlat a určitý názor si na ně během několik posledních let udělat. Do testu tohoto červeného draka jsem se proto pustil, co nejintenzivněji to šlo, mimo jiné i proto, že jsem ho měl půjčený jen na velice omezenou dobu a nešlo tak plánovat žádné velké bikeparkové ježdění.

S novou geometrií, velkými koly a vysokými zdvihy i tady přichází poměrně zásadní dilema - jakou velikost zvolit. Na test jsem totiž dostal eLko a to už podle tabulky na webu, kde Orbea radí jaká velikost je pro koho optimální, naznačovalo, že moje dilema ještě víc prohloubí, nebo alespoň položí otázku na téma, jak by asi jezdilo XLko?

No, přiznám se, že ani eLko nebylo nijak zásadně malé, byť jsem na něj v době testu přesedlal z o poznání delšího Marina Wolf Ridge, který mi svou verzí XL delší geometrie seděl naprosto ideálně.

Na Rayllon jsem se ale také celkem bez problémů poskládal a nalezl si svou optimální pozici, byť reach 455 prostě dnes patří spíše k průměru a na některé konkurenční dlouhány ztrácí několik centimetrů, které jsou ve sjezdech znát, ne že ne :-).

Vsedě nahoru

Při jízdě do kopce vám menší délka kola umožní posunout snadno těžiště víc dopředu, a tak nemáte problém s tím udržet přední kolo na zemi i v prudkých výjezdech. Docela dost mě překvapilo, jak dokázala Orbea vyladit i poměrně velký zdvih na to, aby zbytečně nepropružoval při usilovném šlapání. Navíc i to málo, co se občas zhouplo, se dalo ještě zkrotit páčkou na tlumiči, až jsem si říkal, jestli to není příliš rychlé ve výjezdech. A to musím kriticky přiznat, že jsem nebyl úplně ve vrcholné formě a na kole byly i nic moc výplety, tedy co se váhy a tuhosti týká...

Tady si ještě dovolím malou odbočku, týkající se možnosti měnit v určitých mezích geometrii. U tlumiče máte možnost otočit malý excentr a tím tak buď o něco snížit střed a položit vidlici, nebo naopak. Já zvolil nižší pozici, to znamená endurovější setup s 65° hlavou, ale důvodem bylo spíš níže položené těžiště kola než hlavový úhel.

Opřít se a jet

Jestli jsem musel hodně chválit jízdní projev do kopce, tak popsat první dojem z kola ve sjezdu mi dalo trošku víc práce. Prvně, pocit za řídítky je výborný, nejsou ani příliš nízko, ale ani vysoko, přitom tam zůstává ještě prostor pro mikroregulaci. Za mě optimální.

Pominu-li pocitově kratší bike, resp. rám, který by určitě vyřešila volba větší velikosti, musím i tak pochválit stabilitu kola. Tedy trochu jsem jí ještě pomohl spodní polohou tlumiče, nicméně kombinace 29" kol a 150 mm zdvihu je tady sehraná opravdu příkladně, a pokud pustíte brzdy a necháte bike pracovat v rychlých sjezdech za vás, určitě se nebudete potýkat s nějakým pocitem nervozity nebo vratkosti. Možná budete chvilku laborovat s mírnou neochotou okamžitě zatáčet, ale rychle najdete grif jak na to, který na kolo platí.

Přeci jenom mě ale ve sjezdech jedna věc úplně nenadchla, a to citlivost tlumiče. Zkoušel jsem upravovat i tlak a nastavovat různé úrovně SAGu, ale vždy jsem měl z fungování tlumiče takový zvláštní pocit, že by mohl mít na víc a že je zbytečně gumový, houbovitý, a možná i méně progresivní, než bych u DPX dvojky čekal. Že by za to mohla Kashima, je nesmysl. Ta naopak většinou dokáže posunout citlivost zadní stavby ještě o kousek dál, ale tady se u mě z jejího projevu tedy rozhodně oslavných výkřiků Rallon nedočká.

Když už jsem zmínil kritiku, tak mám ještě jednu záležitost k zamyšlení a ta se týká sedlovky. Nejsem si totiž úplně jistý tím, proč se v základu na kolo dává teleskopická sedlovka jen se 125mm zdvihem, když trailbiky a endura dnes běžně využívají výrazně vyšší zdvihy. Navíc v konfigurátoru na stránkách možnost vyššího zdvihu sedlovky je nabízena, ale za příplatek. Na tohle je potřeba dát si pozor při případné objednávce.

Jinak připomínek ke komponentovému osazení mnoho nemám. Sram GX je spolehlivou sadou, která vás nenechá nikde na holičkách, otázkou je, jestli nemít v kufru ještě 34 zubový převodník, který byste si dali na kolo v okamžiku, kdy s ním chcete objet nějaký jezdivější trailový švih a hodila by se vám větší rychlost. Osazená dvaatřicítka je ale univerzální volbou, kterou na podobný typ kol dává většina výrobců, a tak se není čemu divit, že ji najdeme i tady.

Přečteno - 32209x Tagy: testy 29 karbon enduro orbea
Zapojte se do diskuze

Mohlo by vás zajímat

  1. DoplňkyTEST: Magene C606 GPS
    TEST: Magene C606 GPS
  2. TechnikaFotogalerie: Orbea Rise M10
    Fotogalerie: Orbea Rise M10
  3. Testy - RecenzeTEST: Orbea Rise M10
    TEST: Orbea Rise M10
  4. TechnikaFotogalerie: 2x Qayron One.Dr
    Fotogalerie: 2x Qayron One.Dr
  5. Testy - RecenzeTEST: Ocel, nebo hliník - 2x Qayron One.Dr
    TEST: Ocel, nebo hliník - 2x Qayron One.Dr
  6. DoplňkyTEST: e*thirteen Helix Race 12
    TEST: e*thirteen Helix Race 12

Vlož svůj komentář:

Pro vkládání komentářů je nutné být přihlášený.
Proto se, prosím, tedy buď přihlašte nebo registrujte.

redakční systém | ISSN 1803-5744