Český šampionát na gravelu si zaslouží ještě jeden článek, postřehů je mnoho...
V sobotu se v Hlinsku konal již 3. český šampionát na gravelu a potřetí ho hostilo Hlinsko. Zajímavostí a postřehů ze závodu máme tolik, že jsme se rozhodli je rozdělit do dalších článků. Třeba ten o smolném dni Superioru čtěte zde. V tomto se dozvíte informace o technice, taktice i plánech vítězů...
Petr Vakoč je považován za nejlepšího českého gravelistu. Domácí titul sice nezískal, ale jednoznačně je nejžhavějším českým jménem v zahraničních gravelových závodech, a to především v USA. Za sebou má již 2. místo na legendárním Unboundu i několik triumfů ve světové gravel sérii. Startů v terénu má za sebou nesčetně, paradoxem je, že poprvé na gravelu závodil v Česku a hned při příležitosti MČR. Jak Petr sám uvedl: "Závod se mi líbil, bylo to dobře uspořádané, ale potřeboval bych to minimálně 2x delší," hlásil někdejší excelentní silničář, který jezdí gravelové závody v délce i přes 300 km! V Hlinsku dojel na 3. místě a dle svých slov se necítil stoprocentně, neboť se krátce před závodem vrátil z vysokohorského soustředění v Livignu.
Petr Vakoč závod absolvoval na kole se zbrusu novými Sram komponenty s převody 1x13
Titul v elitní kategorii mužů vybojoval maratonec Martin Stošek (Canyon Sidi), a to v celku suverénním způsobem, kdy se od soupeřů odpoutal 30 km před cílem. I on závod hodnotil velice pozitivně: "Pochválit musím především trať. Když to srovnám se závodem světové gravel série ve švýcarském Villars, tak je tohle něco úplně jiného. I trať byla hezká, nějak takhle jsem si představoval garvel závody," líčil nám Martin, který se nechal slyšet, že když mu světový šampionát na gravelu zapadne do kalendáře, na jeho start by se rád podíval.
Martin se svým mechanikem Robertem Novotným
Závodu se zúčastnil i olympijský vítěz z Londýna Jaroslav Kulhavý (Ostra Multicraft Čeladná). Ten se sice mezi adepty na vítězství neřadil a ani o to neusiloval. Jeho cíl byl jiný - vytvořit back-up tým pro lídra svého týmu - juniora Davida Friedela. Toho na 25. kilometru potkal dokonce trojnásobný defekt a Jaroslav mu dal své přední kolo. Defekt se sice nedal opravit a Kulhavý závod nedokončil, zato David ve své kategorii suverénně zvítězil.
Jaroslav Kulhavý na startu
Gravel je disciplínou, kde defekt hrozí na každém metru. Kolo nemá žádné odpružení a navíc se jede na pláštích v šířce od 36 mm do 45 mm. Většina jezdců na závod volila šířku přes 40 mm. Loterií jsou tlaky v pláštích. Většina jezdců vozí pláště v bezdušovém provedení. Ty je možné nafouknout na nižší tlak. Hrozí ovšem proražení. Nepřirozeně se tak vozí pláště přefoukané. Suverénně nejvyšší tlak vezl vítěz závodu Martin Stošek (Canyon Sidi), který vezl tlak 2 vepředu a 2.1 atmosféry vzadu, a to v šíři 45 mm!
"Mám asi nejtvrdší kola ze všech, ale je to jediná ochrana před defektem. V této rychlosti stačí trefit malý kamínek nebo kořen a hned je z toho defekt. Jiná možnost není," komentuje Martin.
