TEST: Rock Machine Blizzard dvakrát jinak

Ano, jmenují se stejně, vypadají stejně a jsou i stejně barevná, nicméně jde o dva různé modely, které jsme do redakce dostali současně, abychom je mohli vyzkoušet a porovnat, jak se který z nich chová v terénu, jaké jsou jeho plusy a mínusy v porovnání s jeho sourozencem, ale také například i to, jak se od sebe liší velikost L a XL.

Pojďme to vzít ale pěkně popořádku a začneme představením obou rámů Rock Machine. Ačkoli jsou to na pohled velmi podobné stroje, věkem jsou od sebe vlastně vzdáleny zhruba tři roky. Zatímco tato generace Blizzarda byla poprvé představena již v létě 2016, současná verze elektrifikované varianty Blizzarda spatřila poprvé světlo světa v létě 2019. Jen připomenu, že oproti jejímu předchůdci Rock Machine kompletně předělal především spodní rámovou trubku, která díky novému tvaru baterie mohla výrazně zeštíhlet.

Základem pro oba rámy jsou hliníkové trubky ze slitiny Al-6061. Jejich profil je tvarován přímo na zakázku pro Rock Machine. Nechybí zde typický prvek Rock Machine rámů - lomená horní rámová trubka nebo dvojitá zpevňující navářka u sedlové trubky, která ve spodní části slouží také jako opora pro čep horního vahadla zadní stavby.

Právě samotná zadní stavba je to, co oba rámy spojuje. Jde zde sice o mírně odlišnou kinematiku a také samotnou délku zadní stavby, ale princip odpružení je u obou modelů totožný.

FPS - Floating Pivot Suspension je virtuální systém odpružení navržený a testovaný v ČR, který se skládá se zadní stavby uložené na dvojici černých vahadel, z nichž to horní se jako by kříží s vidličkou spojující tlumič s čepem zadní stavby. Od počátku jde přitom virtuál vyladěný pro zábavu i rychlost s aktivním průběhem odpružení.

Všechny Blizzardy pak spojuje také umístění tlumiče v rámu. Ten je situovaný těsně pod horní rámovkou, a jelikož jsou u enduro modelů osazovány "velké" tlumiče s expanzkou, v rámu už mnoho místa nezbývá. Košík na láhev v něm sice najdeme, ale žádná velká hitparáda s nulasedmičkou flaškou to teda není. Raději počítejte s camelem na zádech.

Sedlové trubky jsou tady připraveny pochopitelně pro teleskopické sedlovky, a to konkrétně menšího průměru 30,9 mm. Obě kola využívají boost nábojů a vnitřního vedení kabeláže s tím, že u ebiku najdeme navíc ještě kulaté spouštěcí tlačítko na horní rámové trubce, kterým spouštíte a případně i vypínáte jeho motorek. S tím pak souvisí pochopitelně i rozdílné středové pasáže, kdy u ebiku je typizovaná klec pro uchycení elektropohonu, zatímco u klasického analogového Blizzarda je pro změnu standardní 92 mm široký PressFit.

Komponentová podobnost

Označení E70 a společné červené provedení naznačuje, že půjde zřejmě i o podobně osazené stroje. Ve stručnosti by se to dalo shrnout do jednoduchého popisu: DVO podvozek + Shimano Deore + WTB a zbytek z vlastních komponentů One1. Jenomže ono úplně stejné to zase až tak není.

Odpružení

A hned v prvním bodě jde o ukázkový příklad, jak se produkťáci Rock Machinu rozhodli odlišit na první pohled stejnou specifikaci. U ebiku najdete dostupnější provedení staršího modelu DVO Diamond E3 s 35 mm vnitřními nohami a zdvihem 160 mm, zatímco u endura dostanete rovněž DVO vidlici, ovšem z novější řady Onyx SC D2 robustnější konstrukce s 36 mm vnitřními nohami.

Ohledně tlumičů pak na ebiku najdeme obyčejnější pružinový DVO Jade R Coil, zatímco na enduru najdete vytuněnou verzi pružiny DVO Jade X Coil s možností páčkou regulovat za jízdy tlumení a tím i jakýsi částečný lockout.

Pohon

O pohon se u Rock Machinu stará výhradně japonské Shimano. Motorickou část u ebiku zajišťuje nejnovější středový pohon EP8, který je doplněný o integrovanou baterii Darfon s kapacitou 630 Wh. Tu je možné poměrně snadno vyjmout z rámu směrem dolů, takže její případné nabíjení mimo kolo není žádný problém. Pozor ale na poměrně malý kulatý nabíjecí konektor, který má podobně malý i protikus, a musíte si dávat pozor, abyste konektor při zacvaknutí správně natočili. Úplně blbuvzdorné, jako jiné robustnější konektory, to tedy není.

