Velký TEST kotoučových brzd: Díl druhý - Jak naučit brzdy brzdit?
- 30. 10. 2026
- Petr Bureš
- Doplňky
- Foto: Petr Bureš
Namontujete nové brzdy, poprvé zmáčknete páku a místo očekávaného brutálního účinku se dostaví spíš rozčarování z toho jak bike absolutně nebrzdí?
Ve většině případů je to bohužel naprosto normální. Nové destičky a kotouče je potřeba totiž tak zvaně "zajet" aby začaly správně a pořádně brzdit.
Během tohoto procesu se vzájemně přizpůsobují jejich povrchy. Na kotouči se vytváří rovnoměrná pracovní vrstva materiálu z destiček. Teprve správně vytvořený zajetý pár kotouče a destiček začne poskytovat výkon a brzdový charakter, pro který byl navržen.
Zajetí přitom není nutné jen při výměně obou komponentů. Pokud namontujete nové destičky na již používaný kotouč nebo nový kotouč ke stávajícím destičkám, je potřeba jejich povrchy také vzájemně přizpůsobit a zajet před tím, než začnou dávat maximální brzdný účinek. Někteří výrobci to u svých brzd nejen že doporučují, ale snaží se i přiímo doporučovat jak konkrétně při zajíždění nových brzd postupovat.
Zpravidla je postup takový, že si najdete dostatečně dlouhý a prudký kopec a v rámci něj opakovaně intenzivně po určitou dobu brzdíte, následně brzdit přestanete a po chvíli zase brzdění opakujete a to buď to té doby, než se systém důkladně zajede, nebo nedojedete na konec kopce, což znamená že si ho budete muset vyšlápnout ještě jednou a zajižděcí rituál opakovat. To, že jsou brzdy správně zajeté poznáte zpravidla výrazným nárůstem brzdného účinku.
V případě našeho multitestu jsem k této činnosti využil nedalekou lesní cestu, která mi na cca 1,3 km úseku nabídla převýšení cca 130 výškových metrů, nicméně jelikož jsem chtěl všem brzdám poskytnout stejnou úroveň zajetí, musel jsem tento proces rozdělit do dvou dnů, protože nejenom že samotné zajetí brzd vyžadovalo určítý čas a úsilí během zdolávání celkového převýšení necelé 2km, ale potřeboval jsem i nějaký čas na výměnu brzd na testovacím biku, což zabralo včetně plnění a odvzdušňování brzd ve výsledku několik hodin.
Rozdíly v účinnosti jsou velké
Proč ale některá brzda začne fungovat téměř okamžitě, zatímco jiná potřebuje poměrně dlouhé zajíždění? Důvodů je několik. Rozhoduje směs destiček, materiál a povrch kotouče, způsob jeho opracování, předchozí stav třecí plochy i teplota, při které zajíždění probíhá. Z logiky věci pak tento postup funguje jinak u subtilních dvoupístků a jinak u robustních DH kotev.
Magura například u své vlajkové lodi, co do robustnosti brzd, modelu Gustav doporučuje minimálně třicetkrát zpomalit přibližně z 20 km/h na 5 km/h a celý proces opakovat do chvíle, kdy už nedochází k dalšímu nárůstu výkonu. Z toho je jasně patrné, že vám pro spolehlivé a rychlé zajetí brzd nebude stačit jenom mírná loučka někde za barákem, ale budete k tomu potřebovat ideálně alespoň několik set metrů dlouhý prudší kopec během kterého budete moci opakovaně provádět doporučenou brzdovou sekvenci bez toho, abyste museli proces přerušovat opakovaným výšlapem zpět na kopec, který proces zajíždění brzd zbytečně prodlužuje.
Moderní doba, ale nabízí nové způsoby jak si tuto zdlouhavou peripetii se zajížděním zpříjemnit a místo broušení nudného kopce si raději dát dobrou kávu a těžkou práci za nás nechat udělat stroje :-)
Strojové zajetí
Zajíždění brzd lze ovšem provádět dvěma způsoby. Prvním je klasická jízda, při které opakovaně rozjedete kolo na přibližně stejnou rychlost, intenzivně zpomalíte bez úplného zastavení, brzdu uvolníte aby se zchladila a celý cyklus po chvilce opět opakujete. Výhodou tohoto postupu je jeho jednoduchost a možnost ho absolvovat kdykoli je potřeba. Nevýhodou je naopak nutnost mít k dispozici adekvátní kopec, a čas.
