Jubilejní 20. Šelu vítězstvím oslavili Pichlíková a Stošek

Navzdory nepříznivé předpovědi se jubilejní 20. ročník Author Šela Marathonu odehrál za příjemného polojasného počasí. Tradičního jarního maratonu se zúčastnilo více než 1000 bikerek a bikerů na třech různých destinacích a byl vychvalován hlavně díky novým trailovým sekcím a předchozímu dešti, který na trase připravil ideální podmínky. Jen osm měsíců po loňském - přeloženém - ročníku na 101 km trati vyhráli Jana Pichlíková (Kross Bikeranch) a Martin Stošek (Vitalo - Future Cycling).

Nás pochopitelně nejvíce zajímal především závod na nejdelší trati nazvané Profi, která byla rovněž otvírákem pro Český a zároveň i Slovenský pohár XCM. Téměř pětisetčlenné startovní pole vyrazilo z náměstíčka v Týně nad Bečvou úderem deváté ranní, a zatímco jiná místa Česka bičoval déšť a mnohdy i sníh, na peloton Šely prosvítalo slunce. Závodníci se od začátku nešetřili a už po čtyřech kilometrech v nájezdu do prvního terénního úseku podél andrejově-žlutých lánů řepky bylo pole pěkně roztažené. Na čele byla asi 22členná skupina usilující o pohárové body a byli v ní všichni favorité.

K prvnímu dělení došlo před nájezdem do singlů navazujicí na průjezd Helfštýnem. Každý chtěl být vpředu, a tak se pole dělilo a natahovalo. Na to mírně doplatil premiant Martin Stošek. "Tam jsem trochu zaváhal a zůstal vzadu. Matouš s Michalem Kaněrou pěkně jeli ten singltrail a já už hodně ztrácel, věděl jsem, že musím začít jet, jinak by mně asi ujeli," komentoval Martin později vývoj závodu. 

Matouš Ulman (Česká spořitelna Accolade) a Michal Kaněra (Ghost Team) proletěli traily famózně, ale nedlouho potom už zase byli favorité kompaktní. "Pamatoval jsem si z mistráku 2016, že musím najet do singlů pod hradem jako první a trochu to roztrhal, moje taktika se mi podařila, ale pak jsem musel měnit kolo, protože se mi zdálo, že mám měkkej zadek. Musel jsem si to pak dojíždět," litoval Matouš Ulman momentu, kdy s Michalem Kaněrou mohli vytvořit zásadnější rozestup.  

Na konci první třetiny závodu už zbyla na čele pouze pětičlenná skupina, ve které hrály prim barvy týmu Česká spořitelna Accolade - Matouš Ulman, Tomáš Višňovský a Filip Rydval, doplněné o Michala Kaněru a Martina Stoška. Grupetto pronásledovatelů vedla dvojice formace EthicSport - Pavel Boudný a Jan Strož, ale v polovině závodu pětinásobný vítěz Grande Paolo odstoupil vinou zlomené kliky.

Matouš Ulman a Michal Kaněra a jejich snaha udělat si před singly náskok...

Pětičlenné grupetto favoritů...

Čelní pětka pak pokračovala společně až do výjezdu na nejvyšší vrchol tratě před místem zvaným Peklo. Tam se o atak pokusil Matouš Ulman, ale svého největšího soka Stoška nesetřásl. Tempo nevydržel Michal Kaněra s Filipem Rydvalem. "Maty tam rozjel ostrý tempo a já jsem si z toho musel vystoupit. Zůstal jsem tam s Filipem a on pak taky odpadl," komentoval v cíli Michal Kaněra, jenž nakonec dojel jako čtvrtý. "Začátek se mi moc líbil, po startu jsme s Matym trochu odjeli, to mě moc bavilo... Mám brambory, ale v takový konkurenci jsem spokojenej."

Vpředu tak zůstalo trio a klestilo si cestu ve větrném přejezdu údolí Moravské brány až pod hrad. Kolikrát už se závod rozhodoval ve výjezdu na Helfštýn? Ano, mnohokrát a stejně tomu bylo i v letošním 20. ročníku. 

V posledních kilometrech závodu už Martin Stošek věděl, co dělat a kde útočit. Byť byl v menšině proti dvojici Spořínků, nedal jim šanci. Nastoupil a stoupal k hradu. Nejdříve odpadl Maty, Višňa držel déle, ale nakonec kapituloval také. Martin proťal vítězně cílovou pásku v čase 3:53:56 hod. 

