TEST: Superior XF Team Issue Di2

Let SUPa

SUPERIOR XF TEAM ISSUE Di2 fasuju v pátek 9. září. Z mého hlediska právě včas. O víkendu jsem na doporučení kamarádů přihlášen k závodu Trans Brody. Na poslední chvíli ten den překvapeně zjišťuji, že závod se nekoná v sobotu, jak očekávám, ale v neděli. Na druhou stranu, alespoň je čas na pořádný set-up a seznámení s bikem. A bude se to hodit, s Di2 se setkávám prvně, stejně tak s odpružením od DT Swiss.

Od prvních metrů je cítit, že se v Superioru dílo povedlo a navrhli XC full podřízený rychlosti, jak skladbou komponentů, tak posezem. Rám XFka je maximálně tuhý a o nějakém bočním pohybu zadní stavby nemůže být řeč. Může za to okolí středu, širokánská spodní rámová a středová trubka a masivní řetězové vzpěry zadní stavby. Malé upozornění. Do střešního nosiče Thule ProRide 591 se právě díky šířce spodní rámové trubky v místě upnutí spodní čelisti nosiče vejde bike jen tak tak!

Pozice na biku se mi zdá lehce nataženější. V předchozím testu jsem nalítal 1 000 km na hardtailu Canyon Exceed SLX. Zatímco tam jsem u velikosti L měl pocit, že jej stavěli mně na míru, na Superioru XF trochu více hledám polohu. Při velikosti L a mé výšce 185 cm bych si přál o malinko kratší představec, než je použitý 90 mm dlouhý. Současně sedlo postupně putuje co nejvíce vpřed. Ačkoli je úhel sedlové trubky oficiálně nějakých 74,2 stupně, nemůžu se při bočním pohledu zbavit dojmu, že sedím více nad zadním kolem a opticky se mi zdá sedlová trubka více skloněná vzad.

Naladit na stejnou notu vidlici a tlumič nezabere tak mnoho času. Prvotní nastavení doma na terase dle sagu a pumpičku do batohu. Prostě klasika o dvou zastaveních. Od prvních metrů jsem se zamiloval do páčky ovládající současně vidlici a tlumič. Jak tohle jednou vyzkoušíte, všechno ostatní vás jen otravuje. Já se jen nerad, na svém vlastním biku, skláním hluboko dolu k páčce blokace tlumiče, abych vzápětí nacvičeným hmatem zavřel vidlici na korunce…

Open - Drive – Lock …odtud zkratka O.D.L., která je uvedena v popisu obou pružících jednotek. Zkrátka a dobře, v základní poloze maximální pohodlí a odpružení není nijak omezeno. Prostřední poloha znamená, že vidlice i tlumič znatelně ztuhnou a každé stoupání jim chutná víc a jezdec téměř nemůže mluvit o ztrátách energie. Pořád ale bike bere nerovnosti a nestává se z něj kostitřas. Poslední zastavení páčky znamená úplné uzavření, očekávaný spurt, silniční přesun, či útok na vlastní strava segment. Jednotlivé polohy páčky jsou přesně identifikovatelné a rozdíl v chování odpružený zcela zřejmý. Chod obou jednotek je hladký, krásně progresívní. Zažil jsem i torzně tužší vidlice, ale z pohledu XC a maratonského použití to není třeba rozmazávat.

Dalším důležitým komponentem jsou brzdy. Co napsat o XTR? Vypadají krásně, brzdí krásně, co víc si může biker přát. Vše ostatní je pouze opakování notoricky známého. Pojďme raději k řazení. Jak jsem se přiznal, šlo o mou první zkušenost s Di2 a krom nového rámu jsem se právě těšil na řazení. Je to zbytečnost? Je to krásná zbytečnost! Přesný, rychlý chod doprovázený specifickým zvukovým projevem servomotoru. To, co se mému parťákovi zdálo otravné, mě připadalo jako příjemná zvuková kulisa v tichu křivoklátských a krušnohorských lesů. Na co jsem si chvíli zvykal, byl chod a citlivost řadících páček. Několikrát se mi při mé druhé vyjížďce, která znamenala závodní nasazení na Trans Brodech, stalo, že jsem se přehmátl či nechtěně zavadil o páčku a místo zlehčení převodů jsem přitvrdil, což třeba v prudkém protisvahu znamenalo zastavení. Je jasné, že jde o zvyk. A například projetí celé kazety naráz přidržením páčky má své kouzlo. Výdrž baterie ani programování řazení jsem nestihl vyzkoušet.

Jízdní projev Superioru XF je téměř bez připomínek. Sup letí do kopce a po rovině bravurně. Tenhle dravec před sebou nevidí mršinu, ale stopky a spolykané kilometry. K tomu všemu krom kvalit rámu přispívá volba komponentů, volba plášťů Rocket Ron a Racing Ralph a celková hmotnost kola. A právě i zmiňovaný závod byl náročnou zatěžkávací zkouškou pro XFko. Pro mě neznámá, krásná a náročnější trať plná kořenů, brodů a prachu dala Superioru vyniknout a já si říkal, že na hardtailu bych to jet nechtěl.