XC Závodní Technika 2011 - 2022

Dlouhých jedenáct let nás dělí od prvního světového poháru horských kol, konaného v Novém Městě. Co všechno se během těch let na Vysočině událo jste mohli pravidelně sledovat nejen u nás na MTBS. My se dnes pokusíme ohlédnout za tím, jaké nejdůležitější změny se od té doby udály v rámci technického pokroku, kam se posunula závodní kola a v čem se liší tehdejší a dnešní výbava špičkových závodních kol.

Rok 2011 byl vysloveně snový pro Jardu Kulhavého. Na start svěťáku v Novém Městě, který se tehdy jel v polovině srpna až jako šestý závod SP, totiž nastupoval v dresu vedoucího závodníka s jedničkou na startovním čísle. Mimochodem s dvojkou nastoupil Nino a s trojkou Julien :-). Jára si tehdy všechny na trati doslova povodil a po zásluze s náskokem před bouřícími tribunami vyhrál. Těžko říct z kolika procent se na jeho výsledku podílela technika, ale jisté je jedno; tehdy jako jeden z mála sedlal 29" celoodpružený bike...

Kulhavého hattrick přivedl diváky v Novém Městě do varu

Fotogalerie: Světový pohár XC Nové Město - Elite

Rámy a materiály

Je potřeba si říct, že už v roce 2011 jednoznačně převládaly v závodním pelotonu karbonové rámy. Většinou šlo o hardtaily postavené z nejlepších uhlíkových vláken, která byla tehdy k dispozici. V tom se tehdejší a dnešní doba v podstatě neliší.

Neliší se vlastně ani v původu samotných rámů, protože většina renomovaných cyklistických firem začala právě v novém miléniu stěhovat své výrobní závody na Dálný východ. Zatímco ještě třeba v roce 2005 měly některé Cannondaly na sobě nálepku "Hand Made in USA", po roce 2010 zbyla takovýchto produktů jen hrstka.

Cannondale Scalpel 2011 a 2022

Dnes naopak v závodním pelotonu převládají jednoznačně rámy celoodpružené a to mnohdy už se zdvihy oscilujícími mezi 100 až 120 mm, protože profily některých tratí a náročnost technických překážek od té doby natolik narostly, že se tomu přizpůsobily nejenom zdvihy závodních kol, ale výrazně pak i jejich geometrie a stále častěji jsou pak k vidění na závodních speciálech také teleskopické sedlovky, které před jedenácti roky akorát začínaly na nejdražších allmountain modelech.

Průměry kol

Naprosto odlišná situace byla z pohledu techniky a zejména závodních XC strojů, co se týká používaných průměrů kol. Tehdy totiž devětadvacítky sice již nějakou dobu existovaly, ale na továrních topmodelech ještě zdaleka takový prim jako dnes nehrály.

Scott Scale 2011 a Scott Spark 2022 - závodní týmová kola tehdy a nyní

Většina firem "testovala" zájem o devětadvacítky nejprve na svých hardtailech, zatímco celoodpružené modely se tehdy až na pár výjimek stále vyráběly v 26" provedení.

Nino tehdy startoval ještě na 26" karbonovém Scalu

Například Cannondale dodával jako svůj XC topmodel 26" hardtail Flash a k němu adekvátní 26" Scalpel. Devětadvacítku měl ale jen v dostupnější specifikaci na karbonu a podobně na tom byl i Scott. Ten měl také svého tehdejšího Sparka jen v 26" provedení, ale hardtail Scale už uměl na karbonu jak v 26" tak 29" verzi. O notný kus dál pak byl americký Specialized, který měl v té době k dispozici v S-Works provedení jak 29" tak 26" modely hardtailu Stumpjumper HT i fullu Epic FSR.

Dnešní optikou, dalo by se říci zaostale, působil třeba takový Superior, který závodního karbonového fulla vůbec neměl a top závodní hardtail Racing Team Issue nabízel jen na šestadvacítkách s tím, že devětadvacítky byly v nabídce pouze u dostupnějších sportovních kol pod 50 tis Kč.

Pohon a řazení

Z dnešního pohledu vykouzlí mnohému pamětníkovi úsměv na rtu i vzpomínka na tehdy používané pohony. Jednoznačně tehdy dominoval nový systém 2x10, který nabízelo jak Shimano tak konkurenční Sram.

Nejčastěji se používaly desítkové kazety s rozsahem 11-34 a 11-36z. K nim pak výrobci v rámci šestadvacítek přiřazovali převážně kliky s dvoupřevodníky 28-42z. a u devětadvacítek pak adekvátně lehčí převody zajišťovaly kombinace buď 24-38z. nebo 26-39z. U Shimana to tehdy byla doména nového XTR, zatímco u dostupnějších sad XT a SLX stále vládly trojpřevodníky. Sram v té době startoval svůj inovátorský boom, který započal nejprve plošnou redukcí na dvouplacky, aby nedlouho poté úplně zrušil přesmykače a přešel nejprve na 1x11 a posléze na dnes běžných 1x12.

Tehdejší a dnešní Epic jsou si nejpodobnější z dnes uváděných značek

Z pohledu jedenáctileté historie je pak velice zajímavé sledovat i genezi v používání zapletených kol. Tehdy byly standardem úzké hliníkové ráfky, náby s klasickými rychloupínáky a 2,1" široké pláště. Postupem času, jak se zvětšovaly průměry kol, přibývaly pevné osy a rostl jejich rozměr až k dnešnímu boost standardu. Mimochodem, spolu s ním pak přišly i do závodního XC pelotonu v posledních letech hojně rozšířené 30 mm široké ráfky převážně v karbonových specifikacích a s nimi ruku v ruce i výrazně širší pláště 2,25" ale mnohdy i 2,35" široké.

Pokud bychom vedle sebe dnes postavili tehdejší závodní speciál a ten současný asi byste na první pohled pochopili jak dlouhou cestu ušel bikový průmysl během těch jedenácti let. Dnešní nejmodernější XC geometrie byste našli sotva na tehdejších enduro kolech a to vůbec nemluvím o sofistikovanějším odpružení, jeho ovládání, různých typech integrace, vnitřním vedení atd, atd...

Sám jsem zvědavý co si budeme o dnešních kolech říkat za dalších jedenáct let, ale jsem téměř přesvědčený o tom, že tak velký skok jako mezi 2011 a 2022 to už rozhodně nebude. Ale kdoví co nás čeká...