TEST: Santa Cruz Vala GX AXS

Jízdní dojmy

K testu Valy jsem přistupoval odpočátku s poněkud specifickými – a nutno podotknout i mírně kontroverzními – očekáváními. Řekněme, že patřím v tomto případě do skupiny skalních fanoušků Santa Cruz, a to těch, kteří s touto značkou již zažili mnohé. Aktuálně patřím navíc do cílové skupiny all-mountain bikerů, do které díky svým zdvihům 160/150 mm spadá rovněž i Vala. Ano, přiznávám, že více s mým naturelem splývá spíše klasický "šlapací model" Hightower, který je postaven jednak na stejných zdvizích, a hlavně na poslední generaci virtuálního systému odpružení VPP, který je – respektive byl – pro Santa Cruz donedávna specifický a díky němuž si tato značka ve světě před 20 lety udělala své jméno.

Tím vlastně prozrazuji důvod mých předsudků, se kterými jsem k tomuto kolu přicházel, protože patřím k těm, kteří si myslí, že Santa měl buď zůstat věrný svému VPP, a pokud ho z jakéhokoli důvodu nešlo použít, tak ho prostě neměl na "obyčejném" čtyřčepu stavět, ale zřejmě jsem stará škola s předpotopními názory protože je spousta oponentů, kterým tento pohled nevadí, nebo nad ním dokáží přimhouřit oko a tak jsem se i já v rámci tohoto testu rozhodnul ony předsudky odhodit a soustředit se na skutečné jízdní projevy tohoto biku – a o tom, jak to dopadlo, se dozvíte právě nyní na následujících řádcích.

Do testu jsem dostal svou velikost XL, takže jakákoliv kritika toho, že je bike příliš malý a že bych snesl větší velikost, je v tomto případě zcela zbytečná. XL u Santa Cruz je sice o něco menší než u jiných výrobců, přesto mi však zcela vyhovuje – jak svou délkou, tak i výškou. V tomto ohledu musím Valu jednoznačně pochválit za vyváženost geometrie, poměrně nízké těžiště a možná až překvapivě vysoko umístěná řídítka – nicméně to bylo způsobeno tím, že zde zůstalo větší množství podložek pod představcem. Osobně mám vyšší úchop rád, ale zde bych šel přeci jenom cestou mírného snížení.

Progresivně pohodlná pozice za řídítky nabízí i v rámci velikosti překvapivě příjemný posed, což mě v první chvíli docela překvapilo – stejně tak jako pocitově kratší rozvor, o kterém ale ještě bude řeč.

Tradičně první, do čeho jsem se pustil, byl výjezd. Tady se – až na úplný závěr – podařilo dokonale skloubit pohodlí s progresivní jízdní pozicí, v rámci které můžete bez problému využívat i maximální dopomoc pohonu, aniž byste k tomu potřebovali nějak výrazně měnit těžiště. Jen u nejprudší části výjezdu už bylo potřeba více kontrolovat těžiště, abych udržel přední kolo na zemi a současně zamezil prokluzu zadního kola.

Co se týká odpružení, tak to zde trpí klasickými neduhy čtyřčepové konstrukce. Při šlapání se plně otevřený tlumič pod vámi prostě pohupuje více, než by se pohupoval u virtualu. Tomuto nicméně výrazně zamezí přepnutí tlumiče páčkou do pomalejšího režimu, který výrazně zklidní chování kola při šlapání. Osobně patřím spíše k těm, kteří u e-biku lockout na tlumiči ani nepoužívají, protože ztráta výkonu v rámci odpružení během výjezdu je zcela eliminována doplňkovým výkonem elektromotoru a raději si užívám komfortního odpružení – zejména v okamžicích, kdy jsou ve výjezdech náročnější technické pasáže, kdy vám více pomůže otevřený tlumič zajišťující lepší grip na nerovnostech než vypnuté propružování, které vám však do nohou posílá větší část těchto nerovností a tím částečně ztrácíte onen potřebný grip. Mimochodem kratší kliky mi zde vůbec navadily, zcela to vynahradil nízko položený střed a spolu s ním i těžiště biku.

Tady si dovolím ještě další odbočku, a to směrem k plášťům. Santa Cruz totiž v tomto případě obouvá nové radiální pláště od německé značky Schwalbe, a to v sjezdových specifikacích Magic Mary Trail a Magic Mary Gravity. Už v loňském roce jsem obdobné pláště měl možnost zkoušet v rozbahněném, kluzkém terénu a tady pro změnu byla možnost vyzkoušet jejich specifické vlastnosti na suchu a tvrdém povrchu. Musím říct, že schopnost radiálních plášťů pobírat malé i velké nerovnosti, a přitom držet neuvěřitelný grip – zejména na podélných kořenech nebo v odkloněných zatáčkách lesního svahu – mě zde naprosto učarovala.

Jak jsem se tak během několika týdnů s kolem sžíval, začínal jsem vnímat také jeho obratnost a ovladatelnost, kterou má na svědomí do velké míry nejenom kratší zadní stavba, ale také menší zadní kolo, které zejména v zatáčkách jasně přidává na odpichu během výjezdu z nich.