"Velká spokojenost, letos je to první dlouhej závod a rozhodlo se 2 km před cílem. Zadarmo to nebylo, moc dobře jsem se necítil, chvíli se jelo, chvíli se nejelo, ale pořád lepší, než jsem čekal... Jsem rád, že jsem to zvládl hlavou, i když jsem věděl, že bych mohl vyhrát, tak jsem nebláznil. V posledním stoupání jsem si na kluky věřil, věděl jsem, kde útočit, Dominik Buksa mi to tady ukázal a říkal, že se tady většinou rozhoduje. Nechtěl jsem nic vymýšlet dřív a větrat se na těch dlouhých rovinách sám. Měl jsem instrukce od Giovana, že mám šetřit síly na Elbu, co to půjde :-)" sdělil v cíli Martin Stošek, který už dnes jede s celým týmem na italský ostrůvek Elba, kde se za týden jede Capoliveri Legend Cup.

Martin Stošek, vítěz dvacátého ročníku Author Šela Marathonu

Slovenský biker Tomáš Višňovský dojel se ztrátou 32 vteřin na 2. místě. "Nechal jsem tam maximum, jen jsme čekali, kdy na nás Martin něco zkusí. Pod hradem jsme tušili, že budeme bojovat o druhý místo. V podstatě celý závod se chystáš na to, že se rozhodne v závěrečným výjezdu, což je dost náročný. Je těžký na něj něco vymyslet, když je teď s výkonností někde jinde," řekl Višňa.

"V kopci do Pekla jsem zkusil zaútočit, ale Martin je ve vynikající formě. Jinak se mi jelo moc hezky, bylo to krásný. V závěru mi trochu cukli pod finálním výjezdem a pak, když ještě Martin zrychlil, tak jsem neměl šanci," nechal se slyšet třetí Maty Ulman, za nímž dojel Michal Kaněra a jako pátý Filip Rydval.

Závod žen byl jednoznačnou záležitostí Jany Pichlíkové (Kross Bikeranch), která vedla od startu do cíle. V polovině závodu měla téměř patnáctiminutový náskok, v cíli pak měla k dobru bezmála 25 minut na druhou Kateřinu Drhovou (Česká spořitelna Accolade). 

"Já musím vyseknout pochvalu organizátorům, za skvělou organizaci a parádní traily, líbily se mi taky nový lávky pod viaduktama," sdělila Janča, která se radovala ze svého prvního vítězství na Šele. "V roce 2016 jsem byla na MČR třetí, v roce 2017 čtvrtá a letos první vítězství. Moc si toho vážím, ani jsem nečekala, že to bude tak rychlý. Spolupracovali jsme tam s nějakým pánem, se kterým jsme se střídali po těch rovinách, za to mu děkuju. Krizi jsem měla jednu malou, ale nic zásadního, jelo se mi jinak dobře. Přehled o ostatních holčinách jsem neměla, sice mi podával pití manžel Katky Drhový, ale informace jsem neměla," uvedla Jana, která zvládla 101 km trať zdolat za 4:42:51 hod. Katka Drhová skončila druhá, bronz si z Helfštýna odvezla Klára Pavelková (SupGirls).

Jana Pichlíková

Šela se v okolních vískách prožívá...

Author Šela Marathon se tak znovu usadil, po loňské přírodní lapálii, v jarním temínu a dvacátý ročník vyšel úžasně. Organizátoři závodem žijí a zejména na přípravě trati je to znát. Pravdou ale je, že akce své mouchy má a jsou stále stejně dotěrné. Úzká cesta na hrad je stále něco, co ve špičce připomíná parkování na D1, ale vše se dá přežít. Stejně jako více než hodinové vyhlašování těch nejlepších z nejlepších, jak říká moderátor Pavel Mrázek. Je to nutné, důstojné, ale dlouhé...

"Velké poděkování všem, vrátili jsme se na mapu dlouhých maratonů v ČR, jsme rádi, že jsme tu loňskou katastrofu přežili," řekl ředitel závodu Aleš Procházka. "Myslím, že lidi byli spokojení, měli jsme štěstí s počasím. Ale jak říkám, odmakali jsme si to a prostě to po zásluze dopadlo dobře. Jsem rád, že na nás lidi nezanevřeli po loňským ročníku," doplnil Aleš, jenž také prozradil, že romantické představy o zázemí na hradě vzaly za své, že to nové na louce pod Helfštýnem se ujalo a v dalších letech zůstane tam.  Kromě toho rovněž prozradil, že má Šela  zažádáno o pořádání MČR 2020, stejně jako předchozí OH roky. 

My děkujeme Alešovi za péči, penzionu Fantasy za výtečnou snídani, Soně Jurkové za ředkvičky, panu Kušnírovi za svezení z Uhřínova a v neposlední řadě Honzovi Fojtíkovi za kafe. Tak zase za rok....