TEST: první dojmy s Canyon Spectral CF8 K.I.S.

Bylo to poněkud zvláštní pozvání, které jsme obdrželi od společnosti Canyon. Zahaleno mlhou, tajemná pozvánka na akci, na které se podílí i značky Syntace a Liteville... Po podrobnějším zjišťování informací, jsme vypátrali, že se jedná o model Spectral a Fabiena Barela. Nový Spectral? To nedávalo moc smysl, když Němci přesně před rokem představili hned trojlístek nových Spectralů! Navíc letos v únoru Canyon doplnil řadu o novinku Canyon Spectral 125.

Ale kdo by odmítl poježdění na jihu Francie s Fabienem Barelem. Pravda, 90 % svých vyjížděk jsem absolvoval v sedle gravelu, a to příliš sebejistoty pro usednutí za kokpit biku se 160mm zdvihu, nevzbuzovalo :-)

Nakonec dorazily i další nezaručené informace: zřejmě se jedná o nějaký druh posilovače řízení či stabilizačního systému?! Přitom se mi v hlavě vynořilo mnoho dalších otázek. Jak by to mohlo fungovat? Hydraulický, mechanický, nebo podle trendu všech novinek elektrický s bateriemi a aplikací (na všechno jsou dnes aplikace, že?) Opravdu něco takového potřebujeme? Proč na Spectralu a proč ne třeba na ebiku?

40 hodin ve Francii

V typicky jihofrancouzském prostředí vesničky umístěné v horách nad Nice jsme strávili celkem 40 hodin. Ale z toho celých 9 hodin na kole, 3 hodiny na prezentaci, 6 hodin u jídla, piva a kafe… Na terase stylového více než 200 let starého hotýlku stál Canyon Spectral CF8  uchycen za zadní kolo s předním kolem na panelu, jenž visel zavěšen na lankách. Celá prezentace kola byla umístěna v krychli nemálo podobné té, ve které Miloš Zeman vloni přijímal nové ministry… Tentokrát byl ale obsah o mnoho sympatičtější.

"Běžte si to vyzkoušet," nabádal nás Fabien Barel, jenž vítal novináře. Inu, polknul jsem poslední sousto la baguettetky a nasedl. "Hmmm, co to jako má dělat?"
 

Canyon představuje revoluční systém stabilizace řízení K.I.S. 

Pravdou je, že na místě toho moc necítíte. Při zatáčení není cítit žádný odpor pružiny, ani žádné klapaní či zasekávání. Viditelný byl pouze efekt toho, že se řídítka vracela sama do rovné pozice.

Sur la terrain

Stejné to bylo ráno, když jsme si pod platany přebírali kola. Při pojíždění na parkovišti bylo znát jen to, že se řídítka vrací rychleji do centrální pozice. 

Bylo nám doporučeno, abychom začali se středním nastavením síly stabilizace a s tímto nastavením jezdili alespoň 40 minut, než jej případně upravíme.

Tak jsme vyrazili. Téměř všichni opustili shuttle, jenž nás vyvezl na hřeben. Trochu jsem se uklidnil, když hned dva týpci spadli a čtyři zůstali se mnou s jasným výrazem: "Zvládnu ten dnešek?"

Ale Fabien Barel nás ujistil, že se jedná jen o flow traily, které má s Nico Vouillozem fakt jako rád. Jenže to, co je pro Barela flow trail, nemusí být to samé pro Germána…

Ještě malý výjezd a začátek trailu. S lehkou nervozitou vyrážím za švédským novinářem, jenž přijel rovnou z Finale Ligure z EWS. Ale dobrý, zvládám a dokonce se i bavím. Hopsám úměrně svým schopnostem, pumpuju, točím. Baví mě to. Trail se vine po úbočí skalnatého masivu, proplouvám mezi kameny. Sem tam padák po šutrech, tepovka v červených číslech.

Stojíme, fotíme se. Uf. „Za chvíli bude taková část, která se vám bude hodně líbit, je tam asi metrový drop ze skály. Jen bacha, není tam úplně dobrý dojezd. Ale dá se to objet,“ říká Fab a culí se. Uf.

„Merde“ slyším za sebou. „Přesně tak!“ říkám si.

No, mě se to zdá spíš jako třímetrový a v klidu ho objíždím. Už jen příjezd k němu byl na hraně mých schopností, ale byl jsem na sebe hrdý, že jsem rozhodně nezaostával za ostatníma. 

Po první jízdě přišel oddych s kávou. To by mi šlo. Říkám si, jak je super, že jsem to zvládnul. Protože nejet v rozjeté skupině bikerů, v určitých pasážích bych dvakrát váhal, jestli je vůbec projet.

Znovu do shuttlu a hurá na kopec. Tentokrát si vypínám, respektive povoluji stabilizaci na minimum. Poznám rozdíl?

Ano. Hned. A to v rozbitém výjezdu plném volných kamenů. „Vždyť jsem to tady předtím vyjel úplně v pohodě.“

Aha. Tak to je ono.

I ve sjezdu je cítit, že to není jako jízda předchozí. Daleko více bylo kolo „cítit“. Rozhození z lajny a nejistota se rázem zvýšily, byť už jsem byl zahřátý a adrenalinu měl vyplaveného tolik, že bych ho mohl rozdávat.  

K.I.S. na max!

Třetí jízda. KIS utaženo na maximum. Teď už je to rozdíl jako hrom. Prvotní stoupání si mažu na chleba. Výborně se drží stopa a je potřeba daleko méně síly k tomu, udržet rovnováhu. Až večer se dozvídám informaci, že němečtí inženýři to spočítali a vyšlo jim, že k udržení ideální stopy je potřeba o 30 % balancování méně.  

