TEST: Trek Stache 7

Proleťme se balónem

"Tlustokolo" Trek Stache se ke mě dostal souhrou náhod zrovna před již delší dobou plánovaným víkendem na Rychlebských stezkách. Jak naschvál po celkem solidním počasí přes týden, kdy člověk musí sedět zavřený v kanceláři, se přesně na ten víkend zatáhlo a velice vydatně pršelo.

Nenechal jsem si nějakou trochou vody zkazit ježdění a řídíc se heslem není špatného počasí, jen špatně zvoleného oblečení, jsem se dostatečně navlékl a vyrazil. Nahoru to nešlo jinak než klasickým výjezdovým trailem Dr. Wiessnera. Už po prvních pár nastoupaných metrech se začaly rozplývat všechny předsudky o tom, jak široké pláště nepojedou. Jasně, Stache není a ani nemá být závodní XC mašina, není to ale ani žádný neohrabaný lenoch.

To, že Stache jede, mají určitě na svědomí velká kola, zde navíc ještě o kus na obvodu větší díky 3" plášťům navíc v kombinaci s přijatelnou hmotností celého kola. Další věcí však je, že díky již popsané unikátní konstrukci rámu je kolo jako celek i výborně ovladatelné v technických pasážích, kde je třeba zatočit v ostřejších úhlech či udržet přímou stopu v rozbitých částech trailu a že jich v Rychlebech je! To je přesně to, co bych zprvu zrovna do tohoto kola neřekl. K výjezdům ještě zmíním řazení Sram GX, jež je naprosto bezproblémové, přesné a i zvolený rozsah převodů plně dostačuje.

Výjezdy jsou jedna věc, tam by to šlo, jak si ale Stache povede z kopce dolů? Jedním slovem skvěle! Zdá se vám, že tu něco nesedí? Být na pevné devětadvacítce na Rychlebských trailech a vychvalovat si zrovna jízdní vlastnosti? Je to tak. Opět za to může to, jak se konstruktéři poprali s geometrií celého kola. Vliv na to mají jednak vhodně zvolené úhly hlavové i sedlové trubky, naprosto zásadní je však délka zadní stavby.

Díky zadnímu kolu maximálně nacpanému vpřed kolo naprosto perfektně zatáčí a je živé a správně hravé. K hravosti je díky šířce plášťů přidána ještě bezkonkurenční průchodnost i velmi těžkým terénem. Souhrou těchto vlastostí se Stache stává výborným univerzálním trailbikem. Jediné, co mi trochu otravovalo život, byla absence teleskopické sedlovky, a to hlavně na Superflow trailu, kdy mě moc nebavilo na delších přejezdech stavět a zabývat se nastavováním sedla nahoru - dolů. To je ale snad jediná věc, co bych na kolo doplnil. On totiž i kokpit, konkrétně výborně tvarovaná řídítka, skvěle padl do rukou a ještě podtrhoval již tak výbornou ovladatelnost celého kola.

Překvapením byla i kvalitně pracující vidlice Manitou s čitelnou odezvou na ovládací páčku tlumení olejové patrony. S vidlicí jsem měl snad jedinou potíž, a to při demontáži přední pevné osy, kdy mi nějaký čas trvalo pochopit její specifický systém uchycení. To, že jsem si párkrát cvakl o doraz není chybou vidlice, za to jsem mohl já ve snaze za každou cenu se udržet kolegů jedoucích na klasických celoodpružených enduro kolech - udržel jsem se!

Když jsem u toho chválení, spokojený jsem byl i s brzdami Sram DB 5. Ač se jedná o základní model, díky konstrukci pák přejaté z vyšších Guidů pracují velice slušně i když jen s dvoupístkovým třmenem.

Za sebe tedy závěrem musím krok Treku s vytvořením tohoto stroje hodnotit jako správný. Radost udělá všem co hledají opravdu univerzální trailové kolo použitelné ve všech myslitelných terénech. Stále mám v hlavě tu radost z čistého projetí změti kamenů a kořenů na Wales trailu či hledání limitů při vykružování klopených zatáček na konci Superflow.