Vstoupí elektrokola masově do závodních pelotonů?

V těchto dnech probíhají tak zvané dny mobility, které mají za úkol upozorňovat a debatovat o možných alternativách dopravy především ve velkých městech. Alternativ k automobilu jako dopravnímu prostředku do práce je poměrně dost a jízdní kolo je pochopitelně jednou z nich. O tom nemůže být pochyb. Dvojnásobně to pak platí o elektrokolech, která velice snadno poslouží jako komfortnější alternativa k obyčejným jízdním kolům. My ale půjdeme v našich úvahách ještě o něco dále. Tématem letošního roku s výhledem do blízké budoucnosti jsou totiž závody MTB elektrobiků.

Proč e-závodit?

Pojďme na chvilku odložit určitý despekt vůči závodům připraveným speciálně pro elektrokola a podívejme se na tuto problematiku poněkud pragmaticky. Boom s elektrickými horskými koly je skutečností a ačkoliv se Česko v počtech prodaných drahých elektrokol nemůže rovnat západním státům, dá se velice snadno tvrdit, že se u nás pohybuje několik tisíc horských elektrokol vybavených sofistikovanými povětšinou středovými pohony.

Jejich majitelé povětšinou rozhodně nejsou v důchodovém věku. Své stroje mají převážně pro zábavu a v mnoha případech se na nich nejenom vozí, ale také si na nich slušně dávají do těla a mnohdy je nepoužívají primárně jako dopravní prostředek, ale jako sportovní náčiní. Zdá se tedy býti celkem logické, že by část z těchto uživatelů elektrokol uvítala možnost postavit se spolu s ostatními na start závodu, který by jim umožňoval porovnat jejich síly se silami jejich soků.

S trochou nadhledu se dá tvrdit, že elektrobike je vlastně jen jiným typem kola, které jezdci něco přináší a něco naopak odebírá. V klasickém X-Country někteří volí pevný rám, který je lehčí, ale více drncá, zatímco jiní preferují celoodpružený bike, který sice přidává na hmotnosti, ale zase šetří bikerovo tělo tím jak eliminuje nerovnosti. Elektrobike přidává jeho jezdci hodně procent v rámci jeho vlastního wattového výkonu, na druhou stranu výrazně omezuje ovladatelnost kola ve sjezdech a možnosti optimálně nastavit citlivost odpružení. Ano, rozdíl mezi e-bikem a běžným kolem není ani zdaleka tak velký jako rozdíl mezi hardtailem a celopérem, nicméně proč zakazovat e-bikům závodit?

Jak na kategorie

Odpověď je na snadě. Nezakazovat, ale patřičně kategorizovat. Na trhu je dnes totiž velké množství elektrokol, která fakticky pravými, vyhláškou definovanými elektrokoly, nejsou. Nebudeme zde zabíhat do podrobností evropských směrnic NF EN 15194 a EN 14766, ale omezíme se jen na základní charakteristiku elektrokol, která dnes spočívá v pohonu s výkonem do 250 W (max 1KW) a s maximální rychlostí 25 km/hod, při jejímž dosažení se pohon automaticky odpojí. Každý výrobce pak nabízí několik variant kapacity baterií, charakteristik záběru motorů i různé točivé momenty, které zpravidla oscilují v rozmezí 70-90 Nm. Elektrokolo, které se do těchto hodnot vejde s podmínkou, že neumožní využít motor pro jízdu bez toho, aby dotyčný na kole musel šlapat svou vlastní silou, by mohlo být tedy ideálně bez větších problémů "připuštěno" na start závodu.

Jenomže je tu jedno velké "ALE" a to spočívá ve skutečnosti, že zdaleka ne všichni mají elektrokolo, které splňuje výše uvedené podmínky. Mnoho elektrokol může díky tak zvanému akcelerátoru jezdit samo bez jediného šlápnutí. Výrobců, kteří umožňují "přečipovat" pohony tak, aby se nevypínaly při dosažení 25, ale až 45 km/hod, je také hodně a občas můžete potkat fajnšmekra, jehož bike-motorka zvládne 60 i víc km/hod a její výkon není požadovaných 250 W, ale i více než čtyřnásobek. Problém je v tom, že takto upravená elektrokola laickým okem od těch běžných nepoznáte a o to menší šanci mají pořadatelé závodů při registracích rozeznat, zda-li jde o typizovaný sériový model, nebo jeho načipovanou verzi, která však v terénu hravě schová do kapsy kteréhokoliv běžného elektrobikera, který pojede na sériově dodávaném elektrokole.

