Test: Rock Machine Blizzard XCM 90-29

V sedle čerňáka

Do testu jsem kolo dostal v eLkové velikosti. Čehož jsem se trochu bál. Mým 176 cm vyhovují spíše eMkové rámy, ale po nahlédnutí na stránky RM se mé obavy rozplynuly. Podle RM tabulek spadám přesně na rozmezí M/L. Ano, pokud by se jednalo o kolo s trailovějšími/enduro sklony, šel bych do M, ale XCM spadá spíše k požíračům kilometrů, takže zde větší rám nevidím na škodu.

Reach v eLkové velikosti disponuje 447 mm. Ten mě nikterak zvlášť nenatahuje a mírně pokrčená záda neprotestují ani po celodenní vyjížďce.  Jelikož jde o bajk sportovnějšího ducha, naděluji do obou pružících jednotek tlak odpovídající 20% sagu.

Naše první oťukávání probíhá na testovacích trailech. Menší nutný přesun po silnici ubíhá velmi rychle. Xcmko jde s chutí za pedálem bez výrazného ztrácení se ve zdvihu při šlapání. To doplňují skvěle odvalující se pláště WTB Nine Line Race, ke kterým se ještě za chvilku dostaneme. Při sjetí ze silnice na lesní pěšinku posetou kořeny, mě xcm odměňuje velikým komfortem. Na místech, kde většinou povysedávám ze sedla, abych utlumil pasáž kořenů, na xcm spokojeně sedím a užívám si symfonie v podání Rock Shox, které se nebojí využít většiny svého nadání. Přirovnal bych to k Citroenu Xantii a jejímu hydropneumatickému podvozku, který se vryl do paměti mnoha lidem, aniž by ji kdy vlastnili.

Přijíždím k prvnímu stoupání. Ač jsem si vzal větší velikost kola než běžně jezdím, s xcm jsem do prudších stoupání bojoval a bylo zapotřebí trochu toho hraní s těžištěm. Krátká zadní stavba mě nutila přesouvat se na špici sedla a více se přiklánět k řidítkům, abych udržel přední kolo u země. Zatímco zadní zavěšení pohlcovalo sebemenší nerovnost, nepropadávající se do zdvihu i při silovém šlapání ve stoje. V tomto má prostě virtuál navrh oproti konkurenci. Jako první trail volím Milču a ačkoliv ten trail znám jako své boty, tak na cxm to bylo, jako bych ho jel poprvé... Ne ani tak jako kvůli kolu samotnému. Vinu přikláním k použitým plášťům, které jsou nonstop připravené uchcat při každé sebemenší příležitosti. Přiznávám, že do určité míry to zábava je…Ta ale končí, když kolo nasměrují proti stromu nebo vás ze zatáčky pošlou ksichtem sbírající hrabanku napřed. Ano, skvěle odvalují, na štěrkových, hladkých cestách bez většího problému, ale na hrabankový trail prostě nejsou ideální.

První dvě odkloněné zatáčky projíždím s pocitem veliké nervozity. Za menším sešupem následuje pár klopenek. Zde mi do karet hraje větší rychlost, ve které není problém do klopenky xcm zlomit. Horší je to v samotném průjezdu klopenky. Zde nacházím limity přední vidlice. Nepříjemné vlnění do řidítek mi dává jasně najevo, že tohle nebude disciplína pro SIDa. Se SIDem jsme si ještě neporozuměli v utaženějších zatáčkách v prudkém svahu, kde se SID nebál ponořit do zdvihu. Tomu dohrávala moje vyšší pozice nad kolem díky absenci teleskopické sedlovky (rám je na ni připraven). Jak se říká, něco za něco. Sametový chod je zde bohužel vykoupen menší tuhostí (vidlice) se značnou oblibou zanořování do zdvihu.

Zbylé testovací km jsme strávili na uhlazenějších, houpavých trailech, kde se xcm i mně líbilo o poznání více. Na nich mě xcm i díky 29palcovým kolům odměňovalo velikým komfortem bez ztráty chtivosti jít za pedálem s každým šlápnutím. Zatáčky xcm řezalo s chutí, stačilo si o něco více nadjet, více kolo položit. Měnší nervozita se dostavovala v zavřených zatáčkach kde bylo pořeba si trochu více hrát s těžištěm. Holt neduh devětadvacetipalcových kol, která od ridera vyžadují trochu více práce. Tuhá zadní stavba dávala pocit jistoty. Tedy pokud to grip dovolil :) a dovolovala i trochu těch skopičinek. Například přeskočení klády ležící přes trail, nepředstavoval žádný problém. Musím přiznat, že ve mě xcm zanechalo rozporuplné pocity. Kdyby se nazuly macatější pláště s trochou toho gripu navíc, osadila se teleskopická sedlovka, posunulo by to trailovější schopnosti, které v sobě xcm bezesporu má.

Naopak, kdyby se na kolo nahodila karbonová kola a trochu přitvrdilo tlumení, rázem by se z něj stal obstojný parťák na honičky s chrtama na maratonech. XCM si ve své garáži dokážu představit jako druhý bajk, na kterém po práci natočím kilometry a o víkendu vyrazím na výlet s rodinkou. Na kole bych určitě vyměnil pláště, které, jakmile se dostaly na sypčí terén, hrály Pana/Orel a tím kazily celkový dojem z kola.