Mechanickou část pohonu má na starosti v obou případech sada Deore. U analogu je to její nejvyšší provedení 1x12 s kazetou 10-51 z., zatímco u ebiku se piloti budou muset spokojit naopak se základem v podobě 1x10 s kazetou 11-46z.

Brzdy

Dost důležitou kapitolou u gravity kol jsou brzdy. Každý od nich očekává ultimátní funkci, a jakmile nedokáží zastavit kolo jedním prstem z jakékoli rychlosti na metru, se zlou se potáží. V Rock Machinu se i tady rozhodli, že nedají na obě kola to samé. Enduro dostalo o chloupek lepší čtyřpístkové SLX kotoučovky osazené 180mm kotouči, zatímco na ebiku najdete čtyřpístkovou levnější verzi Deore kotoučovek osazenou dvoustovkovými kotouči.

Kola

I při pohledu na zapletená kola zjistíte, že o chlup lepší náboje SLX dostalo enduro a na ebiku dostanete jen dostupnější mimosadovky Shimano MT400. Ráfky už jsou ale stejné WTB i29 vpředu 29" a vzadu 27,5". A stejné je i opláštění. Vpředu WTB Vigilante TCS Tough/High Grip, 29×2,5" vzadu pak WTB Trail Boss TCS Tough/Fast Rolling v rozměru 27,5×2,6".

Ostatní

Také kokpity obou kol se překvapivě liší. Zatímco u endura dostanete Race Face Turbine R vlaštovky a Aeffect R představec, u ebiku se budete muset spokojit s OEM vlastní hliníkovou produkcí od One1.

Co je však pro obě kola stejné, je teleskopická sedlovka a sedlo. One1 teleskopka umí podle velikosti až 170 mm zdvihu a základní verze WTB Volt Sport sedla také nikoho neurazí, byť nejlehčí určitě nebude.

Tak a to je všechno. Endurko v této červené verzi vás vyjde na 83 990,- Kč, za ebike si pak budete muset trošku připlatit, protože ten vychází na 124 990,- Kč.

Jak to jezdí?

Poté, co jsme si představili oba biky všeobecně i komponentově, je na čase se posadit do jejich sedel. A co nás na nich zajímalo hlavně? Dalo by se ve stručnosti shrnout do následujících tří bodů:

• Jak a kam se posunula geometrie kol díky nasazení mulletu?
• Co přináší nový podvozek od DVO a jak s ním chodí rockmachinní virtuál?
• Má pět let starý rám dneska ještě šanci?

Výjezdové snažení

U enduro kol nejsou výjezdové schopnosti tím, co by patřilo mezi hlavní priority konstruktérů. Daleko důležitější jsou schopnosti sjezdové. Přesto v posledních letech mnoho výrobců upravuje neustále proporce svých rámů k ještě progresivnějšímu pojetí, jehož výsledkem je mimo jiné právě výrazně lepší stoupací schopnost kol.

Rock Machine v rámci obou Blizzardů ve výjezdech nejsilnější rozhodně není, to si nebudeme nic nalhávat. Nemohou za to v tomto případě ale pružinové tlumiče, jejichž všudypřítomné aktivní pohupování prostě k tomuto typu odpružení patří, ale mohou za to relativně výrazně položené sedlové trubky, které spolu s krátkou zadní stavbou způsobují to, že sedíte více nad zadním kolem, tím posouváte těžiště více dozadu a logicky tím přicházíte o stabilitu. Ve strmějších stoupáních se tak má tendence poměrně záhy zvedat přední kolo, a abyste jej udrželi na zemi, musíte se adekvátně posunout na špičku sedla.

Díky koncepci rámu a jeho geometrii bych řekl, že čím víc vyšší jste a čím větší velikost rámu máte, tím horší budou výjezdové schopnosti analogu. Při mých skoro 190 cm a XLkovém rámu s hodně vytaženou sedlovkou jsem pocitově pracoval tak se 72° sedlovým úhlem a to si přiznejme, že spolu s kratším reachem už dnes v tomto segmentu není žádná velká hitparáda.

Pochopitelně je v tomto ohledu o poznání pohodlnější elektrifikované verze, která vás zdaleka tolik nenutí soustředit se pouze na šlapání a nechává víc prostoru pro nalezení pohodlnější pozice. Tady je poměrně velkou výhodou delší zadní stavba ebiku, díky které nešlapete zdaleka tolik před sebe jako u analogové verze tohoto endura. Samozřejmě si i tady musí člověk dávat pozor na intenzivnější zátah pohonu v nejvyšších modech dopomoci, kdy akcelerace dokáže zatlačit jezdce pěkně do sedla a pod ním i ocelovou pružinu tlumiče.

