Ghost AMR LT 5 – dlouhodobý TEST #4

Dnes se podíváme na to, jak se Ghost osvědčil při celosezonním zatížení včetně závodů a zda se objevily nějaké problémy. A také se zmíníme o tom, kam se bude model AMR od Ghostu ubírat v sezoně 2016.

Na začátek jen obligátní připomenutí předchozích dílů.
V první části dlouhodobého testu jsem vám představil letošní nabídku modelů AMR od Ghostu, ve zkratce tento konkrétní model a způsob testování.
Ve druhém díle jsem se rozepsal o komponentovém vybavení a jízdních vlastnostech. A v předchozím třetím díle jsem probral závodní nasazení kola a zprostředkoval jsem vám zkušenosti Davida, majitele totožného kola.

Když se zadívám do deníčku, tím myslím aplikaci Strava, vyčtu z ní, že po odečtu trenažeru a testu biku Lapierre X-control jsme s LTpětkou strávil 3 819 km. Pravda, v plánu bylo alespoň 5 000 km. Ghost jsem ale na 3 týdny vrátil dovozci, pro potřeby jarních testovacích víkendů, a místo toho nalítal 600 km s Lapíkem. A pak taky moje poctivé testování došlo tak daleko, že jsem si s LT5 střihnul i menší nehomologovaný crash test. Kolo obstálo bez ztráty kytičky, já ale ztratil celý měsíc v hlavní sezoně díky pochroumané krční páteři. No nic, příště zkusím oslovit raději nějakou laboratoř.

Můžu ale zodpovědně prohlásit, že i tato dávka kilometrů bohatě stačila na důkladné poznání testované kola.

O jízdních vlastnostech AMR LT5 jsem toho napsal poměrně dost. Mé posuzování bylo ovlivněné dosavadním výhradním ježděním biků se zdvihem 100 mm, ať vlastních nebo testovaných. Zdvihy Ghostu 130/120 mm tak vnímám, jako příjemnou změnu a hlavně navýšení komfortu a jistoty v těžším terénu a ve sjezdech. Nemůžu tvrdit, že bych vyšší zdvihy cítil jako negativum při závodním nasazení, naopak. Pro hobby závodníka, který si chce závod především užít a nemá v plánu za každou cenu honit minuty a vteřiny, je to stále ještě rozumná hodnota. Nostalgický úsměv ve mně budí vzpomínku na mé první celopéro z roku 2001, kdy Sugar od Garyho Fishera nabízel na zadní ose 63 mm a vidle poskytovala 80 mm.

Rám Ghostu mě bavil rozumnou, univerzální geometrií. Ve velikosti L se mi jevil jako optimum pro mých 185 centimetrů. Kokpit jsem upravil pouze snížením řídítek o jednu podložku. Uvítal bych o trochu širší řídítka. Na vynikající úrovni byla pevnost rámu. Ani při silovém drcení kopců na hranici maximálního tepu se pod mým téměř metrákem nic nekroutilo. Při rychlých sjezdech jsem pak ocenil jisté vedení stopy, v těch pomalých pak obratnost kola.

Během těch téměř 4 tisíc testovacích kilometrů se neobjevil žádný problém s rámem, odpružením nebo komponenty. Měněny byly pouze obligátní záležitosti jako destičky a řetězy. Rozporuplné pocity mám z plášťů Schwalbe Nobby Nic. V těžkém terénu fungují na jedničku a jejich vzorek je synonymem jistoty. To, co dají v terénu, pak velmi pohotově vezmou na silnici. Osobně preferuji univerzálnější vzorek. Ke konci testu byl plášť na zadním kole vyměněn za Racing Ralph stejné značky, a to z důvodu proříznutí původního pláště. Kombinaci hrubšího vzorku na předním kole a jemnějšího na zadním se mi jevila příjemnější. Pravdou je, že s touto kombinací jsem se již nedostal do extrémnějšího terénu nebo bláta.
Přes mé počáteční tvrzení, že by LTpětce slušely lepší brzdy, musím uznat, že namontované Deore fungovaly po zajetí bez připomínek.

V případě zapletených kol Ride Rival jsem neměl žádná přehnaná očekávání. Působila však pevným dojmem a centrována byla pouze po sednutí si nových výpletů. Zadní pak po incidentu s klackem v drátech při jednom sjezdu.
Teleskopická sedlovka Kind Shock Integra pak pro mě byla komponentem, na který jsem si velmi rychle zvyknul a přišel mu na chuť. Fungovala bezchybně. Ačkoli mi překážela páčka dálkového ovládání na řídítkách při změně úchopu, její umístění přišlo vhod, když jsem v neznámém terénu přiletěl do místa, kde jsem se na poslední chvilku rozhodnul o snížení sedla.

Lišákovo duo vidlice a tlumiče fungovalo bez připomínek a páčka CTD byla, vzhledem k zprostředkovávanému zdvihu a univerzalitě biku, poměrně v permanenci.

Plánovaná rozborka kola nebyla nakonec provedena. Jednak se mi to nesešlo časově a také nebyl důvod rozebírat něco, co funguje. V čepech se neobjevil sebemenší náznak vůle, či "pazvuků". Lak na pár místech jevil známky opotřebení, ale to je běžný jev na všech kolech, na kterých se jezdí.

Jedinou slabší stránkou LTpětky je tak pro mě již zmiňovaná vyšší váha celého stroje (13,9 kg bez pedálů) a váha zapletených kol a použitých plášťů. Vztaženo ale hlavně k použití při maratonech.