Cannondale Scalpel-Si 2017

TEST RIDE aneb první jízdní dojmy

Novinářské presscampy Cannondalu jsou vždy precizně připravené a tak jsem se ani nepodivoval nad tím, když nás přivezli do testovacího areálu a tam bylo na stojanech vyskládáno přes padesát zbrusu nových Scalpelů osazených karbonovými ENVE koly a na komplet XTR.

Pro vlastní testování jsme měli připraveny dva krátké XC okruhy. Lišily se od sebe vlastně jen v délce sjezdů a výjezdů a neměřily víc než 3 km. Na nich jsme strávili zbytek dopoledne a část odpoledne s malou pauzou na pizzu. Později odpoledne nás pak čekal návrat domů po vlastní ose, který začínal několikakilometrovým sjezdem a následným trailovým houpáním podél Gardy s občasnými panoramaty, vždyť víte jakými :-).

Přiznám se bez mučení, na nový Scalpel jsem se opravdu hodně těšil. Měl jsem v blahé paměti první testování stávající verze, která před pěti roky v Les 2 Alpes symbolicky střídala (resp. tehdy ještě doplňovala) 26" předchůdce a pamatoval jsem si, že přechod na velká kola byl tehdy fakt obrovnským zásahem do pojetí závodního XC biku alespoň z pohledu tehdejšího portfólia modelů Cannondale.

Na Gardě jsem dostal podle přání eLko, které běžně jezdím, a první, co mě na něm překvapilo, bylo, že mi při vysunutí sedlovky na limitní rysku chyběl centimetr do optimálního nastavení posedu. Ve finále jsem si nakonec sedlovku zasunul ještě o další centimetr níž, abych si líp užil kamenité sjezdíky na delším z testovacích okruhů. Ergo rám má příjemně nízký standover, nicméně XL-ko bych rozhodně nechtěl...

Druhou důležitou věcí při setupu bylo optimální nastavení SAGů. Doporučeno je 25 % maximálně a evidentně vědí proč... Foukané tlaky zde patří spíš k těm nižším a to mimo jiné i proto, že jsou zde osazeny tlumiče s delší roztečí a tím pádem i vyšším zdvihem, u kterých se díky novému přepákování docílilo lepší citlivosti.

Nový Scalpel sice disponuje klasickým XC přídělem zdvihu 100 mm, ale odpružení je koncipováno až překvapivě aktivně. Jak vzduchový Rock Shox vzadu, tak jemný chod jehličkových Lefty ložisek vpředu, nepotřebují opravdu moc k tomu, aby se rozhýbaly. V terénu je proto ideální nechávat tlumící jednotky otevřené a to i v technických pasážích, kde se perfektně postarají o udržení gripu aniž byste zaznamenali nějaký zásadní úbytek vaší energie do zbytečného propružování.

Vzhledem k poměrně subtilní konstrukci zadní stavby, zejména její horní části, mě celkem překvapila také tuhost rámového kompletu, který se choval opravdu pevně a nekroutil se ani při nejsilnějším šlapání na nejlehčí převod. Mimochodem tady se sluší přiznat, že má momentální letošní kondice nepatří bohužel mezi nejlepší v rámci několika posledních let a v některých chvílích jsem na testovacím XXC okruhu docela litoval, že nemám na svém testbiku osazenu zadní Sram Eagle megakazetu s padesátizubovým převodníkem, který by mi přišel na dvou místech okruhu celkem vhod. Takhle jsem se musel "spokojit" se Shimanem XTR, kde byl nejlehčí převod "jen" 32/42.

A u výjezdu bych ještě zůstal. Řeknete si, krátký představec na XC kole, podkopnutá hlavovka a sedlovka s offsetem - no to bude asi pěkná spartakiáda při výjezdech. Pravdou je, že tendence, že se vám přední kolo snaží v prudším stoupání při sešlápnutí pedálu zvedat je patrnější než u současného Scalpela, u kterého máte přeci jen své těžiště ještě více před zadním kolem, ale rozhodně to není nic co by vás nějak zásadně ve výjezdech limitovalo. Zpravidla stačilo posunout se na sedle o pár centimetrů dopředu a řízení se okamžitě zklidnilo a člověk se tak mohl plně soustředit na výběr správné stopy.

Opačné pocity jsem ovšem prožíval ve sjezdech. Tam totiž krátký představec a celkový posed s těžištěm více vzadu způsobuje vyplavování endorfinů daleko více než u běžných "XC koz", protože s kolem prosvištíte mezi kameny daleko rychleji a hlavně jistěji. Dílem za to určitě mohou i 760 mm široká karbonová řídítka, ale lví podíl na tom má již zmíněná nová geometrie kola. Kolo je výrazně stabilnější, klidnější a lépe drží stopu, přitom změnit směr jízdy je pro něj otázkou zlomku sekundy.

Jakmile dorazíte na silniční úsek, nebo na zpevněnou cestu, zjistíte, že není vůbec od věci zkusit použít lockout páčku na levé ruce. Až na rovině, resp. v kopci na asfaltu totiž zaregistrujete že to, co vám v terénu pomáhá energii šetřit, vám ji na rovině a typicky v cílových spurtech na stadiónech naopak odebírá. Stereo propružování obou tlumících jednotek lze naštěstí eliminovat současně jedinou páčkou jejíž chvíle právě zde přichází. Po její aktivaci se sice obě pružící jednotky zcela neznehybní, ale jejich chod je oproti otevřenému stavu opravdu zanedbatelný. Třetí "chytrá" poloha tlumičů by možná nebyla v tomto případě od věci, nicméně její význam je větší spíše u vyšších zdvihů a u Cannondale se rozhodli, že by pro Scalpel byla jen zbytečným komplikátorem.

Testbike, který mi byl během prezentace společníkem, byl model Scalpel-Si Race. k dispozici jsem ho měl ve velikosti L s tím, že jeho hmotnost jsem navážil 10,48 kg bez pedálů. Kolega z Vela měl naopak nejmenší možnou velikost S, u které jsme navážili s 27,5" koly o 260 g méně.