Torque - nový drsoň od Canyonu na 2018

Bike do přísného terénu

Jestliže jsme si první den na Spectralech užili alespoň pár suchých, a dokonce i slunečných chvilek v druhé části dne, pak druhý jezdící den, který byl vyhrazený pro Torquy, jsme tolik štěstí bohužel neměli. Ještě že jsem s sebou měl víc sad oblečení, protože to použité první den samozřejmě nestihlo uschnout ani v teple luxusního pokoje, a ráno jsem tak volil jasnou variantu druhé čisté sady. Jen boty na kolo jsem měl s sebou jenom jedny, takže ty musely na nohy putovat v mírně vlhkém stavu, což bylo ale díky počasí během několika minut na kole úplně fuk.

Už ráno při nakládání kol na dročky našich průvodců byly v permanenci jejich mobily, aby našli místo, kde bude pokud možno co nejmírnější heavy rain a po příjezdu na toto místo asi po hodině jízdy i oni kroutili hlavami nad tím, kolik vody je schopno spadnout během sekundy na přední okno našeho Transporteru.

Nu což, všichni jsme byli naštěstí vybavení na tohle počasí. Jediné, co bylo příjemné, že nebyla zima. V osmnácti nad nulou si na přelomu listopadu a prosince zabikujete v Evropě jen málokde a tak jsme to také brali. V jednu chvíli, kdy pršet skoro přestalo, jsem si našel chvilku, během které se fotilo, a pořídil jsem i pár fotek mého karbonového Torqua, ze kterých je sice víc než jak kolo v detailech vypadalo vidět, v jakém marastu jsme jezdili, ale co nadělám, v galerii budete mít i voňavé obrázky, které jsme dostali na čisťounké malé flashce při prezentaci. Z těch si uděláte představu o všem ostatním.

s Fabianem jako předjezdcem a šoumenem

Druhý den ježdění se u naší skupiny vystřídali průvodci a ujal se nás Fabian Barel. S každým prohodil alespoň pár slov, a když zjistil, že jsme z Čech, hned se ptal na Kamila Tatarkoviče, se kterým byl kdysi ve stejném týmu, a vzpomínal na to, jakoby to bylo včera. Ochotně pak vždy na tratích zastavoval a popisoval, co nás čeká za záludnosti v příštích metrech a na co se máme připravit. Přitom až na pár opravdu drsných DH sekcí, které kromě něj nebyl nikdo z novinářů schopen v místním blátě neskákat, jsem měl pocit, že nám Canyon crew pro Torquy naplánovala lehčí testovací tratě než minulý den pro Spectraly.

Pravdou je, že oproti Spectralu jsem si v místních podmínkách pochvaloval více zdvihu a položenější hlavovku. Přitom mi přišlo, že kolo není o mnoho lenivější, co se týká zatáčení, než kolega, testovaný den před tím. Druhou obrovskou devizou, kterou jsem ocenil nejenom já, ale i většina ostatních testerů v naší skupině, byla opravdu super lepivá směs Mavic plášťů, které byly obuty na našich testbicích, protože oslizlé kameny a vyřezané drážky na mnoha místech by nám prostě na běžných pláštích dělaly daleko víc problémů.

Co se týká fungování zadní stavby při šlapání, tak se přiznám, že až na jeden jediný úsek mírně do kopce, kdy jsme se vraceli na start vedlejšího trailu, nebylo moc příležitostí, jak si udělat názor na její fungování při jízdě do kopce. V každém případě si většina z nás před tímto stoupáním zavřela, resp. utlumila tlumiče, protože zadní stavby prostě při šlapání pracovaly. Neříkám, že to bylo o nějakém zásadním houpání, ale korekce tlumiče před výjezdem to výrazně zlepšila. Před následujícím sjezdem nás všechny naštěstí Fabian upozornil na to, ať si nezapomeneme tlumiče otevřít, protože jinak bychom zřejmě trpěli víc než je nutné, takže jsem usoudil, že i on si pro výjezd tlumič zavřel.

Ve sjezdu jsem měl od počátku pocit perfektní stability kola. Dílem to bylo opravdu velkým prostorem pro kolena, a to i u mé eLkové verze rámu. Dílem pak kombinace delšího rozvoru spolu s delším předkem, ale co jsem vnímal i při několikerém kontaktu s kamenem, tak mi přišlo, že i výška středu nad zemí je nastavena na minimální možné úrovni, kdy jsem si obzvlášť ve zdvihu a v zatáčkách musel dávat docela pozor na to, abych zbytečným škrtnutím pedálu o zem nešel k zemi.

Přiznávám, že jsem na plnohodnotném sjezďáku na DH trati neseděl docela dlouhou dobu, takže tvrdit, že mi přišel Torque jako odlehčený sjezďák by bylo odvážné, nicméně jsem si tak opravdu připadal. 180mm vidlice požrala opravdu hodně a o zadním tlumiči platí to samé. Marast bláta a rozježděných cestiček pak celkově také přispěl k takovému uhlazenějšímu pocitu z jízdy. Vlastně si ani nevybavuju, že bych si někdy běhen dne říkal, že jsem šel skoro na doraz, nebo nějak víc na hranu odpružení.

Ano, počasí nemalou měrou ovlivnilo můj pocit z testování a vůbec vše s tím spojené. Za sebe jsem musel zkonstatovat, že jsem si v daných podmínkách a na daných trailech užil daleko víc jízdu na Torqu než jízdu na Spectralu, ale rozhodně bych se díky tom neodvážit tvrdit, že je proto Spectral horším kolem. Naopak. V našich podmínkách bude podle mě daleko víc univerzálnější, zajímavější a jezdivější Spectral a Torque bude schopen své nejlepší služby nabízet spíš v bikeparcích, jako je například ten špičácký.

Otázkou pro mě zůstává správné začlenění Torqua, protože pro naše domácí enduro tratě je 180 mm zdvihu možná zbytečně moc. To už bych si na něm dokázal představit raději nějaký ten sjezdový podnik. Canyon navíc pro enduristy nabízí speciální model Strive, který je unikátní díky specifickému nastavení zdvihu a geometrie prostřednictvím Shape Shifteru, takže Torque je tak trochu mimo dnešní škatulky, které pro freeride kola už téměř zanikly. Na druhou stranu je sympatické, že se Canyon nebojí i tuto kategorii kol dál oživovat a posouvat, a to i v době, kdy se jiné firmy snaží jednotlivé modelové řady spíše konsolidovat a svou nabídku ořezávat.