TEST: Trek Procaliber 8

Jízdní dojmy

Na hliníkový Procaliber jsem byl osobně docela zvědavý, byť to není kolo, o kterém bych pro sebe uvažoval. Jakkoli patřím mezi skalní příznivce jakéhokoli odpružení, baví mě sledovat, jak se v poslední době proměňují vlastnosti "obyčejných" hardtailů.

Trek, podobně jako spousta dalších značek, dnes umí nabídnout jak klasicky pojatý, řekněme trailový hardtail s XC geny, tak i hardtaily s výrazně trailovější a pro někoho až enduro geometrií, které u Treku nesou jméno Roscoe. Testovaný Procaliber přitom rozhodně není žádná stará škola, co se geometrie týká a co do jízdních dojmů je přesně tam, kde jsem očekával. Ale nepředbíhejme.

Hned po prvním nasednutí vnímám sportovně nízko posazený kokpit, a to i přes poměrně hodně podložek pod představcem. Tohle jsou prostě geny XC modelu, které mu jen tak neodpářete a to zde máte 120mm zdvih přední vidlice, což je vlastně dnes už téměř běžná hodnota i v XC segmentu.

Posed je zde pro mě spíše kratší a vzpřímenější, ale to je díky M/L velikosti. Nebál bych se rozhodně ani většího eLka, které by mě natáhlo za řídítky o poznání do sportovnější pozice, ale na druhou stranu musím říct, že kratší posez mi při balancování zejména během sněžného testování dával docela dost prostoru v různých situacích.

Na výjezdové schopnosti bych si pravda dokázal představit asi malinko kolmější sedlovku, protože oproti jiným nedávným tesťákům jsem pocitově přeci jen šlapal trochu víc před sedlem, ale ve výjezdech a zejména těch prudších to vysloveně problém s těžištěm nedělalo. To už jsem častěji musel řešit grip pláště v měkkém terénu, který se však s hrabankou a posléze i sněhem vypořádával překvapivě dobře. Možná to bylo i díky tomu, že jsem měl v bezduších méně nafoukáno, což vždy pomáhá.

Rychlá jízda po rovinkách jednoznačně biku svědčí. Nemáte pod sebou sice desetikilový karbon, ale o několik kg těžší bike, přesto na mě jeho ovládání působilo velice lehce, předvídavě a bike přitom dokázal bez problémů držet stopu i v rychlých zatáčkách.

Jakmile jsem se s ním dostal do rozbitějšího terénu, musel jsem se ale začít mít na pozoru. Vidlice totiž úplně dobře nezvládala tlumit rychlé kopání od příčných kořenů, a byť část z toho pobíraly pláště, musel jsem si po chvilce přiznat, že k čistokrevnému trailbiku má Procaliber stále ještě dál, než říkají PR materiály. Přeci jenom kolmější úhel řízení a nižší zdvih vidlice spolu s nízko situovaným kokpitem vyžadují v náročnějším terénu daleko více jezdcovi pozornosti a jízdních zkušeností.

Velkou výhodou, kterou musím u tohoto Treku pochválit je, že zde v sériové specifikaci dostanete teleskopickou sedlovku. Díky ní se vám totiž najednou na spoustě míst zvýší rychlost anebo alespoň jistota v některých prudších sjezdech, kde se nemusíte obávat toho, že si píchnete sedlo do břicha. Jak s oblibou říkám v podstatě u všech typů kol - teleskopka sice váží o pár stovek gramů víc než klasická pevná sedlovka, ale tenhle váhový handicap vám bez problémů vyváží svou funkčností.

Když už jsem u komponentů, tak musím ještě malinko pohanit použité brzdy, protože jejich chod je oproti Deore brzdám výrazně tupější a po nějaké době strávené ne sněhu navíc začaly i hlasitě pískat, což mě vždy přivádí k šílenství, obzvlášť když jsem v hlubokém lese a zrovna se kochám jiskřícím přimrzlým sněhem, který ozařují nízko položené odpolední sluneční paprsky.

K řazení a samotnému pohonu kola nemám žádné zásadní výhrady, protože kombinace Shimano řetězu, kazety a XT přehazovačky funguje spolehlivě i v mrazu a jediné, co bych snad mohl specifikaci vytknout, je absence mé oblíbené XT řadící páčky, která oproti zde použitému SLX umí odřazovat o dva pastorky najednou, což se může občas hodit a urychlí vám to akceleraci.