TEST: Scott Genius LT 700

V lese

Kolo Scott Genius LT 700 jsem měl k dispozici během redakčního testování kol na Kokořínsku. Scotta jsem vyzkoušel na stejných okruzích jako Pivot Mach 6 Carbon či Commencal Metu. Krom toho, že ze zmíněných tří strojů byl nejlehčím, byl zcela jiný i díky své "evropské geometrii". Po přechodu z Commencala, jehož zaměření je brutální freeride a odolnost snad i proti atomovému výbuchu, či z o poznání lehčího pivota, který zase exceloval v hravosti, jsem měl pocit, že jedu na XC kole. Na to, že všechny tři stroje byly velikosti M, Scott byl nejvyšší a evidentně je z něj cítit zaměření pro vyšvihaného Švýcara, který se v enduro závodech nespokojí s místem pod bednou.

Ochota akcelerovat, podpořená snadností výběru zdvihu a tvrdosti odpružení, je zcela fenomenální. V nejtáhlejším stoupání stačilo odpružení přitvrdit na maximum a o žádných 17 cm ani nevíme. Testovací vyjížďky vedl profík Honza Škarnitzl, s nímž bylo díky scoťáckým vymoženostem relativně snazší ve výjezdu udržet krok, i když na vrcholu jsem dýchal dvakrát rychleji než on a tep jsem radši neporovnával :-). Kolegové na těžších kolech měli za námi přece jen trošku těžší život. Při vjezdu do kamenitých výjezdů stačilo lehce klepnout kloubkem ukazováčku do páčky twinlocku a odpružení se probudilo, sezobalo, co kolu leželo v cestě, aby následně hned zase páčka jeho chod přitvrdila a jelo se dál.

Před ležící kládou jsem si snížil sedlo, kolo opět otevřel na 130 mm a ležící strom jednoduše přeskočil. Odpružení v tomto případě stačí před odrazem prudce stlačit a jeho roztažení využít k výskoku. Na vrcholu stoupání se stezka klikatila celkem slušným terénem písečnými zatáčkami mezi spoustou hladkých kamenů a po bezpočtu kluzkých kořenů. Ráj. Jednočep by se dal nazvat neinteligentním systémem, kdy projev kola na rozdíl od virtuálů a čtyřčepů záleží hlavně na schopnostech tlumiče. A ten se projevil na výbornou. Genius uhání kupředu co mu pláště Hans Dampf stačí a jeho aktivita v klikatém terénu je zcela bez ztráty květinky. V porovnání s Pivotem je tu a tam znát nižší obratnost, daná zaměřením na rychlost a delším rozvorem kol i vyšším rámem.

Otočení kladky u tlumiče a snížení středu by třeba zlepšilo ovládání v rozbitém terénu, ale v našem skorozávodním nasazení za Škarnovými zády jsem na to ani na chvíli nepomyslel. Prostě bojuješ s tím, co máš. A genius toho naštěstí nemá málo.

Stezka se domotala na hranu prudkého technického sjezdu. Škarna zmizel za hranou srázu v soutěsce, která - být prvkem závodu Kola o život - by jistě způsobila několik srdečních zástav a smrtelných zranění. Jak lépe popsat sjezd úzkou štěrbinou po volných kamenech, kdy nevíme, zda hrana skalky, pod níž už není vidět, je sjízdná, nebo je to půlmetrový drop. Pokud se k němu nepustíme, nezjistíme. A tak lehký dotek páčky uvolňuje džina z komory v tlumiči a jedem. Sedmnáct čísel zdvihu automaticky mění běžné ikscéčko na sjezduchtivou bestii. Brzdy XTR drží kolo v přijatelné rychlosti, aby se na skalce dalo v pohodě zastavit a podívat, co je pod ní. Hrana byla skutečně dropem, takže pouštím brzdy a nechávám to letět, abych hned pod skalkou opět zbrzdil na hlíně. Absolutní účinnost brzd XTR nejen umocní pocit bezpečí, ale jejich exkluzivně přesné dávkování pomůže i v trialových pasážích sjezdu si s kolem pohrát v minimální rychlosti.

Vyšší nastavení geometrie kola s delším rozvorem sice ne zcela pomáhá přednímu kolu do vzduchu, nicméně rychlost a troška důvěry v technologie zítřka řeší vše. Nakonec tato pasáž byla taková paráda, že jsem si to vytlačil a dal ještě jednou, abych měl čas si vůbec uvědomit, jak odpružení funguje.

Oproti pravověrným freeridům však zjišťuju, že genius lehce ztrácí v citlivosti tlumiče. Přece jen je navržen pro větší variabilitu, a tak v tomto ohledu můžeme přimhouřit oko. Také vyšší nastavení geometrie kola se strmějším hlavovým úhlem není to nejlepší pro brutální sjezdy, ale variabilita nastavení geometrie je zase příslibem toho, že ve spojení s možností úpravy zdvihu a tvrdosti odpružení dovolí každému si kolo upravit k obrazu svého jízdního stylu a prostředí, kde jezdí.

Obrovským přínosem je nízká hmotnost pod 13 kilo. Ta se výrazně podílí na ovladatelnosti, neboť kolo se dá velmi lehce odrazit od překážek do vzduchu a přeskočit ty, které by mohly dát odpružení zbytečně zabrat. Takže takový kompromis pro zručného jezdce, který není "ubulený jak Američan:)".
Pod technickými pasážemi následoval rychlý sjezd v blátě a mokru po štěrku mezi volnými kameny. Na takové podmínky stačilo odpružení opět přepnout na 130 mm zdvihu. Nečekané díry, kořeny či hluboké výmoly nebyly problémem, stejně tak jako bleskurychlé otevření tlumiče před technickou pasáží. Cestou zpět se lehkým dotykem vrací tlumič a vidlice do pevného stavu a konec vyjížďky už probíhá opět na skoro pevném kole.