TEST: Rocky Mountain Altitude Powerplay - První dojem

První jízdní dojmy

Nevím, jestli měli inženýři nějaké konkrétní zadání, když tenhle bike tvořili, ale evidentní je, že jedním z hlavním úkolů, kromě vývoje motoru a identické geometrie s Altitudem, bylo udržet i design kola v co možná nejvíc minimalistickém stavu, co se týká průřezu trubek, a to se jim povedlo opravdu na jedničku.

Spodní rámová trubka je na elektrobike s integrovanou baterií opravdu hodně subtilní, až si říkáte, jak je vůbec možné, že toho dosáhli a navíc s baterií s větší kapacitou, než má dnes většina konkurence. Klobouk dolů. Má to ale i svou nevýhodu a tou je obtížná manipulovatelnost s baterií. Když ji chcete z rámu vyndat, musíte totiž nejprve odkrytovat motor, odšroubovat ho a vyndat z rámu a pak teprve baterii vytáhnout vzniklým otvorem ven z rámu. Tuhle operaci bude dělat během životnosti kola asi minimum lidí. Jenomže v marazivých zimních měsících je potřeba nemít baterii dlouhodobě vystavenou nízkým teplotám někde v garáži, a tak pokud o její kapacitu nechcete během první zimy přijít, počítejte s tím, že budete pro celé kolo muset najít parkovací prostor u vás doma a to občas nebývá úplně jednoduché.

Bzzzukooot

Při představení tohoto biku se Rocky Mountain chlubil tím, že je tenhle pohon tišší než ostatní. Přesně by to potvrdilo možná nějaké akustické měření, ale tipoval bych, že se od jiných ebiků co do hlučnosti zas tak výrazně lišit nebude. Typ bzukotu, který jednotka vydává, mně sice přišel malinko jiný, možná s o něco hlubším tónem než Shimano, ale úplně neslyšný tedy není. Navíc je na něm zajímavé, že se rozbzučí, a to celkem slyšitelně už v klidové poloze. Stačí dát nohu na pedál a naznačit záběr.

Tady se dostáváme k největšímu plusu tohoto biku a tím je jeho specifický pohon a především systém kontroly výkonu. Všechno se totiž točí kolem jedné kladky, která je schopna neustále bez jakýchkoliv prodlev kontrolovat záběr a okamžitě říkat motoru, kolik má jezdci přidat wattů. Krásně to ilustruje právě i ten bzukot v klidovém stavu, kdy cítíte, že stačí vymáčknout brzdy a kolo okamžitě vyrazí, aniž by čekalo na to, než se rozjedete.

Cvrrrrrkot

Podobně jako třeba Specialized u svého Leva je i zde použito řazení, které omezuje možnost přehodit najdnou o více než jeden pastorek. Důvod je prostý; minimalizace rizika zničení kazety a zamezení zvýšeného namáhání motoru, ke kterému dochází při rychlé změně převodů o více pastorků.

Motor je nastaven chytře, pozná, že se řadí, a upraví tak svůj výkon, aby nadměrnou silou nezničil zuby extrémně namáhaných pastorků. Několikrát se mi ale stalo, že při zařazení těžšího převodu ve stoupání motor evidentně vyhodnotil, že se mu to nelíbí a dopomoc v mírném stoupání jako by výrazně utlumil. Zajímavé bylo, že po zpětném přeřazení na lehčí převod se vyšší kadenci automaticky sám zase zaktivoval, jako by si chtěl diktovat, jaký převod mu tam mám dát bez ohledu na to, jak rychle a jakou silou chci sám jet. Tohle budu muset nastudovat v manuálu, protože si nejsem jistý, jestli to má takto fungovat normálně, nebo zdali to bylo způsobeno extrémní zimou, ve které jsem první jízdu absolvoval.

Ovládání by mohlo být víc hightech

Další praktický postřeh z prvotního používání míří za ovladačem elektropohonu. Jeho intuitivnost je bez připomínek. Trojice poměrně jasných tlačítkových ploch oddělených mezírkami jasně určuje, kam máte "kliknout", abyste přidali, kam abyste ubrali a logicky doprostřed abyste zapli, nebo vypli elektropohon. Potud jsem s tím neměl problém.

