e-předjezdec Jan Jobánek a jeho 24 kol ČP XCO v Brně na ebiku

O uplynulém víkendu jsme při Českém Poháru XCO v Brně měli možnost vidět před čelem startovního pole kroužit předjezdce na elektrokole. Byl jím maratonský specialista Jan Jobánek ze Superior Velsbike Teamu, který svůj Superior Team XF 29 Issue pro tuto příležitost vyměnil za model eXF 9039. Honza v této pozici nebyl poprvé, tuto úlohu zastával například při mistrovství Evropy XCO2019 nebo při ČP na Zadově, proto jsme si s ním popovídali o tomto netradičním využití elektrokola. 

Honzo, když jsi slyšel poprvé, že bys jezdil jako předjezdec na elektrokole, co tě napadlo?

Prvotní myšlenka použití e-biků jako zaváděček přišla od šéfa brněnského závodu před dvěma lety, kdy se tady v Brně jelo mistrovství Evropy. Ten měl obavu, že pokud by na trať pustil zaváděcí motorky, které jezdí při závodech obvykle, že tyto by mu mohly některý pracně vybudovaný kamenný sekce kvůli svojí hmotnosti a výkonu poškodit. Mně se ten nápad líbil, přeci jen e-bike má k horskýmu kolu blíž než motorka a říkal jsem si, že jeho použití bude při bajkovým závodu přirozenější.

V roce 2019 na ME XCO v Brně se 'Jobr' střídal s Honzou Fojtíkem...

Nejprve bylo důležitý si vůbec vyzkoušet, jestli je nápad s využitím ebiků pro předjezdce vůbec reálnej. Tenkrát pořadatel oslovil mě a Honzu Fojtíka, vypůjčili jsme si elektrokola a vyrazili jsme na trať. Jeden z nás kroužil na trati s použitím normálního biku v závodním tempu a druhý na e-biku. Porovnávali jsme, který sekce jsou na e-biku rychlejší a kde naopak e-bike ztrácí. Překvapivě i takových bylo na okruhu dost. Shodli jsme se ale, že to půjde! E-bike má dostatek výkonu k tomu, aby si člověk udělal dostatečnej náskok, abych pak relativně na jistotu mohl sjíždět těžší úseky. Jízdě na jistotu zároveň nahrávaly i vyšší zdvihy, geometrie a široký gumy. Pro mě to byla vůbec první jízda na e-biku v životě.

Jakou má vůbec předjezdec během závodu úlohu?

Předjezdec je v závodě kvůli tomu, aby zlepšoval přehlednost pro diváky a pořadatele podél trati. Díky tomu, že jedu před prvním jezdcem, tak i komentátor v aréně a případně i kameramani a fotografové na trati přesně vědí, že se blíží čelo závodu. Při mistráku Evropy jsme ještě vozili na řídítkách cedulku s počtem kol zbývajících do cíle, aby se diváci mohli podle toho přesouvat po trati a potom, aby stihli závodníky dojíždějící do cíle. To teď při poháru odpadlo, protože diváci u trati kvůli opatřením chyběli a hlavně jsem byl na předjezdcování sám a měnit počty kol bych už nestíhal. Na závěr závodu každé kategorie ještě pak objíždím okruh znova za posledním jezdcem, aby pořadatelé věděli, že trať je čistá a můžou ji otevřít pro trénink nebo pro diváky.

Možná se může zdát, že na e-biku to je snadné, když ostatní to musí odšlapat.

Jízda „zadarmo“ to rozhodně není. Na okruhu je spousta míst, kde jsem jel čistě za své. Třeba celý průjezd stadionem, který je po rovině, jsem musel poctivě odšlapat. Dopomoc motoru vypíná při 25km/h, takže jsem se docela nadřel. Také ve sjezdech, které jsou tady v Brně často po kamenech a jsou docela technický, tak ta práce a ovládání 23kilového kola je náročnější. Celkově si to ale užívám a třeba i některé skoky se snažím protáhnout pro pobavení.

Ty se při svém závodění orientuješ na delší maratony, a jak jsme mohli vidět, tak tady na Českém poháru to byl pro tebe celý den v sedle. Máš představu, kolik jsi najel kilometrů?

Teď v sobotu to byla opravdu pořádná šichta. Tím, že jsem na předjezdcování byl sám, tak jsem absolvoval kompletně všechny okruhy všech kategorií. Tady v Brně to bylo 24 závodních kol. Plus je potřeba připočítat nějaká kola za posledním závodníkem, takže za ten den to bylo kolem 120 kilometrů.

