Vstoupí elektrokola masově do závodních pelotonů?

V těchto dnech probíhají tak zvané dny mobility, které mají za úkol upozorňovat a debatovat o možných alternativách dopravy především ve velkých městech. Alternativ k automobilu jako dopravnímu prostředku do práce je poměrně dost a jízdní kolo je pochopitelně jednou z nich. O tom nemůže být pochyb. Dvojnásobně to pak platí o elektrokolech, která velice snadno poslouží jako komfortnější alternativa k obyčejným jízdním kolům. My ale půjdeme v našich úvahách ještě o něco dále. Tématem letošního roku s výhledem do blízké budoucnosti jsou totiž závody MTB elektrobiků.

Proč e-závodit?

Pojďme na chvilku odložit určitý despekt vůči závodům připraveným speciálně pro elektrokola a podívejme se na tuto problematiku poněkud pragmaticky. Boom s elektrickými horskými koly je skutečností a ačkoliv se Česko v počtech prodaných drahých elektrokol nemůže rovnat západním státům, dá se velice snadno tvrdit, že se u nás pohybuje několik tisíc horských elektrokol vybavených sofistikovanými povětšinou středovými pohony.

Jejich majitelé povětšinou rozhodně nejsou v důchodovém věku. Své stroje mají převážně pro zábavu a v mnoha případech se na nich nejenom vozí, ale také si na nich slušně dávají do těla a mnohdy je nepoužívají primárně jako dopravní prostředek, ale jako sportovní náčiní. Zdá se tedy býti celkem logické, že by část z těchto uživatelů elektrokol uvítala možnost postavit se spolu s ostatními na start závodu, který by jim umožňoval porovnat jejich síly se silami jejich soků.

S trochou nadhledu se dá tvrdit, že elektrobike je vlastně jen jiným typem kola, které jezdci něco přináší a něco naopak odebírá. V klasickém X-Country někteří volí pevný rám, který je lehčí, ale více drncá, zatímco jiní preferují celoodpružený bike, který sice přidává na hmotnosti, ale zase šetří bikerovo tělo tím jak eliminuje nerovnosti. Elektrobike přidává jeho jezdci hodně procent v rámci jeho vlastního wattového výkonu, na druhou stranu výrazně omezuje ovladatelnost kola ve sjezdech a možnosti optimálně nastavit citlivost odpružení. Ano, rozdíl mezi e-bikem a běžným kolem není ani zdaleka tak velký jako rozdíl mezi hardtailem a celopérem, nicméně proč zakazovat e-bikům závodit?

Jak na kategorie

Odpověď je na snadě. Nezakazovat, ale patřičně kategorizovat. Na trhu je dnes totiž velké množství elektrokol, která fakticky pravými, vyhláškou definovanými elektrokoly, nejsou. Nebudeme zde zabíhat do podrobností evropských směrnic NF EN 15194 a EN 14766, ale omezíme se jen na základní charakteristiku elektrokol, která dnes spočívá v pohonu s výkonem do 250 W (max 1KW) a s maximální rychlostí 25 km/hod, při jejímž dosažení se pohon automaticky odpojí. Každý výrobce pak nabízí několik variant kapacity baterií, charakteristik záběru motorů i různé točivé momenty, které zpravidla oscilují v rozmezí 70-90 Nm. Elektrokolo, které se do těchto hodnot vejde s podmínkou, že neumožní využít motor pro jízdu bez toho, aby dotyčný na kole musel šlapat svou vlastní silou, by mohlo být tedy ideálně bez větších problémů "připuštěno" na start závodu.

Jenomže je tu jedno velké "ALE" a to spočívá ve skutečnosti, že zdaleka ne všichni mají elektrokolo, které splňuje výše uvedené podmínky. Mnoho elektrokol může díky tak zvanému akcelerátoru jezdit samo bez jediného šlápnutí. Výrobců, kteří umožňují "přečipovat" pohony tak, aby se nevypínaly při dosažení 25, ale až 45 km/hod, je také hodně a občas můžete potkat fajnšmekra, jehož bike-motorka zvládne 60 i víc km/hod a její výkon není požadovaných 250 W, ale i více než čtyřnásobek. Problém je v tom, že takto upravená elektrokola laickým okem od těch běžných nepoznáte a o to menší šanci mají pořadatelé závodů při registracích rozeznat, zda-li jde o typizovaný sériový model, nebo jeho načipovanou verzi, která však v terénu hravě schová do kapsy kteréhokoliv běžného elektrobikera, který pojede na sériově dodávaném elektrokole.

Každá pionýrská doba si musí projít svým ranným stádiem, v rámci kterého se tak nějak samy vyřeší některé věci a je evidentní, že tomu tak bude i u závodů elektrokol. Spílat nerovnému boji elektrobikerů mezi sebou navzájem je snadné, ale nastavovat složité kategorizování kol bez možnosti jasné kontroly, navíc v okamžiku, kdy se závodů elektrokol účastní jednotky lidí, také není ideální. Většina pořadatelů dnes spíše testuje zájem elektrobikerů o podobné akce a zvažuje, jak závodníky na elektrokolech přilákat, než aby je odrazovala zbytečně složitými podmínakami. Že jde mnohdy o nerovný souboj je jasné, na druhou stranu prestiž elektrozávodů zatím není na nijak vysoké úrovni a ve většině případů jde spíš o zábavné souboje, než o bitvu o tituly a drahocenné setiny sekund.