Australský život Ivana Rybaříka

MTBS.cz: Ivane, jak hodnotíš svou uplynulou sezónu?

Ivan Rybařík: Pro mě osobně byla tahle sezóna vydařená. Podařilo se mi připravit se na závody, které jsem si před sezónou stanovil jako prioritní. Podařilo se mi vyhrát Sudety a to pro mě byl před sezónou jeden z hlavních cílů. V mé hlavě tenhle sen zrál moc dlouhou dobu a letos se to konečně povedlo! Byl jsem po Sudetech opravdu šťastný a uvědomil jsem si, že pokud něco opravdu chcete a obětujete tomu hodně, téměr vždy se to podaří. Měl jsem po dlouhé době z cyklistiky zase radost. Takový ten pocit, co se musí zažít... Mrzelo mě zpackané MČR XCM, na které jsem se připravoval stejně intenzivně jako na Sudety. Měl jsem ideální formu, váhu, ale nebyl jsem rozhodnutý vyhrát, řešil jsem ten čas své osobní věci. Není to výmluva, na mistráku jsem selhal a 5. misto pro mě bylo velkým zklamáním.

... pak přišel konec tvého týmu ...
To, že zanikl tým bylo asi logické vyústění situace. Ovlivnilo to několik faktorů. Ale jsem moc rád, jak se celá věc vyřešila a že si všichni v týmu uchovali své tváře a charakter a hlavně, že jsme se nerozešli ve zlém. Ve Sportful.Cenytisku.cz to byly tři nádherné roky. Nebyly lehké, ale moc mi daly a moc za ně klukům děkuju.



Letos by jsi měl jezdit v týmu Toyota Dolák. Co tě dovedlo právě k tomuhle celku?
Jednoznačně to byla velmi rychlá nabídka od pana Doláka. Ihned po oficiální zprávě o konci týmu Sportful.Cenytisku.cz mi zavolal a nabídl mi dres Toyoty do druhého dne. Nemohl jsem ale hned začít jezdit za ně. Tedy vlastně mohl, tým oficiálně skončil, ale mě nepřišlo moc fér vůči týmu, který mě tři roky podporoval, jen tak převléct dres. Kluci ve Sportful.Cenytisku.cz vždy dodrželi to, na čem jsme se domluvili a tak jsem považoval za korektní dokončit sezónu v jejich dresu. Nějaké jiné nabídky jsem také dostal, ale tahle se mi zdála jako nejlepší.

Teď je tu ale další změna. Vzniká tým nový ...
Ano, nevím jestli tahle informace doma v Čechách už proběhla, ale budeme jezdit za tým VOLVO HASE. Je to taková malá velká změna, kterou jsem se dozvěděl od týmového manažera Jirky Ženíška před několika málo hodinami. Nic se vlastně podle mých informací nemění. Tým stále bude zastřešovat silné jméno bratrů Dolákových a do týmu navíc přibude i můj velký kamarád Martin Zlámalík, který nam vypomůže na několika málo maratonech a bude se soustředit převážně na cyklokros, aby se pole působnosti týmu rozšířilo na celý rok. Titulárním sponzorem tedy bude VOLVO HASE a my všichni bychom se na závodech měli objevovat v těchto exkluzivních a velmi bezpečných autech.

Jak to budeš mít s materiálem? Můžeš už prozradit některé značky?
Tak k mé velké radosti budeme i nadále jezdit kola Prodoli na karbonových setech od Tufa. Tyhle dvě značky se staly po několikaleté spolupráci tak trochu mojí srdeční záležitostí, i díky lidem, kteří je zastupují. Radek Dolejší z Prodoli a Milan Šimek z Tufa si zaslouží mé velké poděkování za podporu! Potom to bude Shimano, přilby Catlike a vidlice FOX od firmy CykloŠvec, oblečení Kalas a výživa Penco a Rupa. Víc teď nemůžu prozradit neboť se ještě jedná s dalšími silnými sponzory.

Jaká bude tvá skladba závodů? Jako jeden z mála, ne-li jediný jsi jezdil svěťáky, ty teď nejsouຯ Co tomu říkáš?
Nevím co na to říct. Je to smutné. Na každém svěťáku jsem zažil moc pěkných okamžiků a mohl se srovnat s výbornými závodníky. Je to pěkný pocit, když jste připraveni na sto procent a kolem vás je takových dalších třicet borců lepších nez vy. Svěťáky pro mně byly jednoduše krasné a nikdy na ně nezapomenu.
Pořád je ale dost variant, kde závodit v zahraničí. Je moc závodů, kde se schazí vynikající konkurence. Přibývají třeba populární etapové závody. V Čechách se rok od roku zvyšuje prestiž maratonských klání a konkurence. Myslím, že maraton má svoji budoucnost. Stačí se podívat kolik těch závodů je a kolik na nich jezdí lidí. Nebojím se, že se časem nevyvine nová podoba soutěží, kde se sejde nejlepší světová maratonská konkurence.