Většina jezdců na závod volí klasického gravela. Vidět jsem ale mohli několik jezdců, kteří startovali na cyklokrosvých a někteří dokonce na silničních speciálech. Na cyklokrosovém kole Ridley X-night startovala například vítězka ženského závodu Kristýna Zemanová (Brilon Racing Team) či Kateřina Nash (Specialized - model Crux). Martin Stošek startoval na gravelovém kole Canyon Grail, ale na mnoha závodech jsme mohli vidět jezdce i na silničních kolech. U medailistů v Hlinsku tomu tak nebylo, ale například v roce 2021 vyhrál první gravelové MS Belgičan Gianni Vermeersch, který zvítězil na silničním kole Canyon Ultimate.
Kristýna Zemanová
Legenda české cyklistiky Kateřina Nash přijela do Evropy kvůli olympijským hrám, kde předávala ceny. Poté se vydala za svými rodiči do Čech a jako již tradičně návštěvu domoviny spojila se závody.
"Rodiče mě chtěli vidět závodit, do Evropy jsme si navíc přivezli jen gravely, ale tak byl šampionát jasnou volbou," sdělila nám Kateřina, která přicestovala se svým kanadským přítelem Geoffem Kabushem, někdejším profesionálem, mimochodem také vítězem jednoho jediného závodu SP na horských kolech jako Katka.
Kateřina Nash a Geoff Kabush na startu
Kateřina závod dokončila na 3. pozici a do své sbírky medaili přidala další cenný kov, kterých má z domácích šampionátů nesčetně. Ve svých 46 letech navíc dokázala porazit o dekády mladší soupeřky a dokázala, že cyklistiku má v krvi.
"Já mám obrovskou radost, přeci jenom jsem o trochu jinačí generace než holky, se kterýma jsem tady závodila. A vážím si toho, že jsem si tady doma mohla zazávodit a ještě ke všemu se dostat na stupně MČR. Závod to byl moc hezký, přes lesy, pole, přes krásnou krajinu Vysočiny. Oproti tomu, co se jezdí v USA, mi to vyhovuje víc tím, že je to kratší a tím pádem i víc kontaktní," uvedla Nash.
Sedmačtyřicetiletý Kanaďan, dávný člen továrního celku Maxxis a současný ambasador značky Yeti, Shimano nebo Fox. Mimochodem, pokud máte vidlici Fox, mrkněte se na pevnou osu a podpis na ní... Právě Geoff ji vyvíjel a nakonec nese tak trochu i jeho jméno: Kabolt.
Geoff v Česku naposledy závodil v roce 2016 na mistrovství světa v Novém Městě na Moravě. V sobotu si stoupnul na start gravelového MČR po boku své přítelkyně Katky Nash. A dojel desátý.
"Bylo to hodně těžký, po mnoha nachozených kilometrech v Paříži jsem si nebyl jistý, jak se mi tady pojede. Ale bylo to jako belgická klasika - hodně taktické, rychlé, hodně defektů a spadlých řetězů, takové chaotické. Ale já jsem to dokázal ukočírovat bez problémů. Jediná chyba byla to, že jsem kolem první prémie ztratil bidon a na druhé hodině jsem byl docela vyschlý. Posledních 30 minut závodu jsem docela trpěl. Ale s desátým místem jsem spokojený, to není špatné na staršího chlápka," okomentoval závod Geoff Kabush.
Geoff Kabush se svým Open U.P.P.E.R
Geoff si do Česka přivezl svůj bike Open Upper, vybavený novu silniční sadou Dura Ace, kola Stans obutá do plášťů Maxxis Receptor v šíři 40 s tlaky 24 a 27 PSI. "Myslím, že to byl dobrý výběr pro dnešek, je to velmi rychlá pneumatika. Tlaky mohly být možná vyšší, jednou dvakrát jsem cítil, že to šlo na ráfek," vypověděl trojnásobný účastník olympijských her, kde nejlépe dojel na 8. místě (Londýn 2012).
"Těším se na prozkoumávání lesů a kopců na Šumavě, kde budeme u Katčiných rodičů na chalupě. Myslím, že Česko má skvělé lesní a gravel cesty, nemůžu se dočkat do pohraničí," prozradil nadcházející program několika dalších týdnů, které plánuje strávit v ČR.
