Giant Anthem 29 TEST

Přes hory, přes doly

Inu, dobrá, ne tak doslova, spíše přes kopce a rokliny - ale přeci jen. A důležitý dovětek: po stezkách a pěšinách známých, najetých a tedy s možností dobře porovnávat s jinými oři železnými, hliníkovými ba karbonizovanými, 26 i 29 palcovými.

Jak tedy? S doladěným kratším představcem namísto sportovní 90mm verze a univerzálnějším špuntíkovým obutím Bontrager ACX 2,2“ namísto svižně hladkých maxxisů Crossmark především jistě. První zatočení poctivými 690mm větvemi řídítek sice nepřinese odezvu jako u šestadvacítky a je třeba zpočátku bike kormidlovat spíše náklonem, Giant ale není toporný či nemotorný. S doladěným kokpitem sedíte pohodlně a v technických pasážích naprosto přehledně. Pověstná modřanská Skála sice byla suchá a vyfoukaná, přilnavost delšího otisku penumatik, velký rozměr kol jako takový i přehledné vedení Anthemu z ní ale učinilo vpravdě legrácku. Ještě více pak vynikla jistota pilotáže daná nízkou pozicí šlapacího středu vůči osám kol na další, strmější skalce: i s takto sportovním kolem jezdec zdrncá triálek bez jakékoliv změny tepové frekvence.
Nízký střed v kombinaci s velkými koly sice i v podání Anthemu přináší ono charakteristické prvotní horší odlepení stroje k bunny hopu, po hodině jízdy ale skáčete jako kamzík a deficit v této oblasti bohatě vykupujete možnostmi stability v příkrých svazích. Otázkou další pak je, zda jezdec uvažující o 29“ kole pak není spíše poklidnějším a terén spíše projíždějícm než prohopsávajícím bikerem. Takový se pak k tolika leteckým vteřinám ani nehodlá propracovávat a s poklidem u Giantu kvituje velejisté kopírování terénu.

Svou trochou do mlýna v členitém terénu stezky s kořeny, motající se kolem potoka, přispěje k dobrému pocitu z jízdy i nízký rám. Kompaktnost celku Gianta je solidní, i když je znát, že odlehčená sportovní kola asi nejsou tak tuhá jako 26“ verze. Masivní celek hlavové trubky a 15mm pevná osa pak jsou jistě dobrým nápadem a rozhodně se osvědčily. Po prvotní seznamovačce s ovladatelností biker po chvíli bez problémů vykrajuje zatáčky a točí řídítky ve slalomu mezi stromy zcela bez námahy, jen občasný kontakt špičky boty s předním kolem je jevem, na který jsme u 29“ po pionýrských časech již odvykli.

Při dobržďování v ostrých zatáčkých a opětovné akceleraci je přeci jen u Giantu znát, že roztáčíte větší parametr kola, jinak ale akcelerace biku ctí jeho sportovní nasměrování a pokud neběží zrovna o start z nuly je plně na úrovni. Při přesunu po cyklostezce pak až s podivem zjišťujete, jak snadno držíte tempo i s jinak zdatnějšími pedálisty.

Anthem X 29er je vybaven desetikazetou s 36zubým největším pastorkem a nutno říci, že to je v terénu znát. Stroj s takovou adhezí pneumatik a takřka redukcí pro výjezdy leze i do nejstrmějších kopců jako pavoučí muž.

Co se odpružení týče, 100 mm v podání 29“ rozměru se ukazuje pro XC jako velice rozumná volba. Schopnosti rámu sice ve snaze po sportovním vyznění akcelerace trochu brzdí maximální, třetí stupeň F (Firm) přednastaveného tlumení komprese (Velocity Tune) i při vypnutém ProPedalu Foxe RP23, i tak je ale komfort jízdy značný, jakkoliv jej nelze ohodnotit jako závodně – spartánský. Ještě lépe je na tom vidlice – její sametově aktivní akce šetří maximálně ruce a přitom neruší jízdu. Pro optimální harmonii s Maestrem v rámu ji lze naladit skutečně účinným tlumením komprese, u nás zvítězila aktivita nad stereofonností a tak jízdní projev tlumiče byl o něco tužší. Maestro je ale třeba zvlášť pochválit za velice sofistikovanou funkci, bez znatelných prohřešků proti bontonu.

Slovo se sluší ztratit i o brzdách. Velký disk vpředu je rozumnou volbou pro velká kola a kotvy Elixir CR posloužily k maximální spokojenosti – ať co se týče výkonu, tak i jeho odměřování.