TEST: Salsa Fargo

Jízdní pohodička

Máme po svátcích, a pro mnohé z nás to znamená pozvolný start do nového cyklo roku. Počítadla kilometrů jsme vynulovali abychom opět začli nanovo ukrajovat první stovky kilometrů. Testovanou Salsu, která je dnes předmětem našeho zkoumání, jsme však měli možnost provětrat již během první poloviny prosince, ale když si na to vzpomenu, klidně bych se k ní rád okamžitě vrátil.

Zásadní bod - luxusně pohodlný posed

A hned vám vysvětlím proč. Ačkoliv Fargo míří mezi štěrkolety, fakticky je to spíš hodně specifický skorohorský adventure bike. Naprosto zásadním rozdílem, který budete vnímat ihned jak na kolo usednete, totiž nejsou, jak byste si mohli myslet, biková kola, ale geometrie rámu a s ní spojený specifický posez na tomto kole. Krátká horní rámovka a hodně vysoko posazené řízení nemá v kategorii štěrkoletů obdoby. Osobně patřím k příznivcům vysokých hlavovek, kterým vládne z mého pohledu sériově dostupných gravelů Merida Silex, ale tady získáte posez ještě pohodlnější, ještě vzpřímenější.

Testovaný bike nesl karbonovou pevnou vidlici, ale není problém si Fargo dovybavit i klasickou odpruženou MTB. Pak už ale opravdu stěží obhájíte tvrzení, že jedete na gravelu.

Druhou zásadní věcí, která do velké míry ovlivňuje celkový pocit z jízdy a ovládání na tomto kole, jsou řídítka. Ke klasickým gravelovým beranům mají tahle vyhnutá plochá rodla hodně daleko. Šípovitý úchop v dolní části je naprosto specifický a díky opravdu vysokému položení řídítek na něj dosáhnete i při běžné jízdě, a nemusíte tak spodní úchop využívat pouze v rámci sjezdové aeropozice, nebo při silovém frekvenčním šlapání. Možností jak rukám ulevit při dlouhých bikepackingových přejezdech je zde opravdu hodně a ulevíte nejenom dlaním, ale také celé horní polovině těla. Opravdu široký spodní úchop s naopak hodně úzkým horním můžete prokládat klasickým čapnutím dualů, které jsou někde mezi.

Sám většinu času na gravelu jezdím v pozici, kde mám ruce na pákách a tady jsem téměř stejně často jezdil v širokém spodním úchopu, protože je u Farga prostě hodně návykový a přišlo mi, že s ním i snáz dokážu ovládat bile ve chvílích, kdy je potřeba přesná reakce na řízení jako je například korigování směru při jízdě v zabláceném terénu, kde se vám každou chvíli stane, že se dostanete do řízeného slidu.

Výhoda druhá - maximální jistota trakce

Když už jsem u toho ovládání a vůbec terénních schopností Farga, tak musím zmínit bezprecedentní kombinaci bikových 29" 2,4" širokých plášťů s tímto subtilním ocelovým štěrkoletem. V terénu a zejména podzimním a zimním blátíčku totiž nemůžete na štěrkolet dát kola, která by dokázala mít lepší trakci než pořádně široké MTB pláště, obzvlášť, pakliže jim dáte tu správnou měkkost :-).

S dvačtyřkovými plášti na tomto kole ale nesouvisí jen trakce, ale také komfort. Fargo totiž, jakkoli je postavené na ocelovém rámu, který sám o sobě poskytuje slušné pohodlí, dostává v podstatě několikacentimetrový zdvih odpružení díky plášťům, takže pokud s kolem vyrazíte do terénu, odpustí vám opravdu hodně nerovností, nesrovnatelně víc než štěrkolet postavený na třiačtyřicítkových terénních pláštích.

Lenoch na silnici

Tak tenhle odstavec je tak trochu alibistický, protože je logické, že pokud se rozhodnete jít do podobné anomálie jako je Fargo, tak musíte být připravení také na to, že co je skvělé pro terén nemusí být už zdaleka tak dobré pro silniční trip. Většina gravelistů stráví nejvíc času i kilometrů jízdou po silnicích byť mnohdy těch více rozbitých a pokud k nim i vy patříte, tak počítejte s tím, že je dobré před plánovanými sto kilometry v pelotonu raději přezout na rychlejší slicky, nebo alespoň pořádně nabombit pláště, aby vás na silnici tolik nebrzdily.

Tady ale pozor, protože pokud si budete chtít pro Fargo postavit druhá kola, tak to nebude úplně jednoduché. Není zde totiž použita ani klasická silniční, ale ani biková specifikace nábojů. Vpředu najdete 110 mm širokou 15 mm boostovou osu, ale vzadu je 141 mm široká nába opatřená rychloupínákem. Tak bacha na to.

Silniční rekordy ale nebudete nakrásně trhat ani kdyby se vám podařilo dostat na kolo silniční galusky, protože pak vás zabrzdí použité převodové ústrojí. Salsa totiž na Fargo osazuje klasické MTB kliky s pouze 32 zubovým jednopřevodníkem, takže už asi máte jasno, že víc jak čtyřicítku sotva ušlapete. Na druhou stranu převody vám snadno umožní jet v lese i do krpálů, kam byste se možná ani v sedle štěrkoletu jinak vůbec nevydali.

Já si střihnul na Fargu jednou dokonce klasický výjezdový úsek, který používám pro biky a dal jsem ho v sedle možná až překvapivě v klidu. Vlastně si asi nepamatuju kdy jsem se podobně cítil na štěrkoletu v tomto místě. Asi nikdy...

Jemná kritika na závěr

Jedna věc mě ale na Fargu přeci jenom štvala a ačkoli jsem hledal po celou dobu testování důvody, kvůli kterým bych ji odpustil, nepodařilo se mi to. A tou věcí jsou mechanické kotoučové brzdy, které tady Salsa osazuje a nedává přitom ani prostor vybrat si tento rám a geometrii s brzdami hydraulickými. Pravdou je, že na podobném typu kola se zřejmě neočekává absolvování nějakých prudkých alpských sjezdů, nicméně gumově tupý chod brzd, které sice kolo zastavit dokáží, nicméně když ho ověsíte brašnami a několika litry tekutin, tak už budete muset počítat s daleko větší brzdnou dráhou.

Přednost zde zřejmě dostala snadná servisovatelnost v případě poruchy. Vyměnit kdesi v pralese prasklé lanko bude určitě jednodušší, než řešit odvzdušnění vytržené hadice hydrauliky, ale docela by mě zajímalo, kolikrát se podobná věc bikepackerovi za jeho život stane, aby na to musel brát takový ohled.