Oba biky jsem schválně chvíli zkoušel na jednom výjezdu a vzájemně je střídal a nejhorší pocit jsem měl v okamžiku, kdy jsem přesedlal z ebiku na klasický model a v sedle jsem se na něm jal zdolávat nejprudší část stoupání. Tohle zkrátka není revír, kde by nový enduro mullet vynikal.

Ve sjezdu si libuje

Jestliže výjezdy ani rychlé přesuny nejsou tím, v čem by si endurka Blizzard libovala, pak v obráceném směru z kopce dolů už jsou na tom o poznání lépe. Větší přední kolo nejenom víc položilo vidlici oproti 27,5" předchůdci, ale také mírně zvýšilo stack. Díky tomu máte pocitově víc pod kontrolou přední kolo, a navíc jeho větší průměr výrazně lépe dokáže vyrovnávat menší hrboly.

Navíc se před vámi kolo jako by víc vzdálí směrem dopředu a vytvoří tak pocit větší jistoty a klidu. Ani v prudších pasážích se zdaleka tolik nebudete bát, že byste přelítli přes řídítka.

Hravost a obratnost analogové verze biku je z kopce dolů o poznání větší především díky menšímu zadnímu kolu a kratší zadní stavbě. Vlastně kombinaci, co jsem tak trochu proklínal při cestě na kopec, jsem musel naopak ocenit v opačném směru. Některé biky se snaží být dobré ve všech způsobech jízdy a výsledkem jsou často průměrné schopnosti, kdy bike nevynikne ani v jedné z disciplín. Blizzard takto vyvážený rozhodně není, ovšem nezapírá to a naopak říká "já chci jezdit dolů, nahoru si to budeš muset nějak přetrpět."

Ohledně sjezdů je ještě jedna věc, která mně osobně u Blizzardů vadí, a to poměrně vysoko položené středové složení. Jelikož jsem během zimy i jara souběžně sedlal několik obdobných kol i ebiků od konkurence, musel jsme konstatovat, že Rock Machine co do jízdních vlastností a především optimálního pozicování těžiště bohužel patřil mezi nejslabší.

Tuhle vlastnost jsem si při testování sjezdů kompenzoval větším sagem na zadním tlumiči, takže se bike více nořil do zdvihu, těžiště biku se při jízdě přeci jenom mírně snížilo, ale jakmile přišel nějaký drop nebo větší rockgarden, cítil jsem, že jsem na hraně a chtělo by to přitvrdit. Kluci z Rock Machinu tuhle "chybku" určitě vnímají a i proto snížili zdvih vidlice ze 170 na 160 mm při použití předního většího kola. A výšku pak kompenzují v rámci možností ještě i užším 2,5" předním pláštěm (zadní má 2,6"), ačkoli obecným trendem často bývá, že naopak vpředu je plášť širší než na zadním kole. Vše se odvíjí od toho, že rám už má na krku pět křížků a původně byl stavěn výhradně pro 27,5" kola. Větší kola a vyšší zdvihy prostě buď zvednou střed, nebo vyžadují přepracovat uložení zadní stavby a uchycení tlumiče.

Pérování, které chceš

Doteď jsem se bavil spíše o kolu, potažmo rámu a jeho jízdních vlastnostech, ale co zde stojí za samostatnou stať, je rozhodně i volba odpruženého podvozku. Blizzard je totiž od prvopočátku koncipovaný jako enduro kolo a jako takové, pokud chce být opravdu zábavné a skorosjezdové, musí mít adekvátně aktivní odpružení a to mu nemůže dát jiný než pružinový tlumič.

Rock Machine v tomto ohledu už má poměrně značné zkušenosti, kterým vděčí v posledních letech také úzké spolupráci s americkou značkou DVO. Produkťáky Rock Machinu musím v tomto ohledu pochválit, a to nejenom za volbu značky, ale také za rozdílný pohled na osazení ebiku a analogu, kde ebike dostal obyčejnější variantu DVO Jade R Coil, zatímco analogové endurko pracuje s tlumičem DVO Jade X Coil.

Rozdíl mezi oběma tlumiči je hlavně v tom, že Xko umí díky páčce jako by lockoutovat tlumič, zatímco na Rku žádnou páčku nenajdete. Ono na ebiku upřímně řečeno lockout vůbec nepotřebujete, protože to, že pod vámi kolo pracuje i ve výjezdech, vám plně vynahradí motor a jeho síla, která vás do kopce dotlačí. Zatímco u neelektrického modelu byste se s tlumičem bez výraznějšího tlumení komprese do kopce a především do delších stoupáků zbláznili.

