Eurobike 2017 - jasné trendy, nejasná budoucnost

Elektro pohony v první řadě

Pokud jsem tu loni v obdobném zamyšlení o trendech psal o tom, že se z Eurobiku pomalu ale jistě stává Elektro-Eurobike, pak toto tvrzení nejenom že platí také letos, ale elektrická dominance letošní výstavy byla natolik jasně patrná, že zde byl v podstatě problém najít expozici na které by hlavním tématem elektrokola nebyla.

Pozor, tím nechci říct, že je to špatně, nicméně pokud vás elektrokola vůbec neoslovují, tak jste letos mohli s čistým svědomím veletrh zvládnout projít celý za jediný den, protože elektrokola opět hodně vytlačila běžnou produkci jízdních kol minimálně z prémiových postů top exponátů v rámci většiny expozic.

Když nad tím tak přemýšlím, tak najít značku, která by na svém stánku neměla elektrokolo skoro ani nešlo. Ano, tento přístup stále drží např. titanové značky Moots, nebo Van Nicholas, ale z bikových firem si teď vybavím snad jenom americké Yeti, nebo Marin, které zatím nepodlehly davovému elektrošílenství.

Jednoplacky i do nižších kategorií

I přes opravdu velkou elektromasáž se dal vysledovat poměrně dost velký trend, který se týká nástupu dvanáctirychlostních sad u horských kol. Dokud totiž neměl americký Sram dostupnou verzi jednoplackové dvanáctky a nabízel pouze dvojici podobně drahých topsad, nebylo to s masivním prosazením nového standardu jednoduché. Vše se ale změnilo po představení nové levné sady GX Eagle.

O téhle sadě jsme na MTBS už psali několikrát. Máme ji dokonce i v redakčním dlohodobém testu (TEST: Sram GX Eagle - je to doma) a nechci být špatným prorokem, ale myslím si, že velký nástup GéXa bude v příštím roce znamenat velký ústup Shimana ze všech kategorií kol střední třídy, kde letos kralovalo SLX a XT. Mnoho značek nové GX osazuje na kola od řekněme 50 do 150 tisíc korun. Najdeme ho jak na XC, trailových tak enduro kolech a jeho černou kazetu se výrobci občas nebojí kombinovat s vyšším měničem, či klikami.

Barvy na ústupu

Jestliže loni jsme zaznamenali opravdu velký boom neonových barev a kombinací, které byste k sobě dali jen málokdy, letošek se zdá být v tomto směru výrazně umírněnější. Zdaleka takové procento kol již nesvítí sytými odstíny. Na světlo se stále více dere trendy šedá, kterou mezi prvními objevil před lety Scott a vrací se trend konzervativní černé kombinace matných a lesklých odstínů do kterých se přidávají pouze decentní barevná loga a jiné grafické prvky. Populární zůstává ale i modrá a její odstíny až do tyrkysově zelené, nebo žlutá.

Barvy na vzestupu

Co platí u kol, neplatí u komponentů. Tohle sice není nikterak objevné sdělení, protože elox na mnoho způsobů je v módě již pěkných pár let, ale že se do takévéhoto ladění pustí komponentoví giganti jako Sram, nebo Fox, jehož součástí je i Race Face, bychom před pár lety rozhodně netipovali. Sram si pro zákaznické ladiče nachystal produkty Truvativ, které nabízí v mnoha barevných variantách, zatímco Race Face se toho vůbec nebojí a kromě hliníkových frézovaných klik a řídítek dodávaných v mnoha barevných eloxech nabízí také několik barevných variant karbonových komponentů, které se od sebe pravda liší jen barvou loga.

Designový návrat skinwallu

V pneumatikářském businessu se v posledních letech dějou velké věci. Poté co splaskla nafouknutá bublina jménem fatbiky se ve velkém začaly zvětšovat téměř všechny další pneumatiky. Silničáři dnes běžně používají 28 i 30 pláště a 23 jsou k vidění už jen sporadicky. Velký boom gravel biků přinesl nové vzorky a šířky 30 až 40 a k rozšiřování došlo i u běžných MTB kol kde se s nástupem boost os a duálních konstrukcí rámů, které pojmou jak 29" tak 27,5" plusková kola, začínají běžně vozit 2,4", 2,5" i 2,6" široké pláště.

Velkou módou roku 2018 ale budou světlé boky označované jako tak zvané skinwall provedení plášťů. V devadesátých letech minulého století byl tento typ plášťů běžný. Posléze ho nahradily celočerné boky s tím, že šlo o technologicky vyspělejší řešení navíc s odolnějším bokem z pohledu průrazu. Dnes se skinwally vracejí především kvůli svému specifickému designu, který se výrazně odlišuje od běžných černých provedení. Po Onze, která tento typ plášťů jede mnoho let, se připojují stále další značky včetně dvou největších Maxxisu a Schwalbe, takže se připravte na docela slušnou invazi tohoto typu plášťů, které se v mnoha případech objevují především díky WTB i na gravel bicích.

Děti, 29", Mips a nové boty

Vivat kidsbikes

Tento trend, resp. poznatek určitě zaznamenají mladí tatínkové v příštím roce až budou schánět dětský bike pro svou odrostlejší ratolest. Tedy přesně řečeno v segmentu 20/24 a 26" kol se mnoho značek rozhodlo, že připraví sportovnější dětská kola. Co to znamená? Odpověď je jednoduchá. Jde o prakticky závodní dětské biky, které jsou postavené především na váhu. Většinou jde o jednopřevodníkové osazení bez odpružených vidlic s novými geometriemi i designem. Zatímco dosud mělo podobné biky v nabídce jen několik firem v čele s popiulárním Early Riderem, na rok 2018 bude jejich výběr výrazně ale opravdu výrazně zajímavější. Nečekejte ovšem cenovky 5 999,- Kč.