Jaké máš cíle v letošní sezóně?
Vyhrát Český pohár a mistroství republiky, závody Kola pro život a také Jistebnickou koloběžku, kterou nemůžu letos obhajovat, jelikož je to z ruky... A také úspěšně reprezentovat na mistrovstvích světa a Evropy.
Chci se z Austrálie vrátit jako jiný závodník. Ne jako ten, který občas vypustí závod, jako tomu bylo doposud, ale jako ten, který se bude rvát až do konce za to nejlepší umístění, lhostejno na kterém závodě bude startovat!



Jak hodnotíš Crocodile Trophy? Splnila se tvá očekávání z tohoto exotického závodu? 
Crocodile Trophy pro mně byla velkou zkušeností a jedním, možná i nejhezčím závodnickým zážitkem v životě. Nebyl jsem na závod připravený na 100 %. Má forma spíše doznívala a připojilo se i nachlazení. I tak jsem moc rád za to, co se nám na tomhle zavodě podařilo! Ondra zaslouženě vyhrál a je třeba znovu říct, že to rozhodně nebylo zadarmo! Nicolas Vermeulen (mistr Belgie), nebo Craig Gordon (trojnásobný mistr Australie v XC a mistr světa ve čtyřiadvacetihodinovce) jsou toho jasným důkazem. Ještě někdy bych se rád na Krokodýla vrátil a možná hned příští rok. Etapové závody se mi moc zalíbily a rád se na nějaký v budoucnu podívám.

Po Krokodýlovi jsi zůstal v Austrálii. Zalíbila se ti ta země?
Určitě moc! Jsem tu šťastný za každý den, který tu zažívám. Je to velká zkušenost a jsem moc rád, že jsem se takhle rozhodl. Potkal jsem tu moc milých lidí. Lidí, kteří ví proč žijí. Lidí, kteří si nestěžují, makají na sto procent, respektují ostatní a mají rádi svůj život. Je zajimavé sledovat jinou mentalitu, jiné zvyky a chování. Po čase mezi místními se už trochu domluvím, i když jsem čekal, že mi řeč půjde rychleji. Jsem zvědavý, co se mnou vynechání zimy udělá v sezóně. Je to pro mě novinka, ale cítím, že by to mohl být ideální model - závodní sezóna doma v Čechách a připrava v Austrálii. Ale to bych předbíhal. Uvidíme.

Kde a u koho bydlíš?
Začal jsem v Canbeře, v domě pro české návštěvníky, který se jmenuje Beseda. Asi 25 kilometru od hlavního města Australie - Canberry. Pomohli mi tu čeští krajánci, kteří tu žijí. Z Besedy jsem se po měsíci odstěhoval k moři do Austinmeru, což je asi 90 km jižně od Sydney. Pozval mě k sobě Craig Gordon, se kterým jsem se skamarádil během Crocodile Trophy. Craig tu pro mě udělal opravdu hodně. Vyřídil mi hostování v Rock Star racing, zařídil mi společně s manažerem týmu Dwightem silniční kolo, na kterém tu můžu trénovat. Zkrátka vzali mě mezi sebe a mohl jsem tak zažít to, na co bych možná roky pracoval. To období jsem si naplno užíval a přiznám se, že moje přezdívka Ivanator se postupem času změnila na Bearnator, protože jsem po Krokodýlovi opravdu dlouhé hodiny spal a také jedl. Vlastně jsem tu dostal celou řadu zajímavých přezdívek... Mimo jiné "profesionální jedlík", "profesionální odpočívač" a tak. Po Krokodýlovi jsem totiž cítil únavu jako zatím nikdy. Potřeboval jsem si odpočinout a teď se postupně vracím do tréninkového procesu. Po Vánocích jsem se přestěhoval zpět do Besedy a začal si měsíc před návratem domů budovat objemové kilometry. Trénuje se tu skvěle. Hodně jezdím s Dylanem Cooperem, který závodí na biku v Japonsku a co mě tenhle kluk naučil sjet a skočit na místních technických tratích, o tom se mi doma ani nesnilo. Připadal jsem si jako ve škole. Mockrát jsem spadnul, ale jak se říká, kdo nepada ten nezrychlí.

Pracuješ nebo se soustředíš jen na trénink?
Zkoušel jsem pracovat - maloval jsem s jedním Čechem školu. Byla to pěkná dřina, ale také další zkušenost. Jsem moc rád, že se můžu živit tak krásným sportem jako je cyklistika a že můžu učit. Tímto bych chtěl poděkovat i mým sponzorům - panu Daliboru Bekovi a společnosti Kebek Chomutov, Václavu Mervartovi a firmě Sunfood, obci Jistebnice a firmám Rejoice, Meda a Aroma studio Tábor. Bez nich bych tu být nemohl.