Tak to už je slušná porce. Na jakém kole jsi jel a jak to bylo s výdrží baterie?

Měl jsem k dispozici Superior eXF 9039. Byl to loňský model s motorem Shimano E8000. Baterky jsem měl dvě, obě s kapacitou 504 Wh. Vždy to vycházelo docela dobře tak, že jsem na jednu baterii jezdil a mezitím se mi ta druhá dobila téměř do 100 %. Při elitním závodě mužů jsem již jel v podstatě na nejvyšší stupeň dopomoci a během závodu mi to sežralo asi 75 %.

Na to jsem se chtěl taky zeptat. Jaké režimy jsi při závodě používal?

Bylo to hodně rozdílný napříč kategoriemi. Ráno s kadety jsem jezdil hlavně na nejnižší stupeň, který má Shimano označenej jako Eco, a snažil jsem se šetřit baterii. Při juniorech přišel na řadu režim Trail. U žen potom bylo lehký zvolnění. Jezdil jsem taky na Trail, ale už jsem se na některých místech zastavoval a kontroloval odstup. No a u té elity, jak jsem už říkal, jsem jel celou dobu na Boost, nezastavoval jsem vůbec a zároveň to pro mě bylo takový hodně svižný tempo, při kterém jsem se dost zapotil.

Zmiňuješ, že sis kontroloval odstup od vedoucího závodníka. Jak daleko před prvním jsi vlastně jezdil?

Snažil jsem se to držet do jedné minuty odstupu. Při závodě je potřeba počítat s tím, že pokud bych měl nějaký technický problém, defekt nebo pád, tak abych měl prostor stáhnout se z trati, abych neovlivnil závod. Zároveň nemůžu jet moc daleko před prvním, protože to bych potom na okruhu dojížděl mnoho pomalejších závodníků, kteří mají už větší ztrátu. Na trati už mám vždy vytipovaných několik míst, kde se trať vhodně potkává nebo kde vidím daleko za sebe, abych si mohl ten rozestup zkontrolovat.

Zažil jsi během závodu nějaké krizové okamžiky?

Nějakou vyloženě krizovou situaci jsem řešit nemusel. Trochu napínavý to bylo loni při poháru v Brně, když v posledním kole těsně před nájezdem do prostoru cíle zablokovala celou trať sanitka odvážející zraněného závodníka. Honza Fojtík, který jel poslední okruh na elektrokole, musel zastavit a popohnat řidiče. Naštěstí to vyšlo tak, že se podařilo trať uvolnit těsně před finišujícím Henrique Avancinim. Já jsem si chvíle napětí prožil, když při závodě začalo pršet a některé sjezdy po kluzkých kamenech byly na těžkém kole docela výzva.

Jak se na použití elektrokol dívají fanoušci a diváci?

Stejně jako závodníkům mi tady letos v Brně diváci chyběli. Dodnes vzpomínám na atmosféru, která tady panovala při závodě elity na mistrovství Evropy. Tenkrát jel na čele cyklistický fenomén současnosti Mathieu van der Poel a lidi podél trati mě povzbuzovali podobně bouřlivě jako závodníky. Dost jsem si to užil a i z ohlasů jsem cítil, že nasazení e-biků se povedlo.

Co říkáš na vznikající závody elektrokol a celkově na současný rozmach elektrokol?

Elektrokola beru jako skvělou příležitost rozšíření obzoru pro lidi, kteří se s ním dostanou do míst, kam by se za „své“ už nepodívali. Díky nim je také možné při společné vyjížďce srovnat výkonnost mezi jezdci, takže si ji užijí všichni. E-biky můžou být taky výborným řešením pro lidi, které nebaví dennodenně stát v kolonách v centrech měst. Já osobně ale pořád dávám přednost tomu pocitu, kdy se někam dostanu vlastní silou. Užívám si stavy, kdy popadám do kopce po dechu a kdy jsem po vyjížďce úplně vyřízenej. Elektrokolo jsem si vyzkoušel, takže vím, že za kratší čas stihnu objet víc trailů, ale i přesto věřím, že ještě několik desítek let budu jezdit na klasickém kole. Trochu rozpačitě se dívám na závody elektrokol. To mně osobně z pohledu závodníka moc smysl nedává a chybí mi v tom smysl toho, proč závodím. Chápu ale, že z hlediska propagace elektrokol nebo i pro diváky můžou být závody e-biků  zajímavé, když uvidí, co tyhle stroje v rukou zkušených jezdců dokážou.

Honzo, díky za rozhovor a hodně štěstí při tvém závodění.