TEST: Specialized Epic PRO

Poslední generace populárního X-Country modelu Epic je v prodeji již několik měsíců, a tak bylo na čase, abychom se na něm svezli podruhé, tentokráte v domácím prostředí...

Autor: Petr Bureš & Tomáš Růžička
Foto: Petr Bureš
TEST: Specialized Epic PRO

V podzimním terénu

Jak jsem již psal. Spešl nový Epic vzal pořádně zgruntu, ačkoli to na první pohled z profilu nedává najevo. Jako jeden z posledních akceptoval trend úprav geometrie. Dalo by se říct "konečně". Ne, že by původní Epic nebyl konkurence schopný, ale vývoj nezastavíš a bylo už prostě na čase. Vždyť spekulace o příchodu nového Epicu se objevovaly již více než před rokem.

Přes úpravy geometrie, se kterou koneckonců souvisí i úprava ofsetu vidlice, je Epic stále oním nekompromisním XC náčiním. Nečekejte od něj uvolněný posed. Ten je závodně natažený. Od prvního otočení klikami je jasné, s kým máte tu čest. Díky svižným plášťům a lehkým zapleteným kolům se snažíte jen zrychlovat. Kolo vás do toho v podstatě neustále nutí. Vidlice s tlumičem příkladně spolupracují, a i když mám Brain povětšinu času deaktivován, necítím žádné zbytečné pohupování.

Samotný Brain a to, jak se projevuje při různém nastavení, jsme už také reportovali při prvním testování. Charakteristické chrupnutí, které provází otevření pružení při najetí na větší nerovnost, je znatelnější než u předchozí generace, ale zvyknete si na něj poměrně rychle. Pochválit musíme také snadné a rychlé nastavení zadního Brainu, které probíhá v pěti úrovních malou modrou páčkou dostupnou ze strany Brainu. Regulace je opravdu plynulá a šlo rozeznat krásně různou úroveň citlivosti v jednotlivých polohách. Trochu jiné je to u vidlice, kde regulační knoflík má zhruba 28 mezipoloh, které provází znatelné chrupnutí a najít optimální polohu tak, aby funkce odpovídala zadnímu nastavení, není stejně jednoduché a rychlé.

Celkově ale mám rád Epic a konkrétně Brain také proto, že na rozdíl od konkurence nedává na řídítkách prostor pro roztodivné jedno či dvoupáčky regulující lockouty vidlic a tlumičů, které zabírají mnohdy svými až kreaturními tvary zbytečně mnoho místa. Tady? Jen dvě objímky brzdových pák a nic víc. Páčka řazení je umístěna na Sram objímce brzdy, takže ve výsledku pusto prázdno, čisto. Spousta místa třeba na computery nebo teď hodně aktuální světla. V tomto ohledu palec nahoru.

Po rovině letí tenhle nový Schurtrobijec nekompromisně. Je rychlý a stabilní. Vůbec nevnímám nějaké kroucení v oblasti středu, které by se dalo teoreticky očekávat přechodem na subtilnější závitové středové složení BSA.

A pokud je vám rychlost stále málo, můžete zrychlit ještě víc přitažením Brainu. Já jsem většinu společných kilometrů měl Brain nastaven na nejmenší možnost jeho zásahu. Nově pojatá zadní stavba tak parádně kopíruje terén a úbytek jednoho čepu není znát na pohodlí. On se nám ten zero pivot všeobecně nějak rozmáhá. Vlastně když si to tak zrekapituluju, tak ho má fakt hodně značek na svých XC modelech, i když průkopníkem byl v tomto ohledu zřejmě především Cannondale.

Tam, kde Epic jednoznačně získal, jsou bez debat technické úseky a sjezd. Zde je úprava geometrie znát nejvíce. A tak je to i u jiných značek kol, které se nám dostávají pod ruku. Jediným omezením jsou rychlé pláště, které pro svou orientaci na rychlost postrádají potřebnou jistotu v těžším terénu. Bavíme se hlavně o současném podzimním počasí, které je každoročně spojeno s měkčím terénem a hromadou listí. Takové obutí ale koresponduje s nastavením tohoto kola, a tak je zbytečné se nad tím dále pozastavovat. Gripton se sice snaží nahnat nějaké body díky speciální směsi a oproti tvrdým Schwalbe se mu to daří, ale podzim je prostě podzim a tady je potřeba jezdit opatrně prakticky na čemkoliv, protože co vy víte, co se skrývá pod haldou napadaného listí za past.

Jak je na tom Epic s vrchařskými schopnostmi? V této konfiguraci, se zvoleným setem kola a hmotnosti lehce pod 11 kilogramů, na tom nemůže být jinak než skvěle. Převody sází Eagle s chirurgickou přesností a s největším 50 zubem vyjedete téměř nemožné. Ovšem pozor; nejednou se stalo, že dříve než nohy vypověděla poslušnost zemská přitažlivost. Epic, zdá se, má více chuti se stavět na zadní. Jasně, že je to až v extrému, ale docela mě tím zaskočil. Napraví to důslednější práce s těžištěm a posun po sedle.

Pokud bych měl na osazení něco vyměnit, tak obligátně brzdy. Mě Sram prostě nesedí a zlatý Shimano. Jinak osazení, design rámu, barevné sladění a hlavně jízdní projev snesou to nevyšší hodnocení. Epic není a nebyl nikdy žádný nazdárek a vždy se na něm hledaly chyby jen ztěžka. Mně osobně na tomto kole vadila jeho rozšířenost v davu cyklistů. Za to ale tenhle bike nemůže a úspěch si po zásluze zaslouží.

Přečteno - 51509x Tagy: testy specialized
Zapojte se do diskuze

Mohlo by vás zajímat

  1. TechnikaFotogalerie: Crussis Legend 68
    Fotogalerie: Crussis Legend 68
  2. TechnikaFotogalerie: Specialized Epic 8
    Fotogalerie: Specialized Epic 8
  3. Testy - RecenzeTEST: Crussis Legend 68
    TEST: Crussis Legend 68
  4. Tech newsSpecialized Epic 8 - ve znamení 120
    Specialized Epic 8 - ve znamení 120
  5. Týmy a klubyRouvy Specialized 2024
    Rouvy Specialized 2024
  6. DoplňkyTEST gripů Lizard Skins - široké nebo úzké?
    TEST gripů Lizard Skins - široké nebo úzké?

Vlož svůj komentář:

Pro vkládání komentářů je nutné být přihlášený.
Proto se, prosím, tedy buď přihlašte nebo registrujte.

redakční systém | ISSN 1803-5744