Úplně první start na gravelových závodech si odbyla Jitka Čábelická (GAPP System Kolofix). Na Kristýnu Zemanovou sice nestačila, dojela na druhém místě, přesto byla se svým výkonem spokojena a ocenila i Kristýnu Zemanovou.
"Po zisku titulu na MTB, zisk vicemistryně na gravelu zní skvěle. Musím smeknout před výkonem Kristýny, jela výborně, je cyklokrosařka a tohle jí muselo sedět. Pro mě výborný trénink na příští víkend, kdy se chystám na takový dvojboj - v pátek MCŘ v short tracku v Ostravě a v sobotu MČR XCM v Karlových Varech. Bylo to strašně rychlý, navíc můj první gravelový závod vůbec, mám pár zkušeností z krosu, ale gravel jsem nikdy nejela a je to přeci jen trochu jiný, já jsem to ale užila," uvedla Jitka.
Jitka Čábelická gratuluje vítězce závodu Kristýně Zemanové
Gravelové MČR se v Hlinsku jelo již potřetí a účast každoročně roste. Letos byla i suverénně nejhvězdnější. ředitele závodu Petra Svobody jsme se dotazovali především na nadcházející roky, jak to s gravelovým šampionátem vypadá a zdali se pojede za rok opět v Hlinsku... Nejprve ale zhodnotil letošní ročník a přiznal, že respekt měl z hvězdně nabitého startovního pole.
"Upřímně řečeno jsem z toho měl trochu strach. Když jsem viděl, kdo všechno se přihlásil, tak mi zatrnulo. Je to pro mě ale obrovská výzva i do dalších let. samozřejmě chceme s pořádáním garvelových závodů v Hlinsku pokračovat a dále budeme zajišťovat i Gravel Bohemia Cup, ale kdyby se pořádání MČR zhostil někdo jiný, nevadilo by mi to," říká ředitel závodu Petr Svoboda.
Petr Svoboda (vlevo, pozn. red.) při předávání cen
Americký Trek se letos rozhodl, že dá brouka do hlavy všem, kteří to se silniční cyklistikou myslí opravdu vážně. Po loňském představení nové aero silničky Madone tak letos přišla na řadu ještě…
Celý článek…Čeká vás především kvalitní horský trénink ve společnosti závodníků profi pelotonu. A také semináře, péče špičkových techniků, fyzioterapeutů a masérů, sauna, dobré a zdravé jídlo. Prostě top…
Celý článek…Vánoční Adventní kalendář je tady! Už po sedmé! Pojďte si s námi zahrát, objevte radost z... Příspěvek DNK Adventní kalendář 2024 pochází z Dámynakole.cz
Celý článek…Tak jo, poslední tři měsíce jsou tady. Vypadalo to sice jen na dva, protože mě... Příspěvek Z deníčku šílené matky B. – 4. díl. Chutě stejné, ale ty porce! pochází z Dámynakole.cz
Celý článek…Jan a Josef Kohoutové mají v Praze díky Klubu českých velocipedistů svůj pomník...
Celý článek…Chybí vám už „cyklistický“ pohyb a chcete protočit nohy na kole navzdory vrstvě sněhu za okny? Jaké jsou možnosti cyklistického tréninku na doma a jak vybrat to pravé ořechové?
Celý článek…
odpověď na North Boy — #5 Souhlasím, nerozporuji. Akorát u nás většina jela pláště kolem 40 mm a M. Stošek 45 mm, jak je uvedeno v článku. U méně objemných plášťů musím foukat o dost více než u 50 mm plášťů. Když jedu na gravelu bomby, tak prostě riziko průrazu je relativně vysoké, o to více na vrcholovém závodě, takže vyšší tlaky anebo objemnější pláště jsou normální. Vozím nyní 48 mm a spokojenost, dá se to již trochu podhustit a využívat lepší kontakt s terénem.
odpověz na tento komentářodpověď na North Boy — #5 Stačí se podívat na Yeti Johna Tomaca z roku 1990, vyměň 26" za 28" a kruh se uzavřel. https://www.youtube.com/watch?v=7zCGLYxNefo Chápu, že se závodní gravel scéna hledá, ale určitě bych to dělal delší (aspoň 100-120 km) a nestyděl se za asfaltový přejezdy, velký MTB maratony jich taky mají dost...
odpověz na tento komentářodpověď na zirecek — #4 Přijde na to.
