Eurobike 2011 - finální ortel

Zklamání

Já svou odpověď začnu tentokráte poněkud pesimisticky, ostatně jako většina Čechů a zaměřím se na velká i malá zklamání, která alespoň z mého pohledu letošní Eurobike přinesl.

To největší zklamání nemá moc společného s vlastní výstavou, ale spíše s mou vlastní osobou. Už před cestou do Friedrichshafenu jsem plánoval, že pokud to alespoň trochu čas dovolí, tak že v pátek vyrazím směr Champéry na MS, které bylo od Bodamského jezera jen pár set kilometrů. Leč ošklivý virus se rozhodl, že místo cesty do Švajcu budu rád, když se s teplotama budu schopen dopravit domů, do postele a ke zdroji správných léků a horkého čaje. Budiž, v Champéry jsem byl už dvakrát na svěťáku a dvakrát jsme na tuhle lokalitu i organizátory nadávali, ale stejně mě štve, že jsem nebyl u toho, když dvojka Prokop - Kulhavý získala opět tituly a opět ve Švýcarsku.

Tvrdit, že mě Eurobike zklamal jako výstava opravdu nemohu. Všechno tu klapalo, internet v tiskáči byl precizní, jen ta wifina v pavilónech, teda nic moc, někdy spíš nic, než moc...

Zklamání pak přišla spíše na konkréktních stáncích. Někdy z úrovně expozic, jindy z toho, že nebyla naplněna určitá očekávání.

Třeba takový Stevens, který byl ještě před několika lety považován za hodně prestižní značku, staví dnes na od pohledu čínské noname produkci a to nemluvím o šílených barevných designech, které byly zejména na některých modelech k vidění.

To třeba takový Trek má naopak své designy rok od roku povedenější, ale na jeho stánku mě zklamala zejména absence nově předělaných biků Rumblefish, na které byla na prezentacích slyšet jen samá chvála, ale zjevně asiaté nestihli včas dodat vzorky, což se v případě Eurobiku nestává zase tak často. Jen malou náplastí pak bylo, že nechyběl karbonový sjezďák Session.

Chaos, bez ladu a skladu - změna k lepšímu? Poněkud rozpačité jsem měl pocity z nových expozic Specialized a Scottu. Jestliže byly v minuých letech nepřehlédnutelné a přesto přehledné, člověk se v nich dokázal velmi rychle zorientovat a najít svou oblíbenou skupinu kol, tak letos se z nich staly jakési bikeparky, kterými jste procházeli a jen se neustále kochali mixem všeho; kol, doplňků, příslušenství, dekorací, prostě divné. Nic to však nemění na tom, že biky těchto dvou firem letos rozhodně patří k absolutní špičce.

Oči mně málem vypadly z důlků při návštěvě expozice Focusu. Nic proti této německé značce nemám, dokonce se dá říct, že ji vnímám jako jednu z těch lepších německých, ovšem o to víc mě překvapilo, jak hned na několika modelech používá v podstatě zkopírovaný designový prvek jednoho ze svých úspěšných konkurentů, kterým je slabá červená linka specifického tvaru a umístění. Že už jste ji také někde viděli? Zapátrejte, není složité přijít na to kde.

Malinko zklamání jsem cítil letos i u Rocky Mountain. Ačkoliv jejich expozice s iPady mě nadchla už v loňském roce a zřejmě se osvědčila, protože ve stejném duchu tahle kanadská značka vystavovala i letos, prostě tu tak nějak chyběl ten velký trhák, pecka, kterou si horalé vždy na Eurobike schovávali.

Poslední zklamání, které tu dnes zmíním, a které jsem vlastně už očekával před zahájením výstavy, protože jsme dostali s předstihem info o novinkách, jsem zažil na stánku Marinu. V podstatě jde o to, že dosud jsem Marin měl někde uložen, jako tvůrce specifického virtuálního odpružení, které jste na první pohled rozeznali od ostatních. Od nynějška je všechno jinak a ačkoliv rozhodně nechci podceňovat kvalitu jejich nového konstrukčního řešení, tak musím konstatovat, že nové Mariny přišly o svůj specifický design a na první pohled jsou stejné jako všichni ostatní.

Ale přestaňme být už konečně jen negativističtí a pojďme se podívat pro změnu také na věci, které nás překvapily mile.