Začíná to smrdět průserem, říká Tomáš Slavík, jenž je známější v Chile víc než v Česku

 
Možná byste si mohli myslet, že trojnásobný mistr světa ve fourcrossu Tomáš Slavík alias Datel je nějaký poblázněný mladý střevo. Alespoň tedy podle jeho videí a výkonů, které podává. Ale ne, je to pětatřicetiletý chlap. Ani to není žádný věk pochopitelně, ale přeci jen... Letošní příběh Tomáše Slavíka z Red Bull Valparaísa Cerro Abajo je zase o kus dramatičtější. Jo, vyhrál, znovu. Už potřetí. Red Bull Valparaíso Cerro Abajo není žádná brnkačka, je to jeden z nejtěžších městských sjezdů světa. V barevném městě nad oceánem je pečlivě připravena promyšlená trať, která naschvál vybírá ty nejužší uličky. Jen mrkněte na video, člověk už už čeká, že to skončí, ale ona zase přijde další hororová sekce, zase naskakuje husí kůže.

Pro zhruba 300tisícové město na břehu Tichého oceánu je závod něco jako státní svátek. A Datel jako národní hrdina. 

Před letošním závodem měl na svém kontě už dvě vítězství. Místní pro něj dokonce mají i speciální přezdívku. O dokončení hattricku se pokoušel vícekrát, v roce 2019 to dokonce skončilo hodně ošklivým pádem, po kterém Tomáš skončil v bezvědomí. Letos mu do karet hrálo i natáčení projektu Stair Chase ve Španělsku pár dní před závodem, kde mu společnost dělal biker Adrien Loron. Oba si po natáčení pochvalovali perfektní formu, do které se díky němu dostali. Plni odhodlání odletěli do Chile na závod, kde Tomáš nejenom že málem pří tréninku sletěl ze střechy dolů, ale při kvalifikační jízdě si dokonce velmi nešťastně poranil kotník a zpřetrhal vazy. 

 
Česká média přesto Tomášovi velký prostor - respektive téměř žádný nedávají. Ale kdo viděl videa z tréninku nebo z finále letošního Valparaísa, ví, proč je tenhle týpek z Jablonce daleko známější a populárnější v Chile než v Česku.  

Pletu se moc, když řeknu, že jsi známější v Chile než v Česku?
Nepleteš se vůbec. Řekl bych, že už je to tak několik let :-) Nejenom že mě tam lidi poznávaj, ale i podle statistik na sociálních sítích je 60 % mých fanoušků z Jižní Ameriky a většina z nich z Chile. Je fajn, že vždycky když odlítám zpátky domů, neplatím za kolo, protože mě na check-inu poznají a dají mi to zadarmo :-)

Tvůj profil na Instagramu zažil za rok obrovský nárůst fanoušků, když jsme na konci roku '21 dělali cyklistický žebříček podle fanoušků, byl jsi třetí za Štybarem a Kulhavým. Teď jsi českou cyklistickou jedničkou, co se stalo?
Je to úlet, že? Vždycky jsem tam dával fotky a pocity, což lidi sice zajímá, ale ještě víc je zajímá to, jak jezdim. A evidentně to chtějí vidět. Takže jsem začal dávat víc videa, tréninky, závody, všechno. To fakt letí, za poslední měsíc skoro 100 tisíc!

To je k neuvěření, 203 tis. fanoušků!?
V lednu jsme jezdili ve Španělsku s Adrianem Loronem a Red Bullem natáčeli video a sem tam jsem tam z toho něco dal a koukal jsem, jakou to má odezvu. A mělo velkou. Tak jsem si řekl, že budu dávat vida častěji, každých 24 hodin jedno kráký video. A lidi to strašně zajímá, komentují to, sdílejí, zajímá je, na čem jezdím, jaký mám nastavení... 

Kdo se ti o sítě stará?
Starám se o to sám, je to jednoduchý. Stáhnu Gopro a poskládám krátký video 20vteřinový, nějakou muziku, bum a za tři minuty zveřejňuješ. Není to žádná věda, nestojí za mnou žádnej tým. 

Pojďme se podívat do Chile... S jak velkým týmem vlastně cestuješ?
S moc velkým ne - už tam jezdím sám :-) Tým lidí, který se o mě stará a pomáhá mi, je místní. Letos byli nejvíc v permanenci fyzioerapeuti, ale jsou tam mechanici, lidi z Red Bullu, pak tam mám kamaráda Ignacia Roja, kterej mi pomáhá v podstatě se vším. Od ubytování po další tipy a triky.

Závod jsi vyhrál už potřetí, máš srovnání s ostatními ročníky?
Mám, je to zajímavý. Myslím, že už se jezdí totální hrana, daleko rychleji než v minulých letech. Třeba ty schody, který jsou naprosto shodný s rokem 2018, taky jsem to vyhrál a lítal jsem to celý za 17,8 vteřiny a už jsem si říkal, že to nejde jezdit rychleji. Že už to nejde nikam posunout. Stejnej úsek jsme teď jeli za 14,5 vteřiny. Zrychlit na tak krátkým úseku o víc než dvě vteřiny je blázinec. 