Zdá se však, že v této oblasti se názory liší, dva z kolegů novinářů dokonce pravili, že tyto technické pasáže výjezdu jsou s KIS mnohem obtížnější než bez něj. Já tento pocit neměl, naopak.

Z kopce jsem si to užíval. Dokonce mě brzdil jeden britský novinář. Asi začátečník, říkám si posílen napjatou pružinou stabilizace a vědomím toho, že nedělám ostudu. 

Technické pasáže po skalkách jsem ale dával pořád na limitu. Tam jsem neměl pocit, že by mi stabilizace pomohla. Na středně těžkých, lehčích a rychlejších místech jsem si vychutnával pocity řízení výrazněji nad řídítky. Stabilnější byly i průjezdy zatáček, zvlášť na nerozbitých pasážích. Ve vlásence po louce jsem snad i pociťoval to, o čem mluvil Fabien: je to jako na carvingových lyžích. Ten pocit zakrojení lyže do tvrdé pisty a vykroužení oblouku. Jako bych dokázal přenést přilnavost z předního kola na zadní.

Biker down!

Logicky jsem velmi rychle získávál jistotu. Možná až příliš. Frajírek. Pád. „Biker down!“ křičí za mnou kdosi na ostatní, aby do mě nevlítli. Super tvl, ještě na mě upozorňuj. Svedl jsem to na příliš utažené pedály. Chrániče, které vytáhnu dvakrát do roka, ale odvedly svůj díl práce. Jelo se dál.

U dobrého espressa a famózního oběda, jen pár set metrů od domu Fabiena Barela si dáváme na čas, abychom to všechno strávili. Vypráví o dětech, o tom kolikrát to kolem všechno sjel, kolik mistrů světa pochází z této oblasti, o tom, že si po obědě rád dá šlofíka. A taky o tom, jak rád vzpomíná na Kamila Tatarkoviče, s nímž byl kdysi v týmu.

Ale zpátky do shuttlu. Zpátky na kopec. Tentokrát na jiný. Jezdíme celé odpoledne, fotíme se. Až v šest hodin večer odevzdáváme kola. Škoda, ještě bych i jezdil.

První pozitivní poznatky:

• Po celém dni ježdění mě nebolely ruce
• Kolo výborně stoupá i v technických výjezdech, je klidné
• Jistota a přesnost zatáčení /u mě v nerozbitých zatáčkách/
• Ideální pro méně zkušené bikery nebo začátečníky

Podle vyježděných riderů a odborníků z Canyonu umožní systém K.I.S. stabilizaci směru a nutí nás řídit mnohem více očima než rukama. V pedálech se ale situace nemusí nutně zlepšit.

Každopádně kdo teprve začíná jezdit, nebo nejezdí příliš často /můj případ/, stojí experimentování za to.  

Hodnocení

Systém je ideální pro začínajícího bikera, kterému kvůli nedostatku zkušeností chybí stabilita. Pro takové je K.I.S. nepopiratelným přínosem. Co zkušení letci? Určitě by v něm mohli najít výhodu. Odhlédneme-li od faktu, že Fabien Barel asi o systému musí mluvit pozitivně, asi bych mu jeho nadšení i věřil. Sám je totiž velmi přemýšlivý a experimentů se nebojí. Třeba prozradil to, že v roce 2005, když v Livignu vyhrál svůj druhý titul mistra světa, jel s kolem, na němž měl hlavový úhel 59 stupňů!!! „Byl to obrovský risk, ale věděl jsem, že to není moc technické, že bude rozhodovat rychlost! A vyšlo to!“

Pro zkušené borce, kteří na allmountain kolech létají dennodenně asi nemusí být K.I.S. nějakou zvláštní výhodou. Zvyk je železná košile…

Stabilizovaný shredding v podání Fabiena Barela...

Z technického hlediska je technologie K.I.S. nepochybně jednoduchá, ale důmyslná. A co víc, společnosti Canyon se jej podařilo (téměř) neviditelně integrovat do svého modelu Spectral CF 8. Nevydává žádný hluk, necítíte žádný odpor, nevyžaduje žádnou údržbu...

Co ukáže budoucnost?

Systém jsme v rámci novinářské premiéry mohli používat jen jeden den, což je příliš málo na to, abychom změnili své (špatné?) návyky. Pravděpodobně by bylo potřeba daleko více shuttlování a prohánění se po svazích nedaleko Azurového pobřeží.

Svým způsobem K.I.S. připomíná srovnání 26″ a 29″ kol. Když jsme před 15 lety poprvé jeli na 29″, okamžitě jsme pocítili výhodu lepšího výkonu, větší plynulosti, ale zároveň nám chyběl pocit hbitosti a přesnosti našich 26″. Od té doby se naše zvyky zcela změnily a 29″ se také vyvinuly, takže návrat k 26″ si už snad ani nikdo z nás nedokáže představit.

Je to tedy budoucnost? Možná ano, možná ne... To ukáže budoucnost. Je možné, že během dvou let už o K.I.S. a stabilizaci řízení neuslyšíte. Ale stejně tak se může stát, že do 10 let bude každé kolo, ať už dětské, XCO, elektrokolo nebo DH, vybaveno nějakou formou stabilizačního systému řízení.

Je třeba také poznamenat, že samotný Canyon si není jistý budoucností své technologie, značka plánuje pouze 130 exemplářů modelu Spectral CF 8 K.I.S. pro celou Evropu. Je to zkouška v přímém přenosu. Uvidíme, zda bude „kisanec“ přijat širokou veřejností a podaří se ho zdomácnět, nebo bude uvrhnut do zapomnění.