Kotoučové brzdy jsou dnes naprostým standardem prakticky napříč celým spektrem jízdních kol. Zatímco ještě před lety se jejich jednotlivé kategorie poměrně snadno rozlišovaly podle počtu pístků a velikosti kotoučů, dnes už zdaleka neplatí, že dva pístky patří na XC a čtyři automaticky znamenají enduro nebo DH použití.
S rostoucími rychlostmi, většími průměry kol a především rozmachem elektrokol se výrazně posunují požadavky na výkon ale také tepelnou stabilitu brzd. Současně s tím výrobci začali experimentujé s proměnlivou velikostí pístků, jinými hydraulickými poměry, silnějšími kotouči, různými materiály pístků a destiček nebo novými konstrukcemi brzdových pák.

Výsledkem je, že samotný údaj o počtu pístků dnes o charakteru brzdy vlastně příliš mnoho neřekne, protože to je jen jeden z údajů, které hrají roli v tom, pro jaký typ použití byla brzda primárně konstruována.
Ještě předtím, než se pustíme do samotného srovnávacího testu kotoučových brzd, není od věci si vysvětlit, z čeho se vlastně moderní hydraulická brzda skládá, co ovlivňuje její výkon, jaké existují hlavní konstrukční rozdíly a také co znamenají některé pojmy, které budeme v testu opakovaně používat.
Princip hydraulické kotoučové brzdy je vlastně poměrně jednoduchý. Stisknutím brzdové páky se prostřednictvím pístku v jejím těle vytvoří tlak v hydraulickém systému. Ten se hadicí přenese do třmenu, kde vysune pístky s destičkami směrem ke kotouči, které se o něj zastaví a podle toho jak velkou silou na páku působíte zajistíte samotné brzdění.
Jenže právě konkrétní poměry mezi jednotlivými částmi systému zásadním způsobem určují výsledný charakter brzd. Rozhoduje délka páky a poloha jejího čepu, průměr hlavního pístku, objem kapaliny, průměr a konstrukce hadice, počet a průměr pístků třmenu, ale také velikost brzdových destiček nebo průměr a konstrukce kotouče.

Proto mohou mít dvě na první pohled podobné čtyřpístkové brzdy zcela rozdílný charakter. Jedna nabídne krátký chod a ostrý nástup výkonu, zatímco druhá bude mít delší chod, pozvolnější nástup a větší prostor pro dávkování výkonu. Samotný počet pístků proto sám o sobě ještě není synonymem pro výkon.
Důležitá je především celková aktivní brzdová plocha a spolu s ní hydraulický poměr mezi pístkem páky a pístky v rámci brzdového třmenu. Čím větší plochu pístků musí tlak kapaliny ovládat, tím větší sílu lze za určitých podmínek vyvinout na destičky, současně se ale mění potřebný objem vytlačené kapaliny a tím také chod a charakter páky.
Dvojice pístků na brzdovém třmenu znamená, že proti sobě pracuje jeden píst z každé strany kotouče. U čtyřpístkové brzdy jsou na každé straně písty dva a například britský Hope nabízí dokonce šestipístkové třmeny, které mají konstrukci postavenou na třech pístkách z každé strany, ale to je v rámci cyklistiky spíše ojedinělý případ, protože ve většině případů jde o dvou nebo čtyřpískovou konstrukci.

Obecně platí, že dvoupístkové brzdy najdeme dnes především u XC, maratonských a trailových kol, kde je prioritou nízká hmotnost a kde se nepředpokládá dlouhodobé extrémní tepelné zatížení.
Čtyřpístkové třmeny dnes dominují trailu, enduru, gravity disciplínám a především elektrokolům. Větší destičky a zpravidla také větší celková plocha pístků umožňují pracovat společně s větším průměrem kotouče s vyšším výkonem a lépe zvládat dlouhodobou tepelnou zátěž, která nemusí nutně vznikat potřebou ubrzdit vícekilometrový alpský sjezd, ale spolehlivě fungovat například pod 120 kg jezdcem.
Ani tady ale neexistuje ostrá hranice. Výkonný dvoupístek s velkým kotoučem může v určité kombinaci fungovat lépe než lehký čtyřpístek s malým kotoučem. U některých čtyřpístkových třmenů navíc nejsou všechny pístky stejně velké. Rozdílnými průměry pístků se ovlivňuje způsob, jakým destička nabíhá na kotouč, její zatížení i charakter brzdného účinku.

Vložit komentář