Druhou možností je využití speciálního zajížděcího stroje, který dokáže tyto podmínky přesně simulovat v dílenských podmínkách. Výhodou tohoto postupu je především jeho dostupnost a v neposlední řadě také časová úspora. Každou brzdu navíc zajíždíte za stejných podmínek, při stejných rychlostech a teplotě prostředí a stejným počtem cyklů.
V rámci našeho testu brzd, jsme si takový zajížděcí stroj byli osobně vyzkoušet u nejpovolanějších mechaniků v letňanském cyklonaradi.cz, kteří zajištují i distribuci těchto mašinek pro Česko. Jde o slovinskou značku DBD Tools a její stroj s názvem Ollie-B. Po Česku už jich je ve vybraných servisech bezmála desítka a pokud byste si chtěli zkusit jak takové zajíždění funguje, tak zde je jejich seznam: www.cyklonaradi.cz.
My jsme tenhle test absolvovali pouze s jedním typem brzd a to konkrétně s tím nejrobustnějším, kterými jsou v našem testu Magury Gustav. A zajímavé na nich bylo to, že zajet je vyžadovalo zopakovat poměrně dlouhou strojovou sekvenci dvakrát, protože po prvním kolečku se sotva stihly zahřát na provozní teplotu. Mimochodem něktří testrideři právě u nových Gustavů zmiňují, že díky jejich robustnosti je potřeba i v reálném provozu dostat nejprve na provozní teplotu aby začaly správně brzdit, protože za "studena" maximálního účinku nedosahují a to se v podstatě poprvé ukázalo i při jejich prvotním zajíždění.
Správné zajetí brzd je hodně důležité především pro srovnávací testování, protože je jednou ze základních podmínek potřebných pro optimální fungování brzd před tím, než se pustíme do jejich faktického porovnávání. Špatně brzdící brzda totiž ještě nemusí být špatná brzda, ale může být jen špatně zajetá a kvůli tomu nemusí fungovat nejlépe jak umí.
Výkon není všechno
U brzd se také často mluví o tom, která „brzdí nejvíc“. Maximální výkon je však jen jedním z parametrů. Stejně důležitá může být modulace, tedy schopnost výkon přesně dávkovat. Někdo preferuje brzdu, která se po kontaktu destiček s kotoučem rychle zakousne a okamžitě nabídne velkou část výkonu. Jinému vyhovuje progresivnější charakter, kde lze výkon dávkovat v širším rozsahu pohybu a síly na páce.
Obojí může být správně, jen každé z pohledu jiného uživatele.
Pro XC závodníka je zpravidla důležitá nízká hmotnost, krátký chod a rychlá reakce. Enduro jezdec bude více řešit tepelnou stabilitu a dávkovatelnost v prudkých technických pasážích případně s tím související vadnutí během dlouhých sjezdů. U těžkého e-biku se k tomu přidává navíc výrazně vyšší energie, kterou musí systém při každém zpomalení zpracovat, což ve finále řeší co nejvyšší tepelná kapacita brzd, která je přímo závislá mimo jiné i na množství použitého materiálu.
Proto nedává příliš smysl hledat jednu univerzálně nejlepší brzdu bez ohledu na její použití, ale spíše volit brzdu podle toho na jakém kole a v jakém terénu ji budete používat a teprve poté řešit další parametry a vlastnosti.
Seznam kapitol článku
- 30. 10. 2026
- Doplňky
- Foto: Petr Bureš
Petr Bureš
6814 článkůJeden ze zakladatelů a majitelů MTBS.cz, guru technické části redakce, senior testrider, ale také velký fanda retro MTB a vůbec celé historie horské cyklistiky. Mezi jeho hlavní zaměření patří zejména testy, představování novinek, ale také ekonomické zprávy související s cyklo byznysem a obchodními cyklistickými akvizicemi. Kdysi závodil ve sjezdu i v maratonech, ale baví ho objevovat zajímavá místa i na gravelu nebo e-bicích.
Mohlo by vás také zajímat
Copyright 1998–2026 Cycling Media s.r.o.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků a fotografií je bez souhlasu redakce zakázáno.
Provozovatelem serveru MTBS.cz je Cycling Media s.r.o, IČ: 28549996, ISSN 1803-5744.
Vytvořilo studio MyWebdesign.cz
Vložit komentář