V USA kde se "gravel" jezdí o cca 20 let déle, než tady a postupně se dopracovali k skutečnosti, že například top ten na Unbound mělo pláště 50mm a víc a všichni vozí nízké, rozuměj mezi 20 a 30 psi tlaky.
A ne, není to proto, že tam nejsou kořeny nebo kameny, letošní trat byla extrémně rozbitá. To samé na víc MTB površích jiných závodů.
Kdo sleduje tak to ví, ty ostatní si to musí objevit sami. Doporučuju videa Dylana Johnsona na téma plášťů na gravel to je nerd co se tomu věnuje už tři roky (dojel tuším 7 ) .Taky o tom natočil video i letošní vítěz Lachlan Morton. Ten nakonec musel dát dozadu jen 47mm protože jeho Cannondale 50mm nepojmul ale vepredu vezl přes 50mm.
Především bych to doporučil nastudovat a testovat těm co měli defekty, budou se hodně divit a přestali by vozit ty 35-40mm a to i když ví, že se pojede rychle 40-50kmh. Není důvod si to celé projít znovu metodou pokus - omyl. Dejte tomu dvě hodiny, pustťe si ta videa, lidí co jsou v top na těchto závodech a nevěnují se ničemu jinému. A pro zajímavost oblíbený na gravel jsou Conti Race King 2.0 ale i 2.2, Thunder Burt 2.0.
- na tento komentář reaguje Aleš Procházka — #6
- na tento komentář reaguje zirecek — #7
odpověz na tento komentář"Nepřirozeně se tak vozí pláště přefoukané." - to je akorát nereálný názor redakce. Když někdo má hodně defektů, tak to může být slabým tlakem. Gravel je spíše výkonnostní, méně technická disciplína, vozit žmoulající pláště po vzoru MTB je chyba. Časem na to kluci přijdou. Martin možná právě vyhrál díky tomu, protože nemá potřebu říkat, že chce trať na měkčí pláště nebo chce delší trať, a pod. Prostě za jasně daných podmínek vyhrál, protože byl nejlepší.
- na tento komentář reaguje North Boy — #5
odpověz na tento komentářodpověď na tomfreedom — #2 Ono všeobecně jsou kategorie Masters třeba v cyklokrosu v Českým poháru úplně zadupaný, třeba na Slovensku mají v národním poháru tři kategorie mužů Masters (skvělá možnost se svézt a pak udělat servis dětem).
odpověz na tento komentářZávod se sice jel jako oficiální mistrák se všemi kategoriemi mužů, ale na ženy Masters pořadatelé jaksi zapomněli.
Jediná kategorie Woman společná s předními eliťačkami ála Zemanová je pro amatérky, třeba i ty výkonnější s licencí Masters, naprosto demotivující.
Přesto se žen 35+ přihlásilo dost, jen jaksi neměly o co jet a udělaly stafáž eliťačkám. Místo aby pořadatelé motivačně přilákali na start co nejširší ženské pole. Pokud si dobře pamatuju, ve startovce bylo žen předem o dost více, než nakonec jelo. Ani se jim nedivím.
Proč nejeli Muži Masters I a II také společnou kategorii s Elite?
- na tento komentář reaguje Aleš Procházka — #3
odpověz na tento komentářVelká škoda termínové kolize s největším českým juniorským silničním etapákem Regionem Orlicka, takhle 12 "juniorů" vytvořilo 7 juniorů a 5 kadetů a to je prostě málo...
odpověz na tento komentář