Ostatně "páčkové" verze pružinových tlumičů mají v posledních letech nově v nabídce jak Rock Shox, tak Fox, a objevují se většině závodně pojatých enduro kol.

Musím říct, že jak jsem byl poměrně dost kritický k výjezdovým schopnostem Blizzardu, musím naopak pochválit možnost přiškrcení tlumiče za jízdy. Nezabráníte tím sice zanoření pružiny do zdvihu, což bych u Blizzardu ve výjezdu docela přivítal, ale výrazně tím ztlumíte pohupování kola a celkově tak zklidníte jeho projev při šlapání. Malá páčka je zde snadno přístupná, díky tomu, že tlumič je umístěný těsně pod horní rámovkou a páčku tak nahmátnete bez většího předklánění a ztráty stability.

Motor versus člověk

Cílem tohoto testu mělo být několik věcí. Srovnání jízdních vlastností, vrchařských i sjezdových schopností, ale také to, jak se Rock Machinu daří obstát se svými letitými harcovníky na poli současného stále náročnějšího trhu.

V rámci dnešního testu výjimečně nebudeme rozebírat samostatně vlastnosti Shimano STEPS EP8 pohonu, který je nově použit na ebicích této značky. To, že jde o špičku v oboru, není potřeba zdůrazňovat. Rock Machine byl navíc první značkou, díky které jsme měli možnost se na sériové produkci tohoto pohonu svézt, a to, jak se chová, jste si už na MTBS mohli přečíst před časem. Pokud jste to neudělali, pak klikněte na následující odkaz.

TEST: Shimano EP8 - První dojmy

Blizzard je i po letech od představení stávající generace úspěšným modelem značky. Vždyť jaký výrobce se může chlubit nulovými reklamacemi svých celopér? Nahradit tuhle osvědčenou platformu, která dokázala stoprocentně splnit svůj původní cíl podobně úspěšným následovníkem, bude pro kopřivnickou značku velká výzva. Kdy se tak stane, je ve hvězdách. Do té doby, budeme muset Blizzardům odpustit pár neduhů a doufat, že na rýsovacích prknech vznikne podobně úspěšná novinka, jakou byl nový Blizard v roce 2016.

Závěrem

Tenhle test měl být původně vlastně srovnávacím testem dvou různých kol postavených na jedné odpružené platformě. Jenomže ono úplně nejde srovnávat ebike s enduro kolem, byť jsou obě kola postavena na stejném základu. Navíc jedno kolo v testu bylo ve velikosti L a druhé XL.

Když to hodnotím zpětně, nebyl to vlastně ani takový problém, spíš naopak. XLkové analogové enduro mělo díky delšímu rámu o něco lepší vlastnosti co do stability než kratší eLkový ebike. U něj zase problém s kratším rámem mírně lepila delší zadní stavba kvůli zástavbě pohonu. Ve finále měl tak eLkový ebike delší rozvor než XLkové enduro a plusem pro stabilitu pak byl i vyšší stack 623 mm vs. 609 mm ve prospěch ebiku.

Zásadní rozdíl, co do ovladatelnosti biku, je pochopitelně také hmotnost kola, byť je to jen jedna z veličin, které k tomu napomáhají. Tady samozřejmě ebike ztrácí hodně bodů, protože jeho 24,38 kg bez pedálů nemůže ani náhodou konkurovat 16,6 kg klasického analogového endura.

Co mě opravdu hodně bavilo na obou kolech, byly ocelové pružiny na tlumičích, které v obou případech dokonale požíraly i to, co by vzduchové tlumiče nechalo chladnými. Zejména u drsnějších ebiků bych si klidně dokázal představit, že by se mohlo pružinám dát víc prostoru, protože jejich neduh - vyšší hmotnost tady až tak nehraje roli, zatímco superschopnost žehlit je hodně návyková.

Konec "plkání". Možná jsem naštval skalní příznivce značky kritikou, ale svět jde dál. Ten, kdo Blizzarda má a je s ním spokojený, nemá důvod ke změně. Ten, kdo sednul v posledních dvou letech na nějaké jiné endurko, mi musí dát za pravdu v tom, že svět je dnes dál, středy níž a sedlový úhel pro změnu o hodně výš. A kdo si to nemyslí, tak nevadí, má na to samozřejmě právo.

Kompletní informace o obou testovaných modelech najdete zde www.rockmachine.us (ebike) a zde www.rockmachine.us (enduro).

Fotogalerie