Je na trati sekce, která ti nahání hrůzu?
To jsou ty schody - Bocaccio stairs - to je místo, kterýho se bojí všichni. Je to rychlý, metr deset široký. Šest velkých gapů za sebou, když na jednom uděláš chybu, tak další tě kopne, vyosí tě to a jdeš do zdi nebo do zábradlí. Skáčeš tam přes takový ty schodový sekce nebo patra, začíná se na malých a končí se osmimetrovým a dvěma devítimetrovejma. Letos, když jsem to sjel, tak jsem se normálně musel usmát, že se nic nestalo. 

Ale na start se staženou zadnicí jít nemůžeš...
Nemůžeš tam jít se strachem, musíš tam jít s respektem. K... velkým respektem. 

Tam sis taky zranil kotník?
Jo, to je ono. V trénincích jsem tam jezdil excelentně, ale v poslední jízdě jsem si v nejtěžší části tratě škrtnul řidítkem. V tu chvíli mě to poslalo do zdi, do zábradlí a zase do zdi. Pak už jsem věděl, že jdu k zemi, tak jsem z kola vyskočil a narazil do schodů. Kotník to v padesátikilometrové rychlosti nevydržel. Já jsem se toho nikdy moc nebál, ale poslední tréninková jízda a bum, chyba a dost mě to pokosilo. Od té doby jsem z toho měl celkem vítr. Jel bych pak ve finále asi rychleji, už jsem se fakt bál. 

Přesto ses ale postavil na start finále.
Dával jsem si šanci tak 20:80, že nepojedu. Byl jsem z toho fakt smutnej a zničenej. Už jsem přemýšlel, jak si tady na tu sekci budu muset dát příští rok pozor. No ale pak jsme kotník dali dohromady. Nejhustější bylo, že když jsem ležel dole u doktorů, tak za mnou najednou přivezli mého největšího soupeře Pedra, který si zlomil zápěstí.

Jak kotník vypadá teď, 14 dnů po závodě?
Nechápu nic, ale je to dobrý. Přestává to bolet... ale víc než kotník mě trápí zdraví jako takový - asi 10 dnů před Valpem jsem se pral s virózou, furt jsem to přecházel, v Chile jsem si myslel, že je to pryč a po závodě se mi to zase vrátilo. Takže mi furt není úplně dobře.

Na videu to vypadá jako hodně velká rychlost, jaká je maximálka? 
Tý dosahujeme v sekci nazvaný Moto GP - je to po wallridu a do plnejch. Hodně prudký. Okolo 80 km/hod. Začíná to smrdět průserem, popravdě. Když spadneš ve městě, tak ty následky můžou být fakt fatální. V minulosti ti nejlepší jezdci moc nepadali, já jsem spadl jednou, maximálně dvakrát do roka... ale teď? Letos jsem šel už dvakrát, Pedro Ferreira, kterej vyhrál vloni, tak šel třikrát a skončil se zlomenou rukou, že dál nemohl jet. Začíná se to posouvat a hrotit. Hranice jsou někde jinde.

Čím to?
No, zkušenosti a pak technika. Měl jsem sedmadváci, teď jezdím na devětadvacítkách, tehdy jsem jel menší zdvih, trošku kratší rozvor, byla to větší koza. Teď je kolo víc položený, delší rozvor, vyšší zdvihy, jiný pneumatiky, jiný tlaky. Je to alchymie. Je to hrana.

Přibliž, prosím, čtenářům, na jakém kole a s jakým setupem jezdíš?
Jezdím na Ghost Riot Enduro se zdvihem 170 / 160 mm. Mám menší velikost, aby to bylo hratelnější v zatáčkách. Je to čistě na 29' kolech, žádný mullet. Mám tam pochopitelně svoje díly, bez teleskopu, uzoučký řídítka 74 cm, spoustu úprav, jinak běžný rám. Pláště mám Maxxis DHR 2 Minion, nejedu nejměkčí směsi - s mojí váhou a teplotama to nejde dohromady, špunty pak obrátím a nedrží. Takže spíš tvrdší směs, tlaky jezdím vepředu 38 PSI, bezdušák bez vložky, vzadu bezdušák s cushcorem a 40 PSI. 

Minulý týden byla představena česká série Czech Urban DH Series 2023, uvidíme tě závodit i doma?
Líbí se mi kluků zápal, mají to moc dobře připravený a to tady chybělo. Rád bych to objel celý, ale dostanu se jen na nějaký, bohužel se to termínově kryje s dalšíma závodama ve světě. Určitě pojedu Tábor, což je mistrovství republiky a pak ještě jeden závod. K tomu se přidají dalších pár závodů v Itálii a Polsku, bude to taková evropská série, což je fajn.

Dá se to nějak porovnat s Chile?
Nemůžeš to srovnávat s tím, co se jezdí v Jižní Americe, to tady nejde, tady na to nemáme města. Ale je to pěkný, na to, jaký jsou možnosti převýšení. Hezký překážky. Je to docela dobrá postupka na větší světový závody.

Co tě čeká v nejbližší době?
Čekají mě další dva závody série Cerro Abajo - v Kolumbii a v Mexiku. V Kolumbii se jede v Medellínu v proslulý Comuně 13, což je v podstatě sídlo Pablo Escobara, tam je pořád zima :-) A na konci března v mexickým Guanajuatu.
 

Výsledky závodu

1. Tomáš Slavík (Czechia) 2m16.815s
2. Juanfer Vélez (Colombia) 2m18.300s
3. Lucas Borba (Brasil) 2m18.3872
4. Camilo Sánchez (Colombia) 2m19.920s
5. Felipe Agurto (Chile) 2m20.135s