Toto se asi nejvíce projevilo během mé první letošní návštěvy na Trutnov Trails, kde jsem agilitu tohoto bajku měl možnost vyzkoušet jak ve výjezdech, tak v rámci různých trailů, kde jsem si zatáčky vysloveně užíval.

Celkově těžší bike vyžadoval zpočátku vyšší tlaky v odpružení i v pláštích, nakonec jsem však mírně upustil jak tlumič, tak pneu, a mohu s konstatovat, že mě kompletní způsob odpružení v sjezdech velice potěšil tím, jak příjemně vyváženě pracoval, a to jak na menších nerovnostech, tak i na těch větších. 1,8 baru zpravidla nevozím, ale tady mě takto měkké pláště vysloveně bavily, ačkoliv jsem byl zpočátku více ostražitý, aby nedošlo k defektu nebo ufouknutí – rychle jsem se s nimi sžil a začal si užívat jejich gripu.

Jelikož se Santa Cruz Vala pyšní hned dvěma rámovými flipchipy, zde je o nich pár slov. Nastavení geometrie, které se provádí v rámci dvojice excentrických vložek umístěných na vrchu horních vzpěr zadní stavby, jsem zkoušel v rámci obou poloh, ale nakonec jsem si ho ponechal v poloze zajišťující nížší střed a více položenou vidlici – prostě proto, že mi tento setup obecně více vyhovuje a nemám potřebu ho měnit.

Co se týká druhého flipchipu, tak ten najdete v rámci spodního uchycení tlumiče a má na starosti nastavení progresivity odpružrní. Tady na mé amatérské blbnutí zcela postačovala uvolněná pozice tlumiče, která i tak nabízela dostatečné progresivní zakončení při využití většiny zdvihového potenciálu v rámci aktivní části odpružení. Progresivnější nastavení jízdy na můj vkus ubírá na komfortu zadní stavby, byť si ho dokážu představit například pro celodenní bikeparkové ježdění, kde je více dropů a drsnějších nerovností, v rámci kterých je progresivnější odpružení lepší volbou.

Co se týká pohonu Bosch CX Performance 5. generace, byl jsem velice překvapený jeho tichým provozem. Už jsem sice několik biků s tímto pohonem jezdil, ale Vala měla jednoznačně nejtišší projev ze všech. Zřejmě jsem konečně narazil na ten správný kus, protože do té doby mi přišlo, že samotným Boschem avizovaná tichost mezigeneračně jaksi nedorazila. Ale tady bych mu toto tvrzení jednoznačně podepsal.

Zajímavým bonusem v tomto případě je také to, že výrobce v rámci tohoto rámu již dopředu počítal s tím, že Bosch bude k Smart systému 5. generace nabízet nový barevný displej integrovaný do rámu, pro který je zde již připraveno místo. Sériově zde sice najdete základní ovládání pouze s LEDkovým ukazatelem stavu nabití baterie, ale jeho vycvaknutím a vyndáním plastového rámečku vznikne místo i pro nový displej, který si sem můžete dodatečně dokoupit.

Dalším zajímavým tématem pak v rámci tohoto ebiku je velikost baterie. Santa Cruz totiž vsadil na nevelkou střední kapacitu 600 Wh, což může v některých případech evokovat nebezpečně krátký dojezd. Já sám jsem si ovšem ověřil, že pokud hospodaříte s energií a úrovněmi dopomoci rozumně, nemusíte se bát ani celodenních výletů přesahujících 40 až 50 kilometrů, protože Vala zvládne i s touto baterií velkou porci jak výškových metrů, tak dojezdových kilometrů.

Sám tuto volbu menší baterie vítám, protože díky tomu mohl být zachován subtilnější průřez spodní rámové trubky, celkově nižší hmotnost bajku a díky tomu i jeho celkově lepší ovladatelnost v rámci trailového ježdění. Je potřeba počítat s tím, že baterii nelze jednoduše z tohoto rámu vyjmout, a proto budete potřebovat nabíjecí místo, kam se vám vejde celý bike.

Co se týká použitých komponentů a vychytávek, musím opět pochválit skvěle zvolený set kotoučových brzd. Byť zde nejsou ve své nejvyšší specifikaci, brzdily téměř okamžitě a s výborně drsným účinkem. Pochválit musím také teleskopickou sedlovku, a to jak díky jejímu dlouhému 200milimetrovému zdvihu, tak díky sympatické ergonomické ovládací páčce s gumovou dotykovou plochou, která krásně padla do ruky a byla radost s ní pracovat – jak v rukavicích, tak i bez nich.

Poslední zajímavou vychytávkou, kterou zde zmíním, je uchycení pro košík na láhev, které zde Santa nachystal tak, aby bylo možné operativně měnit mezi košíkem a doplňkovou baterií. Díky bočnímu zacvakávacímu systému nemusíte neustále přišroubovávat malé piny, abyste tuto změnu mohli udělat – jen vycvaknete podložku s košíkem a nacvaknete baterii, nebo opačně.

Praktické řešení, které by sice mohlo z bočního pohledu vypadat lépe, ale funguje dobře a na rámu se nic zbytečně neviklá ani necvaká, což je důležité.