Každá pionýrská doba si musí projít svým ranným stádiem, v rámci kterého se tak nějak samy vyřeší některé věci a je evidentní, že tomu tak bude i u závodů elektrokol. Spílat nerovnému boji elektrobikerů mezi sebou navzájem je snadné, ale nastavovat složité kategorizování kol bez možnosti jasné kontroly, navíc v okamžiku, kdy se závodů elektrokol účastní jednotky lidí, také není ideální. Většina pořadatelů dnes spíše testuje zájem elektrobikerů o podobné akce a zvažuje, jak závodníky na elektrokolech přilákat, než aby je odrazovala zbytečně složitými podmínakami. Že jde mnohdy o nerovný souboj je jasné, na druhou stranu prestiž elektrozávodů zatím není na nijak vysoké úrovni a ve většině případů jde spíš o zábavné souboje, než o bitvu o tituly a drahocenné setiny sekund.

Kde všude se závodilo? + rozhovor s mistrem ČR

Závodů, na kterých byla vypsána kategorie elektrokol, se letos jelo překvapivě dost a to nejenom ve světě, ale také u nás doma. V podstatě se dá říci, že převládají různé formy zkrácených marathonů, ale výjimkou nebyly ani enduro podniky, sjezdový Avalanche, nebo týmová čtyřiadvacetihodinovka.

Královským podnikem u nás, o kterém se v médiích moc nemluvilo, bylo bezesporu mistrovství ČR v marathonu, na kterém se letos v Mostě poprvé uděloval také titul mistra republiky v elektrokolech. Ten vybojoval Zdeněk Dokoupil (EV Bike Team) před Honzou Pithartem (KH Tour Czech Cycling Team) a třetím Josefem Rabasem. Historicky prvnímu mistru republiky jsme položili pár následujících otázek:

MTBS: Zdeňku ty patříš v posledních letech k velkým propagátorům elektrobiků, proč jsi se rozhodl závodit na elektrokole, nepopíráš tím vlastně původní účel elektrokol?

ZD: Na svém prvním elektrokole, byť skládacím, jsem se poprvé svezl v roce 2008. Již v té době jsem si uvědomil jeho značný potenciál a představoval jsem si, jak by asistované elektrokolo mohlo jezdit mimo zpevněné cesty. V té době na našem trhu prakticky neexistovala sportovní, natož terénní elektrokola. I přesto jsem si o rok později pořídil první elektrokolo, které by se s trochou nadsázky mohlo nazvat sportovním. Zlom nastal až na konci roku 2010, kdy na trh vstoupila společnost Bosch. Následující rok jsem si koupil své první elektrokolo se středovým pohonem a zakusil to, o čem jsem pouzel snil - jízdu na terénním elektrokole. Většina kopců se stala výzvou a následný sjezd následoval při plné síle. Současně s tím jsem poznal následující: pohon pomáhá mým nohám nad úroveň vrcholového sportovce, v terénu musím volit takovou sílu asistence, abych ekolo "ukočíroval" s ohledem k výkonu a vyšší váze a v neposlední řadě, že výkonnostní a rychlostní limit je dobrý pro elektrokola používaná na veřejných komunikacích, nikoliv však pro e-bike. V dnešní době se horská elektrokola stala standardem a původní účel elektrokol jako dopravní prostředek, je dávno překonaný.

MTBS: Když se podíváš na letošní závodní "e-sezonu" jak bys ji zhodnotil? Splnila tvá očekávání?

ZD: Mým cílem bylo objet co možná nejvíc závodů s kategorií pro elektrokola a to se povedlo. Protože na elektrokole jezdím hlavně v podhůří Jizerských hor, nebylo větším problémem elektrokolo na závody připravit tak, aby je bez větších problémů zvládlo. Ani výsledky nebyly špatné a proto letošní sezonu hodnotím jako velmi povedenou.

