Kulhavý: Přípravě jsem dal všechno, už čekám jen na sobotu

Olympijský vítěz Jaroslav Kulhavý by už měl nejraději po sezoně. Ta letošní rozhodně nebyla dle jeho představ. V sobotu jej čeká vrchol v podobě mistrovství světa a osmadvacetiletý biker by se rád vrátil do starých kolejí. V Pietermaritzburgu už startoval třikrát, nejlépe dojel třetí v jeho excelentním roce 2011.

První trenink na mistrovské trati máš za sebou, co jí říkáš Jardo?
Trať je defacto stejná jako na svěťáku, navezli jen pár kamenů, ale nic zásadního se nezměnilo. Už jsem si to jednou projel včera, když jsem se sem dostal lesem zezadu. Dávám to všechno, bude záležet jen na počasí, to by to ještě mohlo změnit. Jinak to bude hodně rychlý, všechny úseky se musí jezdit v rychlosti. Trať se mi ale líbí, je taková hravá a spravedlivá.

Hodně bikerů si stěžuje na prach a kluzkost.
Klouže to všem, já to ještě nezaznamenal, protože jsem nejel úplně rychle. V těch zavřených zatáčkách se necítím dobře, jede tam člověk dost rychle a blízko kolem jsou stromy, pády by mohly být nepříjemný. Stejně tak na kamenitých sekcích, když člověk přesně netrefí stopu, tak půjde a bude to hodně nepříjemný. Ale uvidíme, možná se to ještě víc vyjezdí, taky má pršet, tak se to třeba změní.

Dostal jsi nové kolo, jsi znám svým laděním ideálního nastavení, není to před šampionátem risk?
Musím říct, že jsem trošku nadával, když jsem 5 dnů před závodem dostal nový kolo. Ale ani na tom, co jsem dostal před měsícem, tak to nebylo úplně vyladěný, takže tu mám teď obě. To nový je v podstatě totožný, jen v národních barvách. Přehodíme vidlici a tlumič, takže s tím nebude tolik práce. Zítra ho otestuju při štafetě, tak doufám, že to všechno vychytám.

Nino Schurter se nechal slyšet, že když pojedeš stejně rychle jako v Kanadě první kolo a půl, tak vyhraješ...
Nepřišlo mi, že v Kanadě jedu nějak zvlášť rychle. Každopádně jsem se cítil dobře, v tom svým, co jsem jezdil předloni a občas vloni. Z ničeho nic jsem se zavřel někdy po druhým kole a bylo po všem. Přišlo to z čistýho nebe, žádný náznak. Vůbec tak nevím, co od sebe můžu čekat.

Co se s tím dá dělat?
Tréninky jsem od svěťáku v Kanadě přizpůsobil tak, abych se dokázal v té intenzitě pohybovat celý závod. Těžko říct, jestli tři týdny stačily, přeci jen mi tam chybí začátek sezony. Ať už o měsíc kratší příprava, Cape Epic, pak v dubnu jsem toho moc nenatrénoval kvůli antibiotikům, sponzorské povinnosti na Sea Otter... Každopádně poslední 3 týdny jsem tomu dal všechno, shodil jsem 2 kila. Teď jen čekám na sobotu, jak to dopadne.

Dobrý výsledek by se určitě hodil.
Chci to změnit, abych nemusel po sezoně přemýšlet, kde se stala chyba a mohl s čistou hlavou začít zase znova dlouhou zimní přípravou. Program na jaře bude jasný, nebude to tak unavující jako letos. I když letos jsme za to prostě skrze tu smutnou událost s Burrym nemohli. Doufám, že najedu do starých kolejí a musím říct, že se těším na to, až letošní sezonu uzavřu.

S čím tedy budeš spokojený?
Výsledek, na kterým se dá stavět, je v první desítce. Bude to hodně rychlý a jakákoli krize nebo zaváhání bude znamenat velký propad. Samozřejmě, že pro mě je dobrý výsledek jen medaile, ale za daný situace bude top ten dobrý.

Vyrazíš od startu jako v Kanadě nebo se budeš držet ve skupině?
Budu chtít dobře odstartovat, protože je nesmysl najíždět do techniky vzadu, protože se to natáhne. Když to půjde, tak pojedu jako v Kanadě, ale samozřejmě nepůjdu přes hranu. Chci rychlost ukočírovat, klidně si i zvolním a pojedu plynule, abych někde ve druhým nebo třetím kole nevybouchnul. V Kanadě to bylo podobný a pak jsem stejně vycouval, pocity můžou klamat.

 Foto: Michal Červený