Vlnu vysokozdvihových devětadvacítek roste

Tenhle postřeh by se dal nazvat spíš obecným postřehem, který vznikl na základě globálního sledování chystaných novinek na 2018. Na Eurobiku totiž mnoho značek, které tuto kategorii kol nově představily. nevystavovalo. Nicméně to neznamená, že se nedá označit za nový globální trend příštího roku.

Vysokozdvihovými devětadvacítkami se rozumí řekněme biky se zdvihem 140 mm a víc. Nejde tudíž o běžné trailbiky se spíše marathonskými ambicemi, ale o kola s geometrií blížící se enduro kolům. Ve většině případů jsou tyto modely vybaveny jednopřevodníkem a umožňují mixovat jak 29" tak 27,5" plusková kola. Tyto specifické biky již nejsou doménou pouze amerických značek, které s nimi přišly jako první, ale přidávají se i evropští hráči mezi které se nově řadí i slovenský Kellys se svou novinkou Slanger.

Mips ovládá helmařský průmysl

Chcete být chápán jako renomovaná helmařská značka? Pak vám v nabídce nesmí chybět model s označením Mips. To ale není zdaleka vše. Několik firem se totiž pustilo do ještě náročnějšího procesu a tím je plná integrace Mipsu do upínacího mechanismu přilby díky které se podařilo snížit výšku upínacího systému a tím zvýšit hloubku přilby. Na čele jsou v tomto ohledu firmy Bell a Giro nicméně další se přidávají.

Mírně kontroverzní jicméně o to zajímavější je přístup švédského POCu, který naopak Mips u svých helem nahrazuje vlastní bezpečnostní technologií, která spočívá v podobném principu jako Mips, to jest pohyblivém uložení přilby na hlavě, ale nezajišťuje ho plastový sketet, ale speciálně koncipovaná pohyblivá vycpávka.

Tkaničky "must have"

Když jsem poprvé před pár roky koukal s údivem na tkaničkové mokasínotretry, které měly vespod podrážky prostor pro uchycení nášlapných kufrů, říkal jsem si že je to úlet, který je zajímavou alternativou, která nemá větší budoucnost, než se prosadit mezi hypstery a městskými elektrobikery. Ó jak jsem se mýlil.

Dnes tkaničkové tretry opravdu masivně zasáhly do nabídky snad všech firem, které mají v nabídce široké spektrum cyklistické obuvy a to jak pro silničáře, tak bikery. Škoda jen, že typická tkaničková bota vypadá u většiny z nich téměř stejně a excentrická provedení jsou prakticky výhradně otázkou volby svítivých tkaniček...

Fenomén elektrobiků a "e-certifikace"

Na závěr se vrátím na začátek, k elektrokolům. Kromě obecného šílenství, soustředěného na kola s elektrickým pohonem si nelze nevšimnout ještě jednoho fenoménu s ním souvisejícího a tím je certifikace komponentů a doplňků vhodných pro provoz na elektrokolech. Dosud nikdo žádnou certifikaci po nikom nevyžadoval, aby muselo být papírově deklarováno, že je daný komponent vhodný pro provoz na běžném jízdním kole. Stačilo, když daná věc splňovala běžné normy. U elektrokol se však tvoří zřejmě jakási nová autorita, která rozdává "nálepky" E-bikes friendly" za kterou se platí celkem nemalé peníze ačkoliv jde v mnoha případech pouze o označení běžných komponentů, které jsou již několik let v prodeji bez jediné změny.

Certifikují se takto odpružené vidlice, pláště, helmy, kotoučové brzdy, ale také ráfky a další komponenty. Zajímavé je, že na otázku co musí daný komponent splňovat oproti ostatním, mi žádný z dotázaných nebyl schopen odpovědět. Jediná konkrétní informace ohledne certifikace je, že co jeden kus, to jednorázový poplatek v přepočtu několika tisíc Kč. Zajímavý business, co říkáte?

Bude Eurobike za rok?

Beze sporu ano. Eurobike bude i příští rok. Zatím to vypadá, že bude v původním avizovaném termínu druhý týden v červenci, což však dělá vrásky mnoha firmám. Posun termínu o dva měsíce dopředu má totiž primární cíl, nalákat na Eurobike zpátky velké firmy, které ho během uplynulých let právě kvůli pozdnímu termínu opustily.

Bohužel z dnešního pohledu je to poměrně dost vabank hra ze strany organizátorů, protože se již nyní některé z oněch velkých firem nechaly slyšet, že návrat do Hafenu rozhodně neplánují. Na druhou stranu mnoho firem, které letos na veletrhu ještě vystavovaly avizuje, že pokud se nový termín opravdu podaří příští rok zrealizovat, nebudou mít v červenci k dispozici dostatek vzorků a výstava pro ně tak ztratí smysl.

Aby měli vystavovatelé jasno a mohli případně ještě na poslední chvíli reagovat spustili registrace vystavovatelů na ročník 2018 obratem po ukončení letošního veletrhu. Následující měsíce tak zřejmě ukáží, jak se bude dál posouvat orientace tohoto veletrhu, protože ačkoliv bylo i letos dvanáct obrovských hal našlapáno k prasknutí vystavovateli, tak těch zajímavých oproti loňsku opět ubylo.