MTBS: Určitě jsi získal hodně zajímavých zkušeností. Objel jsi poměrně různorodé závodní akce, co si myslíš, že by se mělo do budoucna v tomto ohledu změnit/zlepšit?

ZD: Je potřeba zdůraznit, že jsme prakticky na začátku éry závodů elektrokol u nás. Díky závodům jsem se utvrdil v několika, myslím že podstatných věcech. Jednou z nich je tolik diskutovaný výkon pohonu. Po mých zkušenostech je pro většinu lidí, kteří chtějí na elektrokole "jezdit" a nikoliv se "vozit" a kteří jezdící mimo veřejné komunikace, optimální nominální výkon pohonu 350W. Omezení asistence pohonu na maximálně 25 km/h ubírá elektrokolům jednu z podstatných výhod a je mimo veřejné komunikace "krokem zpět". Co se týče závodů elektrokol, výkon pohonu a rychlost bych rozhodně nijak neomezoval. Jediný limit bych viděl v jedné baterii, kterou si závodník veze na svém elektrokole. Dnešní terénní elektrokola prakticky vyjedou a sjedou vše, co běžná horská kola. Proto bych využil stávající maratonské tratě, nikoliv speciálně navržené.

MTBS: Jakým směrem si myslíš, že se bude závodní elektrocyklistika ubírat? Co se techniky týká, tak tam je asi už jasné, že budou prim hrát i nadále středové pohony s bateriemi buď integrovanými do rámu, nebo umístěnými na spodní rámové trubce, ale jak to bude s jejich různými výkony? Prý jsi letos jeden ze závodů prohrál jenom proto, že měl soupeř v batohu druhou baterku, kterou si po vybití té první vyměnil zatímco ty jsi odjel celý závod na jednu.

ZD: Souhlasím, že středové pohony jsou naprosto ideálním řešením pro terénní elektrokola. V dnešní době jsou již natolik sofistikované a kvalitní, že výrazná zněna nenastane. Baterie jsou na tom o hodně jinak. Stále se zmenšují a jejich kapacita roste. Co bylo na začátku sezony inovátorské, je dnes doslova překonané. První závody jsem jel s baterií o kapacitě 416 Wh a váze 2.8 kg a dnes mám na svém elektrokole baterii o třetinu menší a o kapacitě 482 Wh a váze 2.2 kg. Integrace baterií je první krok a ten druhý bude výrazné snižování váhy elektrokol. V mém případě se podařilo váhu elektrokola přiblížit hranici 17 kg za cenu necelých 60 tisíc Kč. Ostatní elektokola obvykle váží okolo 20 kg a stojí výrazně víc.

Myslím, že v nadcházející sezoně terénní elektrokola u nás zažíjí výrazný vzestup a nastane doba velkého byznysu. Nejedná se totiž o levnou záležitost. Ani cena náhradních dílů, včetně baterií, není ani nebude zrovna nízká. I tak bude o elektrokola velký zájem a do několika málo let na nich bude podle mě jezdit většina "víkendových" cyklistů.

Na otázku, proč jsem nevyhrál zmiňované závody, kde pravidla umožňovala s sebou vézt náhradní baterii a já ji nevezl, je trochu složitější. Pravdou je, že jsem od začáku svou baterii šetřil, ale i přesto své soupeře po zhruba 5 km v terénu předjel. Pak jsem však měl defekt a následně bloudil. Vítězství není vždy tím nejdůležitejším. Opět jsem se utvrdil v tom, že elektrokolo dokáže jezdce výkonnostně vyrovnat s vrcholovým cyklistou, ale i tak není samospásné. Limity totiž stále zůstávají jak v technice jízdy samotného jezdce tak v jeho hlavě.

Tímto malým pohledem do budoucnosti pro tuto chvíli problematiku elektrozávodů ukončíme. Pokud vás zajímá více informací, pak se můžete podívat na přehled elektroakcí, které u nás asi nejvíce ze všech podporuje firma EV Bike. Co se zahraničních podniků týká tak za všechny zmíním E-bike sérii sponzorovanou firmou Rotwild, v rámci které se konal i Auron Electro Bike, který vyhrál na e-biku Lapierre Nico Vouilloz. Následující video vám možná rozšíří vaše elektro obzory :-)