Problém ale nastane v okamžiku, kdy na bike vyrazíte v plné polní s adekvátními zimními rukavicemi, které vás mají chránit před -10 stupňovým mrazem. V nich totiž absolutně necítíte, jestli jste už sepli dané tlačítko, nebo ne, a pocitově se tak nějak snažíte o to víc silou tlačítko stisknout. Ve finále se stejně žádný chrupací efekt nedostaví, a místo toho se časem stane, že vám ovladač může odejít. Poučení, které jsem dostal při přebírání kola je - "buďte k ovladači něžní".

Tvar ovladače vzdáleně připomíná starou Microsoft myš. Jeho velikost je zhruba třetinová, ale tvar obdobně oblázkový. Celý obal je kompletně plastový a rozhodně neodpovídá jinak luxusnímu provedení rámu a výrazně pokulhává designem i materiály za konkurenčními ovladači ostatních výrobců. Tady bych si opravdu dokázal na biku za dvěstě tisíc představit něco adekvátnějšího, co by více pasovalo k perfektnímu a do detailu zpracovanému rámu.

Pumping-boomping

Poslední zastavení dnes bude o jízdě a odpružení. Už jsem dávno vystřízlivěl z onoho prvotního pocitu překvapivé eufórie, kterou zakusí člověk usednuvší na své první elektrokolo při prvním šlápnutí do pedálů. Jsem už ve fázi, kdy hledám, čím se jednotlivá nastavení od sebe liší, jak se který bike chová v jakých situacích či jaké jsou projevy konkrétních motorů v závislosti na námaze jezdce.

Před tím, než jsem vyrazil, mě celkem překvapilo, o kolik jsem musel pro svůj běžně používaný sag nafouknout tlumič navíc. Kolem 230 PSI přece jenom moc často nefoukám a v duchu si říkám, že se na to budu muset ještě podívat podrobněji, jak moc to souvisí s přepákováním a délkou tlumiče.

První jízda mi pak, co se odpružení týká, přišla sice na pohodu, ale oproti jiným 140mm bikům jsem nevnímal tak velký rozsah a aktivitu odpružení a předek v podání klasické třicet šestky mně taky přišel výrazně víc houbovitý. Jako by se vidlice při standardním tlaku o něco více zanořila a pracovala tak nějak napůl. Na druhou stranu musím říct, že v zimních měsících, kdy jdou teploty výrazně pod bod mrazu, se není čemu divit, protože viskozita i speciálního tlumícího oleje se v mrazu mění, stejně tak jako vlastnosti všech gufer a těsnících kroužků, takže tuhle připomínku či chcete-li kritiku neberte jako špatnou vlastnost kola, ale jde spíš na vrub aktuáním podmínkám, které sice na fotkách tak nevypadají, ale bylo -11°C, když jsem je pořizoval.

Z pohledu jízdních dojmů je bike skvěle ovladatelný. Na 140mm zdvih bych si dokázal představit klidně i méně živou mašinu. Lví podíl na tom má samozřejmě geometrie, která vás v ničem nelimituje, naopak. Navíc motor nejenom že zabírá opravdu okmžitě, podle toho, jak zatlačíte na pedál, ale svůj výkon vám dokáže dávkovat plynule bez rázů a kopanců, prostě pohodička. Zajímavé je i špičkové zpracování aplikace, která vám umožní sledovat a zpětně si prohlížet všechny vaše najeté trasy a samozřejmě sledovat i stav baterky a spoustu dalšího. Ale o tom zas někdy příště.

Z prvních jízdních dojmů je to vše. Bike je to hodně zajímavý. Jeho výjimečnost je sice tak trochu vyvážena vyšší cenovkou, která je v tomto případě 204 990,- Kč a nejlevnější variantu pořídíte za 174 990,-, ale několik přidaných hodnot oproti konkurenci rozhodně má, a na trhu s exklusivními elektrobiky si rozhodně svůj prostor najít dokáže.

Kompletní info o trojici aktuálně nabízených modelů najdete na webu výrobce www.bikes.com. Info o českých cenách a prodejcích pak studujte na www.bikeaction.cz.