TEST: Stevens E-Getaway - elektricky jen do kopce?

Elektrifikované silničky, potažmo gravelbiky rostou jako houby po dešti. Někteří výrobci jim nechávají jen podřadnější roli, v rámci dostupnějších kategorií, stavěných na hliníkových rámech, jiní zkouší, co to udělá s poptávkou, když nabídnou o poznání schopnější, lehčí, ale logicky také dražší modely. Stevens se rozhodl jít tou náročnější cestou a svým zákazníkům nabízí jedinou specifikaci na karbonovém rámu se skvělým pohonem TQ a výbavou, za kterou by se nemusely stydět ani hodně sportovně zaměřené štěrkolety.

O rámu sice víme jen to, že je postavený na bázi Carbon SL Fiber materiálu, nicméně, že nepůjde o žádný "podřadný šrot", dokládá nejenom jeho příznivě nízká hmotnost, ale také jízdní vlastnosti, o kterých si řekneme později.

Koncepcí jde řekněme o klasické rámové pojetí, spoléhající na běžný dvojitý trojúhelníkový tvar rámu. Nenajdete tady žádné podsazané vzpěry zadní stavby, vše je striktně nadesignováno na ideální poměr hmotnost/tuhost s tím, že je započítána potřeba osadit elektrický středový pohon a integrovanou baterii.

Mezi X výrobci moderních lehkých pohonů padlla volba na německé TQ, které již pár let spolupracuje s Trekem, Scottem i dalšími značkami a vyznačuje se tím, že má velice kompaktní pohon válcového tvaru, který potřebuje pro svou integraci jen minimální prostor a v rámu tak téměř není vidět.

Spodní rámová trubka je široká jen tak, aby se do ní dala nasunout, otvorem umístěným nad středem, integrovaná baterie. Ta je z logiky věci užívatelsky nevyjímatelná, protože je do rámu montovaná před vlastním pohonem a kabeláží a nechtěli byste vše pokaždé demontovat a zase dávat dohromady.

V rámci subtilní horní rámové trubky najdete hlavní ovládací centrum pohonu spolu s integrovaným LCD displejem, který vás informuje o všem potřebném. Na řídítkách žádné ovladače nehledejte, tady se sází na jednoduchost a sesekání hmotnosti.

Nejenom robustní dolní rámová trubka, ale také robustní dolní vzpěry zadní stavby se starají o dostatečnou tuhost rámu, kterému pak sekundují poměrně úzké horní vzpěry zadní stavby, jejichž čtvercový průřez v celé jejich délce prozrazuje, že i tady se dbalo na tuhost a odolnost vůči větším silám, působícím na rám, ať již od samotného jezdce, nebo elekrického pohonu. Ohledně prostupnosti rámu a vidlice pro široké gravel pláště Stevens udává, že se sem vejdou maximálně pětačtyřicítky, ale troufám si tvrdit, že minimálně dopředu se vleze i 47, možná i 50mm plášť.

Směrem ke středu se rozšiřující sedlová trubka pak má v sobě prostor pro klasickou sedlovku průměru 27,2 mm s tím, že je zde použit plně do rámu integrovaný zámek, utahovaný imbusem, umístěným na levé straně rámu.

Spodní kryt pohonu pod středovým složením pak prozrazuje, že otvor pro instalaci baterie a pohonné jednotky není zbytečně velký. Kvůli chlazení je v něm pár větracích otvorů, ale jinak je z boku téměř neviditelný.

Kabeláž je zde, podobně jako u většiny dnešních moderních biků vedena kompletně vnitřkem s tím, že do rámu je přivedena pod představcem, díky speciálním podložkám a hlavovému složení od Acrosu.