Můžeš čtenářům MTBS.cz popsat takový svůj běžný australský den? Určitě vstáváš v jedenáct, jdeš za holkama na pláž, odpoledne si zabikuješ a večer na párty...
Mám tu několik typů běžných dnů. V Austinmeru vstávám okolo 7, běžím tak tři sta metrů na pláž - nádhernou pláž s velkýma vlnama. Zaplavu si v moři, zastrečuju a běžím na snídani. Pak jsem většinou vyrazil na trénink a po něm zas do moře. Potom se vracel Craig z práce a začínala moje lekce angličtiny. Dlouho jsem si jen tak s Craigem a jeho ženou Anitou povídali o Čechách, o lidech, o Austrálii, o životě, atd. Byly to pro mně fantastické dny a nikdy na ně nezapomenu. Craig mě seznámil s celou jeho rodinou a ukázal mi, jak se má bojovat, když chceš vyhrávat. Je to trojnasobný mistr Austrálie v XC. Když závodil jako profík v USA, porážel hvězdy jako Cadela Evanse nebo Miguela Martineze. Tenhle kluk mi dal za pár dní opravdu hodně.
Občas jsem se dostal do Sydney, kde jsem bydlel u Dwighta, což je manažer týmu Rock Star Racing. Má byt přímo v centru Sydney. Tady jsem vstával kolem 5 ranní a jel na společný trénink od místní kavárny, kde se schází velké množství cyklistů. Od úplných hobíků až po několik jezdců z Pro Tour. Na párty já moc nejsem, to ví asi každý, kdo mě zná :-)). Představuji se tady jako shy boy from small Czech village Jistebnice, a tak jsem si užil jen Rock Star Christmas party... Společné barbeque, příjemní lidé, dali jsme si pár piv, snědl jsem několik klokanů a šel spát.
Každý den je tu pro mně zajimavý, nový a krásný. Občas se mi ale stýská po rodině, kamarádech, Jistebnici a po všem doma v Čechách. Je to takový zajimavý rozpor - máte všechno, jste skoro v ráji, ale stejně to není ono...

Jak zatím probíhá tvá příprava? Co na odlišný způsob přípravy říká tvé tělo?
Po odpočinku jsem se hned vrhnul do objemů. Moje tělo tu nabralo docela dost kilo a tak mám i v místním horkém létě svoji klasickou zimní váhu. Švihám co to jde. Mám v hlavě koncepci, kterou hodlám dodržet a přijet domů na první závody, jako opálený a velmi dobře připravený profesionál, který se nebude bát závodit s kýmkoliv.

Jel si tam několik závodů. Jak se v Austrálii závodí? Forma závodů vypadá dost odlišně od těch našich.
Musíte se tu naučit pár slov, která pak použijete během závodu nesčetněkrát. Jsou to back (jako že jedete zezadu) a left side (levá) a right side (pravá) a taky thanks mate! - jako díky příteli. Jezdí se tu totiž převážně na tratích tvořených singletracky a mnoha zatáčkami. Nedá se moc předjíždět a narazíte na řadu lidí, které předjet musíte. Je to sranda a nový zážitek. Lidé jsou k sobě hodně ohleduplní. Žádné nadávky, nic takového jsem tu nezažil. Jinak ale mají velmi podobnou koncepci. Monstrózní společné starty o několika tisících lidí, tombola, která se rozdává bez losování. Někdy se jezdí ne na vzdálenost, ale na čas. Třeba šestihodinový závod. Moc podobných věcí jako v Čechách. Ale hlavně stejně jako v Čechách tu narazíte na lidi, kteří mají společný zajem jako vy, mají si spolu co řict a mají tak i moc společného. Z maratónských závodů je prostě cítit velmi dobrá atmosféra, ať už jste v Jistebnici nebo v Canbeře.
 
Jaké jsou tvé australské plány a kdy plánuješ návrat do ČR?
Zbývá mi tu posledních pár dní. Vracím se 28.ledna. Nějaký čas si dám na aklimatizaci a pak jedu na první týmové soustředění na Kanáry, kde se potkám s Ondrou Fojtíkem, Haklíkem a Zlámou. Věřím, že uděláme partu, která se bude jen těžko porážet.

Jak jsi oslavil Vánoce?
Ráno jsem jel v Sydney s kamarádem na ryby. Chytil jsem jednu chobotnici ale utekla mi z háčku, protože jsem se bál jí chytit do ruky. Bylo to fajn. Chytáte si ryby ze člunu mezi útesy a máte krásný výhled na siluetu města. Takové trochu netradiční Vánoce...

Díky za rozhovor!