TEST: Whyte T-130 S

Britský Whyte vloni představil přepracovanou T-130 pro rok 2019 a právě na ni se důkladněji podíváme v dnešním redakčním testu...

Autor: Jan Měšťák
Foto: Jan Němec
TEST: Whyte T-130 S

Jízdní dojmy

Bude tomu rok, co jsem testoval předchozí verzi stotřicítky. Musím přiznat, že na onu verzi rád vzpomínám. Hravá agresivní geometrie, co člověka nenechala chvilku v klidu a pod kopcem vždy úsměv na obličeji. 

Na test nové 130 jsem se proto hodně těšil a byl zvědavý, jak se kolo bude chovat s přepracovanou geometrií. Do testu jsme kolo dostali v eLkové velikosti. To ve mně vzbuzovalo obavy, zda se budu schopný na kolo poskládat, protože mé postavě více vyhovují eMkové velikosti. Po prvním nasednutí a šlápnutí do pedálu se mé obavy rozplynuly. Posed je sice o něco delší, ale pohodlný. Celkově mi sedí delší reache s krátkým představcem. Takže s eLkem nemám problém.

Po rovině do kopce

Od trail biků vždy tak trochu očekávám, že půjdou krásně za pedálem a budu na nich moct vyrazit na celý den s tím, že cesta bude odsejpat jak do kopce, tak i z kopce s nějakou tou porcí zábavy. Stará verze 130 toto bezpochyby splňovala, ale u nové to není ono. I když u nové verze je vzpřímení sedlovky znát a člověk šlape více pod sebe, tak i přesto je línější. Velkou zásluhu na tom bezpochyby mají macaté 2,6 palcové pláště na obou kolech.

Co se ale u nové verze zlepšilo, je stoupání. Do výjezdu kolo drží u země jako přibité. Zadní partie pracuje jen s tolika zdvihu, aby udržela trakci a jezdci dopřála pohodlí. U starší verze bylo menší slabinou přední neposlušné kolo, které se při výjezdech nebálo roztancovat a přizvedávat. Nebylo to nějak přehnané přizvedávání, které by nešlo zarazit přenesením váhy nad představec, ale v hlavě se mi to uložilo. Nová verze je o poznání klidnější, tudíž nevyžaduje tolik pilotovy asistence. V krizových situacích rám Whytu jezdci dopřává dostatek prostoru pro vyrovnávání těžiště.

Jedno kam, hlavně dolů

Se 130 jsem nejprve zamířil na testovací traily za barákem do kokořínského údolí. Loni jsem zde proháněl jeho předchůdce, a tak bylo logické protáhnout tady i jeho nástupce. Poměrně znatelně si pamatuji, jak mě stará verze 130 nutila šlapat i tam, kde už to většinou nechávám na gravitaci. Tady si poskoč, tady hoď zadní kolo, tam to narvi, tady už teda možná přibrzdi, jel jsi už tudy?

Ta nová je trochu jiná… Geometrie, kterou ji mohou závidět kdejaká endura, udělala své. Nechci, aby to vyznělo, že by s kolem nebyla zábava, to bezesporu je!  Ale položenější, nižší a delší geometrie si vyžaduje větší kopce se strmnějším sklonem, kde teprve stotříca ožije. Traverzování vrstevnic ji už tolik nebaví. Nižší poloha je super pro stabilitu při palbě z kopce, ale na šlapavých úsecích dokáže potrápit občasných škrtnutím pedálů o nástrahy terénu. Tak ji beru na to nejstrmější, co na Koko máme.

Tady už je to jiná písnička. Jakmile jsem jí dal trochu prostoru a rychlosti, tak ožila. Čím strmější a rychlejší, tím lepší. Vyhlazenější traily bere útokem! Je jedno, kolik je na trailu zatáček a skoků, vše spolyká s chutí. I při větších skocích si tlumení nechává trochu toho prostoru a nedosahuje dorazu. Široký úchop reaguje na každý povel bez zaváhání.

Kolikrát jsem se přistihl, že jedu na věci, které jezdím jen na endurech. 130 opravdu dodává pocit superhrdiny. Sjedu všechno! Bohužel i zde se najde něco negativního. V našem případě totálně rozbitej trail prošitej kameny a kořeny. Na to už stotříca i přes navýšení zdvihu přední vidlice nestačí a potřebuje pomoc jezdce. Pak je na samotném bajkerovi, zda to udrží, nebo to radši objede nebo v zábavnějším případě proskáče.

Tímto jsem trochu narazil na limity kola. Pomalu sjezdová geometrie stotříce dodává vysokou stabilitu a jezdci je ochotná hodně odpustit na kritických místech, ale pořád se zde bavíme o trailovém kole s nízkými zdvihy, které, ač by chtělo, nepřejede vše. Proto jsem 130 vzal tam, kde si myslím, že je doma, a to do trailového centra. Stotříca zde lítala jako splašená a já si to neskutečně užíval.

Klopky, skoky, rolety, vše zvládla bez zadýchání. Konečně jsem naplno využil široké pneumatiky, které dodávaly neskutečný grip, pocítil tuhost rámu, o který jsem se mohl opřít, a využil stabilitu, kterou 130 jezdci dopřává. Ale i tak mě to s ní občas táhlo do drsnějšího terénu, abych zjistil, jak na tom jsem. 

Přečteno - 9540x Tagy: testy 650b 27.5 whyte
Zapojte se do diskuze

Mohlo by vás zajímat

  1. Testy - RecenzeVideotest: Specialized Epic HT Expert
    Videotest: Specialized Epic HT Expert
  2. TechnikaFotogalerie: Marin Wolf Ridge PRO
    Fotogalerie: Marin Wolf Ridge PRO
  3. Testy - RecenzeTEST: Marin Wolf Ridge Pro - podruhé
    TEST: Marin Wolf Ridge Pro - podruhé
  4. TechnikaFotovideogalerie: Specialized Kenevo 2020
    Fotovideogalerie: Specialized Kenevo 2020
  5. Tech newsSpecialized Kenevo 2020 - První svezení
    Specialized Kenevo 2020 - První svezení
  6. TechnikaFotogalerie: Rock Machine Blizzard INT e70-27+
    Fotogalerie: Rock Machine Blizzard INT e70-27+

Vlož svůj komentář:

Pro vkládání komentářů je nutné být přihlášený.
Proto se, prosím, tedy buď přihlašte nebo registrujte.

redakční systém | ISSN 1803-5744