TEST: Sunn Prim S1 DT Swiss

Ačkoli patří značka Sunn, co do svého věku a zkušeností, mezi ostřílené harcovníky mezi MTB, hodně lidí ji vnímá dnes jako značku, která se soustředí více na BMX. Chyba lávky. Pravdou je, že v posledních dvou dekádách to se Sunnem nebylo vždy růžové, ale v posledních letech dokazuje, že umí udělat hodně zajímavá kola napříč různými kategoriemi a model Prim S1 je rozhodně jedním z nich.

Sunn, podobně jako mnohé jiné značky, využívá možností "vařit" karbonové rámy v různých cenových úrovních. Používá k tomu jednu formu, takže rámy vypadají na první pohled tvarově totožné, nicméně liší se od sebe hmotností a zřejmě také mírně jinými vlastnostmi.

Testovaný bike je postavený na bázi dostupnějšího karbonu, který Sunn označuje jako T7.0. Podrobnosti o něm neudává, takže se dá jen spekulovat o tom, zdali jde o japonská vlákna Toray sedmistovkové řady.

O poznání zajímavější je zde však design samotného rámu, který se na hony liší od běžné produkce. První, co vás zaujme při pohledu na rám shora, je plochá horní část horní rámové trubky, která jakoby nepatřila na lehoučký hardtail. Její šířka evokuje spíše enduro nebo nějaký trailový hardtail. Po ostrém lomu horní rámovka směrem k sedlové trubce přechází do plochého subtilnějšího profilu, který se u sedlové trubky plynule napojuje na plochou horní část zadní stavby. Na jejím konci pak najdeme druhou "anomálii" tohoto rámu, a to specificky šipkovitě tvarované zadní patky. Tenhle tvar s přetažením hodně za osu zadního kola bych čekal spíše u nějakého cruisera, nicméně tady neuvěřitelně dobře zapadá do celkového pojetí rámu a vůbec vám nepřijde jako něco nepatřičného.

Konstruktéři si navíc dali záležet na přesné délce závitu pro zadní osu, která tak při dotažení přesně zarovnává s rámem, což dnes není rozhodně obvyklé a osy občas svými závity či vetknutými maticemi vyčnívají z rámu, zatímco zde najdete naprosto čisté řešení.

Ani spodní polovina rámu není žádná sériovka. Od robustní hlavové části, kde se spodní rámová trubka odděluje prostřednictvím výrazného vodorovného řezu, který tvarově pokračuje i do samotné hlavové trubky, pokračuje specificky profilovaný tvar až těsně před středové složení, kde z ní odbočuje malá rámová vzpěra, propojující ji se sedlovou trubkou. Samotná sedlová trubka se na svém spodním konci jakoby rozdvojuje do obráceného písmana "Y" a tvoří tak trojúhelníkový otvor přímo nad středovým složením.

Tohle řešení se sice jeví na pohled komplikované, nicméně konstruktéři díky němu dokázali jednak rozložit síly působící v tomto místě a tím výrazně zpevnit tuto část, na kterou působí velké síly především při šlapání a současně také docílit velice krátké zadní stavby. Asi tušíte, že sem přesmykač nedáte, ale to se u takto pojatého závodního XCO rámu ani nepředpokládá, že by někdo udělat chtěl. Mimochodem střed je zde lisovaný PressFit. Za zmínku stojí také jeho důmyslná masivní ochrana na jeho spodní části robustním oranžovým plastem protaženým na část spodní rámovky, která funguje současně jako krytka výstupu kabeláže směrem k zadní stavbě.

Kabeláž k zadní kotoučovce i přehazovačce je vedena vnitřkem rámu až ke středovému složení. Dál pak pokračuje vně zadní stavby s tím, že v rámci řetězové vzpěry je chráněna bandáží proti poškození řetězem, zatímco v levé části pokračuje k postmount třmenu připáskovaná k dolní straně zadní stavby. Přední vstupy do rámu jsou pak řešeny jednotlivě v rámci malých otvorů v hlavové trubce.